Přestaňme škudlit a cpát korunky do štrozoku. Nastal čas vyrazit na Západ. Okénko ´ven´ Miloše Horkého

Foto: Pixabay

Popisek: Úporné šetření a honby za slevami jsou pradávným českým 'sportem', aktuální vývoj ale nahrává pravému opaku. Konečně máme šanci dohnat bohatší sousedy.

Jsme národem šetřílků. V supermarketech jsou pravidelně vykupovány ty druhy zboží, na které je největší sleva. Šetřili jsme odjakživa, ani za první republiky nebylo mnoho těch, kteří si mohli vyhazovat z kopýtka. Pak se přehnala další válka, přišel komunismus a po Zápotockého měnové reformě v roce 1953 nastalo skutečné rovnostářství.

Souviselo to s komunistickou filozofií úspor. Státní plán hlásal - zvyšovat životní úřoveň lze, až když si na to vyděláme! A tak údělem českých domácností bylo šetřit. Komunistům by tenkrát na finančních trzích nikdo výrazné prostředky neposkytl, na druhou stranu ale státu podřízená banka netiskla nekryté peníze jako dnes. Inflace byla strašákem stejně jako za první republiky a strašákem je i dnes.

Tento druh komunismu v nás zřejmě zůstal, dokonce i nová vláda chce omezovat výdaje. Proč? Vždyť celá západní Evropa žije na dluh  a je jí dobře! Omlouvám se za naivitu tohoto zvolání, ale průměrná zadluženost zemí Evropské unie je zhruba 92 procent. (Zadlužení se počítá jako poměr vládního dluhu k hrubému národnímu důchodu a zahrnuje i dluhy obcí, krajů, státních fondů, příspěvkových organizací nebo zdravotních pojišťoven.) Celá Evropa by tedy musela pracovat zhruba celý rok zdarma (!), aby se její finanční situace narovnala. Po dobu celého roku by nesměla jíst, pít, nesměla by nikam cestovat atp.

Už zase nám nutí zprofanovanou ideologii

Připomeňme, že Evropská unie přijala v roce 1992 v Maastrichtu direktivu, že zadlužení jednotlivých států nesmí překročit 60 procent HDP. Když se ale podíváme na zadlužení Evropy analytickým způsobem, zjistíme například, že její východní křídlo, tedy postkomunistické země, má výrazně nižší podíl zadlužení k HDP než zbytek Evropy. Ano, zdá se, že je to důsledek plánovaného hospodářství. Evropská unie pro západní země udává asi stoprocentní podíl zadlužení k HDP. Výrazným premiantem je Švédsko s 40 procenty, Nizozemí  s 55 procenty, Irsko s dluhem zhruba 60 procent HDP,  Německo 'dluží' asi 70 procent HDP, Rakousko 85 procent. A pak už se zbytek Evropy řítí do zkázy - Itálie 155 procent, Portugalsko 135 procent, Španělsko 120 procent, Francie 115 procent. Vrcholem je 'řecká tragédie' s 205 procenty dluhu k HDP. A Evropská centrální banka tiskne nekrytá eura o sto šest!

I mezi postkomunistickými zeměmi začíná vrchol zadlužení na jihu. Chorvatsko, jež aspiruje na přijetí eura (!), je premiantem s 90 procenty dluhu k HDP, pak Orbánovo Maďarsko s 80 procenty. Dobře si vedou Polsko a Slovensko s šedesátiprocentním zadlužením k HDP, tedy přesně podle direktivy z Maastrichtu. Maličké postkomunistické státy Litva a Lotyško dluží bezprecedentních 45 procent! A úplně na konci pomyslného žebříčku dlužníků je, považte, Česko s 44procentním zadlužením k HDP!Ale přesto se v našich médiích můžeme dočíst: "Bez změny Česko zamíří mezi nejzadluženější země. Dluh rostl skoro nejvíc v EU." (ZDE) Znamená to tedy, že někdo nám v Česku nutí opět onu zprofanovanou komunistickou ideologii - šetřit!

