S novou německou vládou přijde ´zvrat situace na kontinentu´ a fungl nová Evropa? No potěš koště. Okénko ´ven´ Miloše Horkého

Foto: Se svolením SPD (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Nový německý kancléř Olaf Scholz, snímek ze sobotního schvalování vládní trojkoalice v německé sociální demokracii

Magazín Politico uveřejnil článek člena evropského Parlamentu Guy Verhofstadta s názvem ´Německo má konečně vládu připravenou vést Evropu´, s podtitulem ´Merkelovská brzda, která brzdila pokrok v oblasti právního státu, je konečně pryč´. Guy Verhofstadt otevírá svůj článek špatně zastíranou kritikou Angely Merkel: „Zdálo se, že naši vedoucí představitelé nejsou schopni nebo ochotni vést Evropu.“

Byl jsem přítomen debatě v jedné známé pražské hospodě – a já na ´hospodské´ mínění dám - kde jeden ochmelka prohlašoval: „Ještě budeme na ´Mutti´ Merkelovou s láskou vzpomínat.“ Právě Verhofstadt si totiž slibuje: „Nyní by se to konečně mohlo změnit.“ Politický veterán se totiž domnívá, že nově zvolená německá koalice by mohla být tím „posledním chybějícím kouskem, který by mohl zvrátit situaci na celém kontinentu“. 

Pan Verhofstadt tedy v časopisu Politico žádá „zvrat situace na celém kontinentu“? Už to by mělo být hodné pozoru všech expertů na zahraniční politiku, ale podíváme se dále, co má na mysli. 

Macron a Draghi – dva evropští pionýři 

„V osobě Emmanuela Macrona,” tvrdí Verhofstadt, „má Francie již nyní neobvykle ´proevropského´ prezidenta, který má před sebou důležité volby a od ledna bude předsedat Radě Evropské unie. Itálie má v Mariovi Draghim velmi schopného premiéra, který bez ostychu spojuje své politické přežití se zvládnutím krize COVID-19 a s fondy EU na obnovu řešení hospodářských potíží Itálie.” I  ´Supermario´ je nadmíru orientován ´proevropsky´. Pan Verhofstadt se domnívá, že ve většině evropských hlavních měst se debata stala „konstruktivnější”, avšak existují „vlády, které Unii kazí plány” - Polsko a Maďarsko, které zašly tak daleko, že se izolovaly. 

A v Německu je nyní vláda, která chce s novým elánem vést Evropu. Ale jak? 

Německá koaliční dohoda 

Německá koaliční dohoda, Koalitionsvertrag, nevypadá jako slabý kompromis, ale spíše jako – v dobrém slova smyslu - předvolební stranický manifest. Jejím cílem je ´suverénní EU jako silnější aktér ve světě utvářeném nejistotou a konkurenčními politickými systémy´. Belgičan Verhofstadt vidí roli Německa jako odpovědnost, jež má přesahovat čistě národní rámec, což by mělo být dobré ´pro Evropu jako celek´. Německá koaliční dohoda má zjevně správné základy, především převzala iniciativu v oblasti zelené transformace. ´Sebepojetí evropského Německa´ je „zakotveno v historickém projektu míru a svobody, jímž je Evropská unie“. To je značný odklon od nedávné minulosti, kdy se uvažovalo, že ´co je dobré pro Německo, je dobré pro Evropu´, a ne o moc víc, tvrdí Verhofstadt.

Nová německá vláda je trojkoalice v čele se sociálními demokraty (SPD), dále jsou tam Zelení a konzervativní FDP. Na snímku (foto zprava) Christian Lindner, šéf FDP, který bude patrně ministrem financí, nový kancléř, střídající Angelu Merkel, šéf SPD Olaf Scholz, a předák Zelených Robert Habeck, ten by měl dostat superministerstvo pro hospodářství a ochranu klimatu, které bude mít v agendě i energetiku. 

Na těchto slovech záleží, jak je zřejmé z postoje německé koalice k právnímu státu: „Chceme účinně podpořit hodnoty, jak jsou uvedeny v článku 2 Smlouvy o Evropské unii“, říká se v německé koaliční dohodě. Německá koaliční dohoda dokonce vyzývá Komisi, aby stávající mechanismus právního státu využívala „včasněji a důsledněji“, a Radu, aby „sledovala a dále rozvíjela“ celou škálu nástrojů právního státu - až po využití článku 7, který by mohl pozastavit hlasovací práva vládám, které porušují hodnoty EU. 

Jak uvádí Verhofstadt, ´merkelovská brzda´ - která vždy zpomalovala a zdržovala jakékoli kroky EU proti útokům maďarského premiéra Viktora Orbána nebo polského vicepremiéra Jaroslawa Kaczyńského na demokratické instituce jejich zemí - je nyní vypnuta! Jestli je to pravda, neměl by se pan Verhofstadt příliš divit, neboť Merkelová byla žačkou Orbánova přítele – Helmutha Kohla. 

Takže ´mocná páka v pozadí´ Guy Verhofstadt chce využívat článek 7 Smlouvy o EU. A německá koalice chce ´federalizovat´ Evropu, což lidem jako je Verhofstadt, který se hlásí k eurofederalismu, jistě dodá novou energii. 

