Dětský domov, gestapo, Špilberk… Po tom všem už pak ´král swingu´ ukočíroval i smečku vlků. Tajnosti slavných
02.06.2021
Foto: ČT
Popisek: Kapelník a dirigent, ale také saxofonista, textař, zpěvák a hudební skladatel Gustav Brom v hudebním dokumentu U sta Bromů. Film připomíná zejména šedesátá léta, kdy byl jeho orchestr hodnocen americkými kritiky jako jedna ze šesti nejlepších jazzových kapel na světě.
AUDIO Díky mimořádným úspěchům se mu podařilo už v padesátých letech prolomit železnou oponu. Dobyl svět a stal se hlavou jediného soukromého orchestru, který řídil déle než půl století. Přesto zůstal skromný a kamarádský.
Fenomenální muzikant, skvělý manažer a hledač talentů, vtipný moderátor, ale také textař a zpěvák. Nejenže založil jedno z našich nejlepších hudebních těles všech dob, ale současně vytvořil i značku a jeho orchestr se pravidelně umísťoval v první desítce světového žebříčku. O své muzikanty se Gustav Brom staral jak o vlastní děti, znal jejich radosti, řešil s nimi problémy a všichni ho milovali. Uživit tolik lidí za minulého režimu přitom vůbec nebylo snadné.
Duben, první duben:
Osudové Vánoce
Narodil se jako Gustav Frkal 22. května 1921 ve slovenských Veľkých Levárech, v okrese Malacky, kde chtěl jeho otec rychle zbohatnout. Plány mu ale nevyšly a jeho podnik zkrachoval. Takovou životní prohru Gustav starší neunesl a o Vánocích roku 1922 utekl i se všemi penězi do ciziny, kde krátce nato zemřel. Rodinu nechal ze dne na den na holičkách, takže matka Marie zoufale hledala práci. Začínala na poště, po otřesném zážitku během loupežného přepadení se ale raději vrátila na rodnou Moravu. Tam sice dostala práci poštovní administrátorky, jenže to znamenalo jezdit s poštovními vozy po celé Moravě, a tak musela Gustava a o rok staršího Milana svěřit do péče příbuzných a dětských domovů. Gustav jich postupně vystřídal několik, z kláštera v Holešově jednou dokonce utekl. Posledním byl domov ve Veverské Bítýšce, kde ukončil obecnou školu a dostal od matky svůj první hudební nástroj – housle.
Bye Bye Blackbird:
Vězeň na Špilberku
V roce 1931 se rodina přestěhovala do Kroměříže, kde se matce podařilo sehnat byt i práci. Gustav začal studovat na gymnáziu a získal také první základy hudebního vzdělání. Poté co se v roce 1933 přestěhovali do Brna, nastoupil na reálku v Antonínské ulici a začal chodit na hudební výchovu k profesoru Josefu Tomaštíkovi, pozdějšímu řediteli brněnské konzervatoře. Časem pokračoval u skvělého klarinetisty, profesora Stanislava Krtičky, v té době už ale skvěle zvládl hru na klarinet i saxofon. V kvintě založil kapelu R-BOYS, s níž hrál na studentských tanečních čajích v paláci DOPZ. Po okupaci roznášel protinacistické letáky, gestapo ale odbojovou skupinu brzy odhalilo a 1. června 1939 byl Gustav zatčen. Čtyři měsíce strávil ve věznici na Špilberku a jen shodou náhod unikl transportu do koncentračního tábora Dachau. Po propuštění ještě stihl odmaturovat, vysoké školy ale vzápětí nacisté zavřeli. Tím se navždy rozplynul jeho sen stát se architektem.
Tina Mari:
Frkal na saxofon?
Propuštění z vězení se mu stalo osudným, protože nepříliš častý postup gestapa budil podezření, takže nemohl sehnat práci. A tak sehnal kamarády z někdejší kapely s tím, že to společně zkusí znovu. Rozeslal nabídku na všechny strany a první odpověď přišla z Rožnova pod Radhoštěm. Zbývalo ještě vymyslet pseudonym, protože kvůli věznění mu hrozily problémy. A navíc – „Hrát na saxofon a jmenovat se Frkal, to prostě nešlo,“ říkával později. A tak tenkrát otevřel Ottův slovník naučný, namátkou do stránek zapíchl tužku a zrodil se Brom. V soboru 15. června 1940 poprvé hrál Orchestr Gustava Broma v rožnovském hotelu Radhošť a Gustav se stal profesionálním muzikantem. Hrál na altsaxofon, klarinet, housle, když bylo potřeba, tak na kontrabas, a příležitostně i zpíval. Muzikanti přibývali, a tak si v lednu 1941 opatřil živnostenský list jako kapelník. Jeho orchestr se rychle vypracoval z kavárenské kapely na koncertní a rozhlasové těleso a už v roce 1942 navázal pravidelnou spolupráci s brněnským rozhlasem, který vysílal jejich živou půlhodinku každou středu odpoledne. Pak se muzikanti ‘uklidili‘ před totálním nasazením do Zlína, a poté do polských Katovic, úřady je ale stejně brzy našly a zatkly přímo na pódiu. Naštěstí je jeden z jejich příznivců nasadil do brněnské Zbrojovky, což jim umožnilo další vystupování.