Nezničitelné rovnostářství

Západní Evropa si v poválečných letech, v době karibské krize a hnutí hippies, tedy během studené války, dokázala se svou ekonomikou poradit mnohem lépe než komunisté, kteří byli u moci u nás. Přesně v době, kdy se Západ nořil do dluhů, se u nás šetřilo. Proto Češi se závistí hleděli na báječné fordy a mercedesy, a přitom byli rádi, že se jim podařilo nastartovat žigulíka... Lidé na západě jezdili do Saint Tropez, na Malorcu a na Kanáry a Češi s bídou dojeli na chatu. V době, kdy celý svět reagoval na vývoj a vynucené změny ve společnosti, byli u nás u moci normalizační Husák a 'kůl v plotě' Milouš Jakeš. Co jste od takových hochů mohli čekat?

Za takových okolností byl Václav Havel darem shůry. Ale i on narazil na lobby, která byla nad jeho síly, protože moc, jež se uvolnila, jakmile spadla 'železná opona', smetla i jeho samotného. Proti průmyslové lobby dopadl se svými ideály stejně jako Lech Walesa. Havel i Walesa byli vizionáři, oba chtěli spravedlivější svět. Ale ani jeden nepřišel s vizí, která by zahrnovala spravedlivý svět a přitom by překonala komunistické rovnostářství. Proto dopadli, jak dopadli.

Rozdíl mezi kapitalistickou a komunistickou filozofií

Americká Deklarace nezávislosti z 4. července 1776 garantuje právo na život, svobodu a možnost následovat své štěstí (pursue hapinnes), která je v kapitalistické ekonomice realizována svobodným podnikáním. Můžete ovšem být typem francouzského revolucionáře, který v roce 1789 razil heslo Egalité, Fraternité, Liberté, tedy rovnost, bratrství, svoboda. Aby nedošlo ka mýlce - rovnost je jádrem komunismu.

Pokud vyznáváte komunistickou ideologii rovnostářství, nemůžete bezvýhradně jít za svým podnikatelským štěstím. Bezvýhradně může někdy znamenat i bezohledně, jak jsme stokrát poznali v evropské a americké historii. Svobodné podnikání tedy nemá s rovností nic společného. Naopak, je to cesta k společenské stratifikaci. Myslím, že je zřejmé, že se Evropa koncem 18. století rozhodla následovat americké 'štěstí' a zavrhla francouzskou rovnost. Naši i světoví oligarchové jsou hmatatelným důkazem

Inflace? Bez problémů!

Volby tedy daly Česku novou vládu, která přináší novou koncepci správy věcí veřejných. Přichází v době, kdy se svět zmítá v globálních obtížích. Kromě pandemie Covid-19 a v jejím důsledku stagnujího hospodářství máme hrozbu uprchlíků, atentátů a vzrůstající občanskou nerovnost. Jsme ale členy Evropské unie a NATO, naše ekonomika se orientovala na západní trhy, hospodářskou a politickou transformaci po roce 1989 jsme tedy zvládli 'na jedničku'. Jenže sedmá velmoc, česká média, po změně vládní garnitury znovu volá. K vybájené cestě do Evropy vede jednoduchá cesta, přes další vládní zadlužování. Jedině tak se dostaneme tam, kde západní Evropa už dávno je.

Jistě, je tu riziko inflace. Ale to by neměl být problém, protože ho budou muset řešit Evropská centrální banka a Evropská komise. A řešit ho budou muset u poloviny Evropy, než přijde řada na nás. Slibuji, že to bude 'měkký polštář a hladké přistání'... Ať naši státní zaměstnanci, učitelky, zdravotníci, vojáci, pošťáci a hasiči, a naposledy, nikoli nakonec, naši důchodci mohou žít důstojně. S dovolením - tolik upřímné závisti si snad můžeme dovolit. Odstupující vláda k tomu dala té nové všechny trumfy, jsme zemí s jednou z nejmenších zadlužeností v EU. Ať se konečně projeví náš talent. Nesouhlasíte? Pak jste zatvrzelí komunisté jako soudruzi z KSČM! Jak píše náš největší tiskový server: ´Je čas vyrazit na Západ. Ať konečně dojdeme do Evropy.´

Vložil: Miloš Horký