Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Všechny mé postavy jsem já. Jen jejich životy a okolnosti jsou odlišné, říká mladý brněnský spisovatel

03.11.2022
Všechny mé postavy jsem já. Jen jejich životy a okolnosti jsou odlišné, říká mladý brněnský spisovatel

Foto: Se svolením David Patrik

Popisek: Jiří Maršálek

ROZHOVORY NA OKRAJI Jak vnímá současný svět nová generace mladých autorů? Poměrně netradičně na tuto otázku svou tvorbou odpovídá Jiří Maršálek (1991) žijící v Brně. Svým rokem narození spadá do „pohodové“ generace mileniálů, jeho texty ale mluví o čemkoliv jiném než o pohodě. Nedávno mu v nakladatelství Host vyšel román s všeříkajícím názvem Lenost, čtenářům se ale již dříve představil povídkou Opravdový zbabělec a novelou Večerní sláva Wiederhausera. Rozpracovaná má i další díla, nejblíže dokončení je román výmluvně nazvaný Travič. Jiří Maršálek se zabývá filozofickou a psychologickou prózou. Kromě literární činnosti se věnuje především hudbě a filmu.

Já sama jsem právě přečetla Lenost a neřekla bych, že to je dílo, které zrovna jiskří optimismem, navzdory tomu, že se odehrává v prosluněném Řecku. Spíš naopak. Proč tomu tak je?

Ten předěl mezi optimismem a negativním smýšlením je z mého pohledu dost subjektivní a záleží na interpretaci každého čtenáře i na přístupu, s jakým je on sám zvyklý svoje zážitky zpracovávat. Pravdou ale je, že můj pohled na život je asi spíše pesimistický, proto tak mohou působit i témata, o kterých píšu.

Proč vám přijde důležité nebo zásadní právě tohle? Podobně laděná jsou i vaše další dvě díla, která již vyšla dříve, a zřejmě hodláte v této linii pokračovat i nadále.

Ano. Přijde mi, že člověk sám sebe poznává nejvíc právě tím, že rozebírá ty negativní vlivy, i když je mu to nepříjemné. Ten poznatek, který je spjatý s reflexí bolestných a nelichotivých zážitků, v sobě nese daleko větší míru jakési pravdy a upřímnosti. A pokud jde člověku o poznání a pochopení podstaty, pak je důležité se s pokorou rýpat právě v těchto věcech.

Do jaké míry vaši hrdinové odrážejí vaše vlastní já? S hrdinou Lenosti jste téměř stejně staří, děj knihy začíná, když v sedmadvaceti letech ovdoví a končí o přibližně pět let později.

Hlavní postava samozřejmě vychází do jisté míry ze mě, z mých zkušeností. Ale stejně tak tomu je i skoro u všech ostatních postav, které se v mojí tvorbě vyskytují, i u těch vedlejších. Jde o to, že jejich okolnosti jsou odlišné, a proto jsou ty postavy pokaždé formovány výrazně jinak. Krom toho se snažím si příliš nevymýšlet, spíše se naladit na danou notu a nechat to volně plynout. A především nad knihou přemýšlet jako nad textem, ne jako nad návazností různých situací a popisů osob.

V kolika letech jste začal psát?

Tou mojí první prózou, povídkou, je Opravdový zbabělec a vznikla, když mi bylo 22–23 let.

Jaké čtenáře chcete oslovit, nejen Leností, ale vůbec?

Za každého, s kým si prostřednictvím textu porozumíme, budu rád.

Vydání Lenosti se shodou okolností trefilo zrovna do doby, kterou by jako šťastnou asi charakterizoval málokdo. Covid, ekonomická krize, válka na Ukrajině. Myslíte, že si i tak najde své čtenáře?

Popravdě nevidím přímou souvislost mezi současným děním ve světě a literaturou, kterou se zabývám. Nemám ambice psát se zaměřením na společenskou, potažmo politickou problematiku, jde mi spíše o psychologii a filozofii. Tedy o okolnosti, které by měly být neměnné a pokud jsou uchopeny správně, pak by si měly svoji hodnotu udržet v jakémkoli období. Zároveň nevyvracím, že právě tato náročná doba některé lidi možná přiměje k tomu, aby otevřeli knížky, po kterých by třeba jinak nesáhli.

 

Maršálkovu Lenost vydalo nakladatelství Host: zdánlivě banální cesta mladého muže se sklony k lenosti až apatii míří do Řecka, po stopách jeho svatební cesty, aby následně vedla k chmurným úvahám a temným zvratům. Ty nad ním pozvolna získávají nadvládu a neprozáří je ani tamní slunečné dny. A snad to ani žádat nelze. Jeho žena je mrtvá a v sousedství se schyluje k tragédii. Závažná a naléhavá témata psaná s překvapivou lehkostí, díky které může čtenář v této případové studii snadno nahlédnout pod povrch složitých otázek o lidské zkušenosti. Foto Roman Ševčík

Mně osobně přijde příběh popsaný v Lenosti chvílemi až kafkovský.

Myslíte? Vidíte, a právě Kafka je autor, kterého mi je až nepříjemné číst. Oslovují mě autoři jako Dostojevskij, s tím jsem prakticky denně, Tolstoj, Kuprin, Turgeněv, nebo Balzac, Zola, Stendhal...

Jako většina našich autorů máte psaní jako koníčka a hledáte si na něj čas vedle práce i vašeho rodinného života. Vnímáte svou tvorbu třeba jako relax nebo úlevu?

Relax ani úleva to většinou není, naopak je pro mě psaní velmi náročné a často ubíjející. Mám ale v sobě potřebu se touto činností zabývat a už jsem v sobě objevil, že je to něco, co mi jednoduše stojí za to dělat. Snad si to tak vyhodnotí i čtenář, i když nemám žádné konkrétní nároky na to, co by si z toho měl vzít, odnést. Možná ale, že se takto dokáže odpoutat od současné reality a že přečíst si pochmurnou knihu v pochmurné době, nemusí být nutně kontraproduktivní.

Třeba by si o tom vaši čtenáři s vámi také rádi popovídali jako já teď. Plánujete nějakou autogramiádu nebo autorské čtení?

Nic takového ve spojitosti s touto knihou v plánu není. Pokud mi ale bude chtít nějaký čtenář napsat, třeba e-mail, tak budu za takovou zpětnou vazbu rád a určitě mu odpovím.

Jitka Lenková

 

Vložil: Anička Vančová