Posmrtná maska pro lidstvo aneb Co nám měl říci britský premiér Boris Johnson. Okénko ´ven´ Miloše Horkého

Foto: Se svolením CNN

Popisek: Britský premiér Boris Johnson na klimatické konferenci v Glasgow, během rozhovoru s reportérkou Christiane Amanpour

V Glasgow skončila opět jedna z mezinárodních konferencí. Konferenci – nebo summit - pořádala OSN a hostitelem byl Boris Johnson, britský premiér.

Nebudeme tu rozebírat úspěchy konference, jistě je dostatek listů a serverů, novin a televizí, jež vám nabídnou 'podrobné' zpravodajství... Nebudeme tu rozebírat ani neúspěchy tohoto 'summitu', jako byl přílet leadrů více než 400 tryskovými letouny, naprostý chaos při akreditaci tisíců delegátů, nekonečné fronty před areálem Scottish Events Campusu. Když k tomu přidáme Covid, kdy 25 000 delegátů muselo bezpečnostním pracovníkům prokazovat negativní testy ve svých telefonech, postup se ještě více zpomalil (ZDE).

Chudák britský premiér Boris Johnson (k populárnímu 'Borisovi' se ještě dostaneme...) se musel omlouvat izraelské ministryni Karine Elharrar, protože přicestovala na COP 26 na invalidním vozíku a v areálu nebyl bezbariérový přístup. Rovněž sekretariát OSN (pro změnu klimatu) se omlouval za "nepříjemnosti spojené s fyzickým i virtuálním přístupem na místo konání COP26". Sekretariát však zdůraznil, že summit se koná za "výjimečných a bezprecedentních" okolností kvůli covidu. (I ke covidu se dostaneme...)

Jak si namastit kapsy

'Drobnou' nepříjemnost zažívali téměř všichni účastníci, protože Scotland Yard zjistil, že jeden pokoj, který normálně stojí 42 liber za noc, byl nabízen za 1400 liber za noc. Navíc vízová omezení pro vstup do Spojeného království kvůli covidu znamenala, že mnoho lidí ze zemí globálního Jihu, které jsou změnou klimatu postiženy nejvíc, nemohlo vůbec na summit odcestovat. Konference se také konala na pozadí stávky zaměstnanců, zajišťujících svoz odpadu a úklid ulic v Glasgow, kvůli které bylo mnoho odpadkových košů přeplněných, což pravděpodobně nedělalo na zahraniční návštěvníky nejlepší dojem.

Klimatický aktivista Vic Barrett z organizace Power Shift Network, který na konferenci do Skotska přicestoval z New Yorku, řekl, že kombinace obtížného a nákladného cestování do Glasgow a problémů s tím, jak se vůbec dostat na místo konání, s nimiž se potýkali ti, kteří se tam dostali, znamenaly, že "mnoho lidí a mnoho hlasů chybělo při rozebírání klimatické spravedlnosti".

A propos - klimatická spravedlnost!

Víte, co chtějí nejchudší země na klimatickém summitu?  Chtějí, aby bohatší a rozvinuté země splnily závazek poskytnout každoročně těm nejméně rozvinutým zemím 100 miliard dolarů jako finanční pomoc při snižování emisí a přizpůsobování se změnám klimatu (ZDE). Musíme si uvědomit, že i naše 'nebohaté' Česko je v očích 'nejméně rozvinutých zemí' zemí bohatou, a tudíž musí platit. Podle 'nejméně rozvinutých zemí' musí USA, Austrálie a země EU uznat ztráty a škody, které 'nerozvinuté' země utrpěly, například v důsledku stoupající hladiny moří nebo častých záplav.

Mezi vedoucími představiteli rozvojových zemí panuje hluboká frustrace z toho, že nejbohatší země světa nesplnily včas své předchozí závazky. Rozvojové země jsou nejzranitelnější vůči škodám, způsobeným změnou klimatu, jako jsou povodně, sucha a lesní požáry. Za posledních 50 let ve 47 nejméně rozvinutých zemích, jež zahrnují asi jednu miliardu lidí, byla více než dvě ze tří úmrtí způsobena extrémním počasím včetně sucha, požárů a povodní. Zajištění dohody o splnění závazků vůči rozvojovým zemím, a případně jít ještě dál, je údajně klíčové, pokud má svět dosáhnout svého cíle, udržet nárůst globální teploty pod 1,5 °C. Prezident Malawi Lazarus Chakwera při příjezdu na summit v Glasgow řekl: "Není to charitativní akce. Zaplaťte, nebo zahynete s námi!" (ZDE)

Britský premiér Boris Johnson označil dosažení 100 miliard dolarů za jednu ze svých čtyř priorit pro jednání v Glasgow. Populární 'Boris' řekl otevřeně: „Bohatší země po generace sklízely výhody neomezeného znečišťování, často na úkor rozvojových zemí, a proto mají povinnost podporovat rozvojové země technologiemi, odbornými znalostmi a penězi.“ Boris Johnson je tedy jedním z těch, kteří volají po klimatické odpovědnosti. Ba ještě víc, z někdejšího bijce za vystoupení Británie z Evropské unie se tedy stal 'klimatický alarmista'.

