Muziku doma nepovažovali za práci, a tak šel za ní tajně. Pak svlékl smoking a zrodil se světový fenomén. Tajnosti slavných
21.05.2021
Foto: Se svolením: Jan Slabák
Popisek: Slovácký trumpetista, hudební pedagog a kapelník Moravanky Jan Slabák na fotografii, kterou přiložil k přihlášce do konkurzu do Berlínské filharmonie
AUDIO / VIDEO Lidovka, nebo swing? Školené ucho v jeho muzice odhalí obojí. Moravská písnička v podání filharmoniků, kteří vyměnili elegantní smokingy za stylizované kroje, dobyla svět a zrodil se fenomén.
Tak velkým a trvalým úspěchem se může pochlubit jen málokdo. Fanoušci všech generací, beznadějně rozebrané statisícové náklady alb doma i v zahraničí, tisíce vyprodaných vystoupení. Prostě unikátní dechovka symfoniků, kteří bravurně ovládají všechny hudební žánry a občas si s chutí odskočí k slovácké lidové muzice. Nezaměnitelný zvuk jí od samého počátku dodává jiskřivý tón trubky zakladatele a šéfa, který má letos hned dva kulaté důvody k oslavě. V březnu Jan Slabák oslavil osmdesátiny a v prosinci si připomene padesát let ode dne, kdy jeho Moravanka natočila první rozhlasové snímky.
Břeclavská kasárna:
Školní talent
Narodil se 24. března v Kelčanech u Kyjova jako nejmladší ze čtyř sourozenců, na svět ho uvítali bratři Josef a František a sestra Libuše. Jeho otec František pracoval jako zedník v cukrovaru, matka se starala o rodinu a malé domácí hospodářství. Obecnou školu absolvoval v rodné vsi v tamní jednotřídce, na měšťanku už ale musel do Kyjova. A právě tam se setkal s Josefem Frýbortem, který učil zeměpis, dějepis a hudební výchovu a velmi brzy odhalil, že se v Janovi skrývá hudební talent. Jeho zásluhou se začal učit na trubku a později hrál v dětském dechovém orchestru. Pokud ale šlo o ostatní předměty, v těch se mezi premianty rozhodně nezařadil, takže po ukončení školy začal pracovat v kyjovských Sklárnách Moravia.
V Hodoníně u kasárny:
Utajené přijímačky
V práci se seznámil s Josefem Wenzlem, který ho přivedl na hudební konzervatoř. K přijímačkám se ale připravoval a šel k nim tajně, protože silně věřící rodiče nepovažovali hudbu za skutečné zaměstnání. Byl přijat, takže začal v roce 1956 studovat hru na trubku a souběžně si přivydělával v různých rozhlasových a divadelních orchestrech a jazzových kapelách. V roce 1960 absolvoval úspěšně konkurz do Brněnského estrádního orchestru a současně i do Státní filharmonie. Zpočátku se snažil zvládnout obojí, bylo to ale příliš náročné, takže nakonec dal přednost filharmonii. Vzápětí absolvoval konzervatoř a v pouhých devatenácti letech se stal ve filharmonii předním sólistou. Dál ale spolupracoval i s řadou jiných orchestrů. Například s Malou dechovou hudbou a dechovou Strouhalovou sedmičkou, ale také s tanečním a jazzovým orchestrem Mirko Foreta, Erika Knirsche, Jožky Karena i s legendárním Orchestrem Gustava Broma a symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu.
V rychtárovej studni:
Šestice pana učitele
Příjmy měl ve svém věku více než slušné, a tak se rozhodl oženit se svou studentskou láskou, zpěvačkou Jitkou Janouškovou, a v roce 1965 se jim narodila dcera Kateřina. S trubkou absolvoval i vojenskou službu v tanečním orchestru Armádního uměleckého souboru. Po návratu do civilu se vrátil do filharmonie, současně ale začal studovat na brněnské JAMU. Absolvoval ji v roce 1970 a vypracoval se na excelentního trumpetistu, o kterého projevili zájem i Berlínští filharmonikové v čele se slavným dirigentem Herbertem von Karajanem. Jejich nabídka sice byla lákavá, Jana ale doma držela rodina a láska k lidové muzice, s níž vyrůstal. V roce 1971 založil malý dechový orchestr a přišel do brněnského rozhlasu s projektem studiového souboru symfoniků, kteří ovládají všechny hudební žánry, s chutí si ale odskočí k nesmrtelné moravské lidovce. Šestice zakládajících členů nového Dechového orchestru Jana Slabáka pocházela z okolí Kyjova a všichni byli bývalými žáky učitele hudby Josefa Frýborta.
