Starej lotr Babinský ve vězení na Špilberku. Cyklus Tajemné postavy našich památek láká na trochu jiné prohlídky

Foto: Muzeum města Brna (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej, jak zní slavný lidový song Na kopečku v Africe, tak i on byl zavřený 17 let na hradě Špilberku. Bohužel již dnes nikdo netuší, proč píseň dává dohromady skutečně existujícího loupežníka s Mexikem, s nímž neměl nikdy nic společného...

Výletníci, kteří rádi navštíví na své trase některý z bezpočtu památkových objektů, nemusí u nás čekat, až přijde hlavní turistická sezóna. Některé památky jsou otevřené i v zimě. Správci objektů stále pečují o to, abyste při návštěvě objevili něco zajímavého. Tak vznikl i cyklus Tajemné postavy našich památek na facebookové stránce portálu Objevuj památky. V Brně se tak můžete vydat třeba na Špilberk po stopách legendárního zdejšího vězně Václava Babinského.

Ponuré prostory starých věznic kupodivu lákají návštěvníky stejně jako nazdobené rytířské sály nebo intimní prostory soukromých konat šlechty. Však také prostory věznic prošly postavy neméně zajímavé než hrady a zámky. Vězení na Špilberku má pozoruhodnou historii a jeho prohlídka vám odhalí mnoho zajímavého z historie 18. a 19. století.

Hrad Špilberk má od konce loňského roku nové osvětlení. Hrad tyčící se nad centrem města nově osvětluje od soumraku do úsvitu soustava efektivních a hospodárných svítidel značky Thorn. Foto Zumtobel Group

Kasematy, jaké jinde nenajdete

Systém dlouhých chodeb s valenou klenbou vznikl až v době baroka, kdy se hrad Špilberk měnil na pevnost. Jako vězení se kasematy používaly jen necelé století – veřejnost je ale navštěvuje už 135 let. Klenuté chodby byly vestavěny do dvou původních příkopů: na severní straně vede Josefínský trakt, na jižní pak Leopoldův trakt. Jejich útrobami prošlo mnoho těžkých zločinců z celé Habsburské monarchie.

Kasematy jsou cílem mnoha turistů.

Označení kasemat má románský původ: „casa“ znamená dům a „matta“ znamená temný. V baroku ovšem označení kasematy nesly všechny valeně klenuté prostory, které sloužily vojsku. Brněnské kasematy na Špilberku postavil v roce 1742 plukovník Rochepin. Právě za jeho působení se hrad definitivně stal pevností.

Kasematy měří víc než sto metrů – v severním křídle Špilberku 109 a v jižním 102. Chodby bývají široké kolem 7 metrů. Původně kasematy sloužily vojákům. V severních kasematech se mohly ubytovat celé posádky, vešlo se do nich téměř 1200 mužů. Ty jižní pak používali na skladování potravin a vojenských potřeb.

Vězení známé veřejnosti

Na věznici byly kasematy přestavěny po roce 1783, kdy císař Josef II. reformoval soudy a vězeňství, a právě brněnský Špilberk byl určen pro nejhorší zločince z rakouských i českých zemí. V první polovině 19. století platily brněnské kasematy za nejtvrdší věznici v habsburské monarchii.

Vězení v kasematech

Je zajímavé, že možnost navštívit dřívější vězení měla veřejnost už od roku 1880. Tehdy kasematy zpřístupnil ředitel vojenských staveb Anton Costa-Rossetti.

Současná podoba kasemat vznikla při poslední rekonstrukci z let 1987–1992, kdy se přiblížily baroknímu vzhledu z 18. století. Nacisté totiž kasematy za války značně pozměnili.

Legendy a skutečnost

Za éry věznice vzniklo kolem špilberských kasemat mnoho povídaček a mýtů, které už době otevření kasemat v roce 1880 nedávaly lidem spát. Většinou jde ale jen o lidovou bujnou představivost. Ta ostatně trvá dodnes a samy kasematy ji stále úspěšně živí dál. V rozlehlých chodbách uvidíte stísněné dřevěné kobky, kde byli v okovech a v černočerné tmě drženi nejtěžší zločinci, fungující mučidla, dlouhé dřevěné pryčny, na nichž spaly desítky vězňů, kamna, světlíky, kuchyni i kanály na vodu. Kasematy ale naskýtají i pohled na „modernější“ věci – najdete tu Wehrmachtem zapomenutou zrezivělou telefonickou ústřednu nebo takzvaný operační sál, kde podle jedné z legend nacisté zabíjeli vězně. Snad pouze v něm se budete cítit nepříjemně. Jinde v kasematech je ale i v létě velmi příjemný chládek.