Edmond Hall – Sweet Georgia Brown:
Únorová stopka
Po válce začali vystupovat v brněnském Zemském domě (dnešní obchodní dům Rozmarýn), poté v kavárně Savoy. V lednu 1946 se přesunuli do Zlína, v létě hráli v Luhačovicích a v Teplicích, a pak získali tříměsíční angažmá v bratislavském rozhlase, kde měli sedm vysílacích hodin týdně. Odehráli dva koncerty v Bratislavě, a poté v pražské kavárně Vltava, což byla velká příležitost. Získali tam kontakty s pražskými jazzmany a umělci, s Karlem Vlachem, a také s pracovníky švýcarského velvyslanectví. Díky tomu stihli ještě před únorem 1948 několikaměsíční turné ve Švýcarsku. Šéf pražského tanečního orchestru Harry Osten jim pak ještě nabídl dlouhodobé angažmá v hotelech Hilton po celé Evropě, na to už ale kvůli změně politické situace nedošlo. Navíc Gustav v bratislavském rozhlase při veřejném hlasování pro diktaturu dělnické třidy zvedl ruku proti, takže byl okamžitě zbaven funkce a byl mu zakázán přístup do budovy. A tak začali znovu vystupovat v brněnské kavárně Pasáž a až do roku 1953 hráli pouze jako sextet.
Krokodýlí slzy:
Gagarin, nebo margarín?
V roce 1954 se přes kavárnu Rozmarýn přesunuli znovu do Zlína, odkud vyjížděli na koncerty po republice. Vzápětí přišlo pozvání na veletrh do Lipska, kde se představili jako kapela, hrající dixieland, jazz, cool i taneční písně, a díky úspěchu se pak mohli účastnit koncertů v dalších, i západních zemích. Tehdy se Gustav setkal v Berlíně s Angličankou Gery Scott, s níž pak nahrál na jaře roku 1957 první desku pro východoněmecké hudební vydavatelství Amiga. Krátce nato přijela Gery do Československa na sérii koncertů. V roce 1960 zase vzbudila velkou pozornost série vystoupení s neworleanským klarinetistou Edmondem Hallem, bývalým členem All Stars Louise Armstronga. Ve středu 12. dubna 1961 odstartoval do kosmu první člověk a jen dvě hodiny poté, co se členové orchestru o Gagarinově letu dozvěděli, zazněla z rádia píseň Pozdrav astronautovi. Hudbu přinesl Jaromír Hnilička, text dodal Pavel Pácl a Brom ji nazpíval. Gagarina ale v té rychlosti přejmenoval na Margarina. „Ujelo mu to. Písnička už byla hotová, když za ním vyběhl ředitel ostravského studia a volal: Gusto, vrať se, to není margarín, ale Gagarin,“ zavzpomínal pro brnensky.denik.cz tehdejší manažer a zpěvák Tibor Lenský. Mimořádný komerční úspěch pak orchestru umožnil vystoupení v Sovětském svazu a později i na západě.
Pozdrav astronautovi:
Král populární hudby
Od počátku 60. let začalo tradiční jazz postupně nahrazovat modernější pojetí. V roce 1962 se orchestr zúčastnil prvního jazzového festivalu v Karlových Varech, pak ve Varšavě a v roce 1964 v Praze. Velké úspěchy sklidil v Manchesteru i na festivalu v Antibes. Od roku 1965 hrál pravidelně moderní autorské taneční skladby v brněnské Jaltě a o dva roky později začal po příchodu amerického bubeníka Billa Moodyho přecházet ke komerční rockové a populární hudbě. V roce 1970 převzal Gustav na pražském jazzovém festivalu Cenu Jaroslava Ježka a vzápětí se stal členem orchestru jako trombonista jeho syn Gustav. Klasický ‘bromovský‘ dixieland se až na výjimky odmlčel a nahradily ho swingový revivalový repertoár a populární hudba s rockovými a afrokubánskými prvky. Od 1. ledna 1981 začal orchestr zastupovat Pragokoncert, čímž Brom zajistil souboru solidní příjmy i možnost vystupovat v zahraničí. V roce 1982 vystoupil orchestr na Kubě. A první vysloveně jazzové album, vydané k 50. výročí, vyšlo až v roce 1990.
Gerry Scott – Some Of These Days:
Brno vždy zvítězilo
Stálým zázemím se pro Gustava stala rodina. V srpnu 1947 se oženil s majitelkou módního salonu Marií Gergelovou, s níž měl dceru a syna, a považoval se za brněnského patriota. Sice nikdy nesportoval, stal se ale skalním fanouškem brněnské Zbrojovky, a když byl doma, nevynechal prý se svým psem Rikošem jediný zápas. Pětapadesát let měl ale ještě další rodinu, svoji soukromou kapelu, kterou jako jediný dokázal v době socialismu prodat, takže absolvovala více než 250 zahraničních turné. A o její členy se staral jako o vlastní děti. „Gustav byl nejen výborný muzikant, ale i manažer. Udržet pohromadě smečku vlků, aby hrála jako tým, to bylo umění. Všichni jsme si ho vážili a respektovali,“ prohlásil zvukař Oldřich Fiala, který s ním prožil čtvrt století. Ještě lepší byl ale jako dirigent a pro každou skladbu měl prý vypracovanou choreografii. „Při jedné z nich stále couval. Na forte vyskočil a málem skončil v propadlišti. Členové souboru na to už byli připravení a někteří dopředu volali: Gusto, pozor,“ zavzpomínal Tibor Lenský. V roce 1994 začal s orchestrem spolupracovat slovenský dirigent a trumpetista Vladimír Valovič, kterého si pak kapelník sám vybral jako svého nástupce. Fenomenální muzikant Gustav Brom, který zemřel 15. září 1995 v Brně, byl v Evropě nejdéle působícím dirigentem jediného souboru, který přivedl až na vrchol světového úspěchu. Právem mu patří přední místo ve dvoraně slávy českého jazzu.
Hvězdy nad Brnem:
Vložil: Adina Janovská