Pan Verhofstadt má však ke koaliční smlouvě i výhrady: „Odmítnout již nyní pokračování nástrojů Komise pro obnovu a odolnost je chybou,” tvrdí. „Současná krize v dohledné době neskončí a financování programu obnovy prostřednictvím eurobondů bylo přesně tou změnou paradigmatu, kterou Evropa potřebovala,” radí pan Verhofstadt slečně Lagardeové, prezidentce ECB.

Olaf Scholz... Bude se nám ještě po Angele Merkel stýskat?

„Způsob financování rozpočtu EU prostřednictvím národních příspěvků je receptem na katastrofu. Z podstaty věci vede k ostrým bojům mezi vládami a automaticky vede k tomu, že finanční prostředky plynou primárně zpět na národní projekty. Z ekonomického i politického hlediska prostřednictvím národních příspěvků by bylo financování EU nelogické a je opakem ´europeismu´.“

Tato myšlenka, jíž oponuje pan Verhofstadt, je pro zbytek Evropy tak trochu překvapením. Zřejmě to souvisí s požadavkem německé koalice na federalizaci Evropy. 

Politická hatmatilka 

Dovolím si zejména v této části úvahy vyzvat laskavého čtenáře k zamyšlení. Za politickou hatmatilkou se skutečně skrývá zásadní politický a ekonomický problém. 

Financování rozpočtu EU prostřednictvím národních příspěvků by totiž zcela změnilo filozofii fungování celé Unie. Byl by to krok k normálnímu hospodaření. Domnívám se, že je to přece jen jakýsi výraz ´nezralosti´ nového německého vedení, inu socani v Německu nebyli u moci celých 16 let, jsou to de fakto v Unii noví lidé. 

Až dosud totiž byla Evropská unie financována systémem dotací. Dotace kromě jiného znamenaly, že si Evropská komise mohla diktovat, co a jak se bude z jejích dotačních prostředků financovat, viz tanečky okolo Green dealu. Je však rovněž na místě podoktnout, že systém dotací vede k bezbřehému zadlužování Evropy.

Sociální demokracie střídá křesťanské demokraty v Německu po dlouhých 16 letech

Nicméně dovolím si zde maličko zaprorokovat – tuto část koaliční smlouvy se asi novému německému vedení nepodaří dostat do nové Smlouvy o EU. Dovolím si to tvrdit ze tří důvodů:

Jednak je to již historická věc, kterou ´prozíravě´ zavedl první německý předseda EHS Hallstein. Dále si na ně již rozpočtáři v jednotlivých zemích ´zvykli´, a za třetí, existují tu jisté síly mimo EU, jimž se zadlužování Evropy – podobně jako USA - ´hodí do krámu´. 

Federalizace Evropy 

Nové německé vedení tedy zdůrazňuje potřebu další reformy Evropské unie. Bude se tedy konat nová konference o budoucnosti Evropy, kde nové německé vedení bude podporovat změny smlouvy o EU. „Konference by měla vyústit v další rozvoj federálního uspořádání evropského státu“, tolik záměr nového německého vedení. Tento návrh, domnívá se pan Verhofstadt, jde dál než jakýkoli návrh všech dosavadních vlád. Pan Verhofstadt tedy zdraví ´nové Německo´ a doufá, že nová vláda chce přehodnotit dosavadní komunitární metodu (což je přesně ta potíž, na níž si stěžoval pan Verhofstadt v případě Maďarska a Polska, že tyto země blokují vývoj EU), ale v případě potřeby bude postupovat i s jádrovými skupinami zemí. Tento návrh je velkým nebezpečím pro malé národy, neboť je víc než pravděpodobné, že nikdy nebudou schopny prosadit své vlastní iniciativy. Navíc si dovolím vyslovit obavu, že tímto by skončil celý Visegrád. Dalším návrhem je silnější evropský Parlament s právem faktické právní iniciativy, dále se německá koalice zasazuje o jednotný evropský volební zákon s částečně nadnárodními seznamy a závazným systémem nejlepších kandidátů. 

Pan Verhofstadt chválí vyváženost německé koaliční dohody. V dnešním světě je silnější Evropa nezbytná a demokratičtější Evropa je jejím nezbytným důsledkem (to můžeme brát jako nepokrytou hrozbu dvěma členům Visegrádu). 

Problémy reálného světa kvůli tomu nebudou o nic menší. Ale možná, že brzy konečně nebudou největší slabinou Evropy politici, kteří ji vedou, tvrdí pan Verhofstadt. 

Pan Verhofstadt je tedy zastáncem tvrdého jednání vůči ´malým´ zemím. V angličtině se takovému přístupu říká Hardliner, v němčině Betonkopf. 

Nám nezbývá než popřát novému premiérovi při jednání v Bruselu hodně štěstí. Když už ne pro nic jiného, tak proto, aby se proroctví toho ochmelky z pražské hospody nenaplnilo.

P. S. Guy Verhofstadt je bývalým předsedou Aliance liberálů  a demokratů pro Evropu (ALDE), jejímž členem je i Babišovo ANO, je rovněž bývalým belgickým premiérem. Dodnes je poslancem Evropského parlamentu. Byl výrazným kritikem Řecka v době řecké krize a jako vyjednávač EU do poslední chvíle nevěřil v odchod Británie, nakonec rovněž predikoval její brzký návrat, italského premiéra nazval „loutkou“ a byl také zastáncem vybudování armády EU a chtěl ji použít v Sýrii.

Vložil: Miloš Horký