Žalář národů

Stálá expozice v přízemí severního křídla hradu Špilberku tematicky navazuje na expozici kasemat a seznamuje návštěvníky se Špilberkem jako pověstným žalářem habsburské monarchie proslulým v 18. a 19. století po celé Evropě.

Snímek z expozice Žalář národů

Vedle skutečných zločinců, z nichž je připomenut zejména pověstný loupežník Václav Babinský, věnuje expozice hlavní pozornost osudům vězňů, jejichž jediným proviněním bylo úsilí o změnu politických poměrů, např. sjednocení své země a vytvoření vlastního státu. Z nich nejznámějšími se stali na sklonku 18. a v první polovině 19. století účastníci republikánského hnutí v Uhrách, tzv. uherští jakobíni, italští vlastenci a polští revolucionáři. Jména spisovatele Ferencze Kazinczyho, zakladatele moderní maďarské literatury, či italského básníka Silvia Pellica se stala symbolem tohoto úsilí.

Připomenuta je zde i tragická doba nacistické okupace, kdy se v letech 1939-1940 stal Špilberk věznicí brněnského gestapa, odkud odcházeli čeští vlastenci do koncentračních táborů, káznic a na popraviště.

Vznik expozice Žalář národů má v záhlaví motto „Špilberk nebude již peklem živých, ani hanebností našeho století, ale stane se mučednickou památkou lásky k vlasti, u které se sejdou osvobozené generace“. Velmi zajímavými jsou ukázky předmětů dokumentující život ve věznici, stravování, zdravotní péči, práci vězňů a jejich výrobky. Rekonstrukce cely politických vězňů z 19. století umožňuje vytvořit si představu o jejich životě. Působivá zejména pro návštěvníky z Itálie je i pamětní cela básníka Silvia Pellica, který svým dílem „Mé žaláře“ z roku 1832 seznámil poprvé evropskou veřejnost se skutečností, jak trestá habsburská monarchie své politické odpůrce.

Snímek z expozice Žalář národů

Nejznámější vězeň

Václav Babinský, který se svou čtyřčlennou bandou řádil ve 30. letech 19. století po celých Čechách, okrádal pocestné, vylupoval domy a dopustil se i vraždy, měl pestrý a kupodivu dlouhý život, dožil bez pár dní 83 let. Když byl dopaden, soud mu z přiřčených dvanácti zločinů prokázal jen šest. To ale na rozsudku nic nezměnilo – měl si odpykat 20 let těžkého žaláře. V roce 1841 byl deportován na Špilberk, kde zůstal až do roku 1855, kdy byla věznice zrušena. Zbytek trestu si odseděl v Kartouzách (dnešní Valdice). Už na Špilberku se stal vězněm váženým a do značné míry chráněným. Z lupiče a vraha se totiž proměnil v člověka zbožného, mírumilovného a pokorného. Tak získal místo ošetřovatele vězňů. A tak se po propuštění dostal i k místu zahradníka v klášteře sv. Karla Boromejského v pražských Řepích, kde pracoval až do své smrti.

Loupežník Václav Babinský

Nedosti na tom. Sám Václav Babinský se stal prvním, kdo začal rozšiřovat své lupičské příběhy. Po hostincích vyprávěl za pohoštění historky své i svých spoluvězňů. Měl vypravěčský talent, uměl leccos přibarvit, okořenit, a tak se postupně stával živoucí lupičskou legendou. Už v roce 1862 vyšly první sešitové romány o skutcích loupežníka Babinského. Legenda plnila dobrodružné romány, divadelní hry i písňovou tvorbu a vlastně žije dodnes. V moderní době stojí za pozornost album celé věnované Babinskému od Michala Tučného, Zdeňka Rytíře a skupiny Tučňáci Jak to doopravdy bylo s Babinským. Na starý hřbitov v Řepích se stále chodí výletníci podívat na loupežníkův udržovaný hrob. Tam i v expozici na Špilberku najdete i portrét tohoto zajímavého muže, který dosvědčuje, že byl fešák a z jeho tváře vyzařuje inteligence i charisma, který si dokázal získat nejprve členy své bandy, posléze správce věznice na Špilberku a spoluvězně a nakonec sestry Boromejky i obyvatele Řep a okolí, kteří rádi poslouchali jeho vyprávění.

V roce 1880 se propagovaly špilberské kasematy informací, že právě v nich byl Babinský vězněn. Proto i vyzdobili kasematy jeho obrazem.

Zdroj: Objevuj památky, Hrad Špilberk, Wikipedie

Vložil: Ela Nováková