Nedostatek fantazie

V případě populárního 'Borise' se ovšem Evropané dočkali hlubokého zklamání. Příčina zklamání je jednoduchá – nedostatek fantazie. 'Borisův' příběh začíná tím, že si pro své volání po klimatické odpovědnosti bezostyšně vypůjčil hesla a provolání z jistého filmu, který se nezabývá klimatem, ale hrozbou smrtelné pandemie. Na COP26 Boris Johnson světu sdělil: „Svět je kvůli změně klimatu jedinou minutu před půlnocí kolapsu.“

Abyste porozuměli tomuto jeho zvolání - „Boris“ si je celé vypůjčil z filmu Inferno podle knihy Dana Browna (2016). Velkým tématem Brownova románu je Dantovo peklo, Inferno, a Dantova posmrtná maska. Jistě víte, že Dan Brown je autorem knih a filmů, jako je Šifra mistra Leonarda neboli Da Vinci Code a mnoha jiných. Zde si Boris Johnson, bez autorské licence, vypůjčil z úst smyšlené postavy Bernarda Zobrise jeho varování před nadměrnou populací - overpopulation.

Dantovo Peklo však v Brownově knize není příběhem, je proroctvím. „Stvořili jsme peklo na zemi,“ říká postava románu a filmu, miliardář Zobris, a má tím na mysli nadměrnou populaci, která může za všechno – za pandemii i za vyčerpání přírodních zdrojů, za oteplování planety apod. Boris na summitu COP 26 v souvislosti s klimatem použil doslova Zobrisův příměr: „Máme za minutu dvanáct.“ To, co na konferenci COP 26 v Glasgově však nezaznělo, ale možná mělo zaznít s tou největší naléhavostí: Lidské populaci trvalo 100 000 let, než dosáhla první miliardy. Za pouhou stovku let už byly miliardy dvě. Za dalších 50 let se zdvojnásobila potřetí. V roce 1970 už to byly čtyři miliardy. Dnes se blížíme k osmi miliardám.

Co nám Boris Johnson neřekl

Právě na otázku rychlosti se Albert Bartlett, emeritní profesor na Universitě v Coloradu, na kterého se Zobris odvolává, snažil poslední polovinu svého života upozornit veřejnost a tvůrce politických programů. Zatímco mnozí členové vědecké komunity jeho poselství pochopili, širší veřejnost a tvůrci politických programů jako by stále zůstávali v nejistotě. Míry, a zejména exponenciální růst, zjevně není snadné pochopit; jinak by tyto pojmy pochopilo mnohem více lidí.

Albert Bartlett to přirovnáná ke kádince s jedinou bakterií. Tato bakterie se však dělí každou minutu, takže zdvojnásobí svůj počet. Když ji tedy dáte do kádinky v 11 hodin, ve dvanáct je kádinka plná, a proto se Zobris v knize Dana Browna ptá, v kolik hodin je kádinka plná z poloviny. Je to v 11:59. Nacházíme se právě v tomto okamžiku. Za čtyřicet let se bude 32 miliard lidí bít o přežití. Je za minutu dvanáct.

Podřezáváme si větev, na níž spočívá všechen život. Všechno zlo, které lidstvo trápí, vyplývá tak či onak ze stále vzrůstajícího přelidnění. Proč odmítáme zakročit? Vždyť kácíme, ničíme, znečišťujeme. Polovina živočišných druhů na zemi vymřela za posledních 40 let, a přesto dál ničíme svoje životní prostředí. Což musí přijít pohroma, abychom se poučili?

„Je za minutu dvanáct,“ řekl nám bez uzardění i Boris Johnson. Co nám však neřekl, je dovětek románové postavy, miliardáře Zobrise. Jeho rozhřešení před sebevraždou ve Florencii zní: „Vyřiď jim, že nákazou je samo lidstvo...“

To nám Boris Johnson neřekl.

Dantovo Peklo je proroctvím, Glasgow chce bojovat proti klimatickým změnám, ale pravou příčinou je nadměrná populace. Glasgow chce bojovat proti klimatickým změnám. „Zaplaťte, nebo zahynete s námi!” říká prezident jedné z nejchudších afrických zemí. „Stvořili jsme peklo na zemi,“ burcuje profesor Bartlett z Colorada a měl by to se vší naléhavostí říci i britský premiér. Je na vině tohoto tragického opomenutí jen nedostatek obrazotvornosti velkého 'Borise'?

Za čtyřicet let se bude 32 miliard lidí bít o přežití... Kdo lidstvu odlije onu posmrtnou masku?

Vložil: Miloš Horký