Televarieté 1980:
Jazz po slovácku
Janovým záměrem bylo vytvořit žánrově všestrannou dechovku a na počátku ho ani nemohlo napadnout, co nastane, až spatří světlo světa jejich první nahrávky. Ty vznikly v prosinci 1971 a 7. února 1972 je poprvé odvysílal Československý rozhlas. „Stylizace folkloru strašně zabrala, lidé pak už nic jiného nechtěli,“ zavzpomínal před časem pro idnes.cz. Přesto si ale kapela zachovala osobitý styl, v mnohém podobný jazzovým kapelám, kterému někteří odborníci říkají jazz po slovácku. Slovácké lidové písničky, upravené pro dechové nástroje a bicí, sklízely obrovský úspěch a nabídky koncertních vystoupení se začaly doslova hrnout. Žádosti se sypaly dokonce i na brněnskou koncertní agenturu, jejíž zaměstnanci ale neměli ani ponětí, o jakou kapelu se vlastně jedná. Následovalo natáčení prvního televizního pořadu, nazvaného Vy neznáte Moravanku. V něm se kapela představila publiku už pod názvem Moravanka a Jan se zaměřil na přípravu první dlouhohrající desky. Vyšla s jednoduchým názvem Moravanka v roce 1974 a na pultech se ani nestačila ohřát. Úspěch měla tak obrovský, že hudební vydavatelství Panton chtělo po kapelníkovi, aby každý rok připravil další.
Moravanka v roce 1987:
Život na cestách
Popularita Moravanky stoupala tak strmě a žádostí o vystoupení bylo tolik, že muzikanti začali mít problém, jak je skloubit se svým hlavním povoláním symfoniků. Brzy bylo nutné situaci řešit, a tak pánové svlékli důstojné smokingy, nahradili je stylizovanými lidovými kroji a stálé angažmá ve filharmonii a operním orchestru Státního divadla Brno vyměnili za kočovný život. V roce 1978 se Moravanka stala profesionálním hudebním tělesem a kapelník Jan Slabák předal její exkluzivní zastoupení pražské agentuře Pragokoncert. Čekala je televizní natáčení a nahrávání ve studiu, k domácím koncertům se stále častěji přidávaly zahraniční. Po zemích socialistického bloku přišlo Západní Německo, Rakousko, turné po USA a Kanadě… Zrodil se světový fenomén, který ale příliš nesvědčil rodinnému životu, a Janovo manželství na něj doplatilo.
Ty falešná frajárko:
Politické drama
Díky Moravance se už zase svobodný Jan seznámil s tehdejší televizní hlasatelkou Ivanou Soukalovou, která se stala jednou ze zpěvaček Moravanky, moderátorkou, jeho oporou a v roce 1976 i druhou manželkou. V roce 1982 se jim narodil syn Jan, který se později stal dalším otcovým nepostradatelným pomocníkem a manažerem kapely. V roce 1985 došlo ale ke krizi, která nakonec přerostla v dramatický rozkol. Moravanka měla právě před dalším velkým turné po Německu a podpisem lukrativní nahrávací smlouvy, část muzikantů ale nebyla spokojena s výší honorářů a způsobem jejich výplaty. Spor začal být vyšetřován a přerostl v politickou kauzu. Aby mohla Moravanka na turné odjet, musel Jan zaplatit dluh ze svého, v šibeničním termínu dát dohromady nové obsazení kapely i zvládnout repertoár. A po návratu byla najednou nasmlouvaná vystoupení i nahrávky bez udání důvodu odmítány a se zahraničními zájezdy byl také konec. Původní Moravanka se rozpadla a další čtyři roky kapelník čelil pomluvám, závisti a nepřejícnosti. Byl mu zadržen pas, a nebýt změny režimu v roce 1989, nejspíš by byla kapela postupně zlikvidována.
Mamko moja, mamko:
Už to není, co bývalo
Po listopadu 1989 byl případ uzavřen, nic se neprokázalo, Janovi vrátili pas a všechny cesty do světa se znovu otevřely. Nebylo to ale snadné, protože mezitím ztratil spoustu kontaktů. Přesto Moravanka nakonec dokázala navázat na předchozí úspěchy. Během půl století nahrála více než sedmdesát zvukových nosičů a odehrála zhruba 7500 vystoupení. V roce 1982 s ní dokonce natočil režisér Milan Muchna hudební komedii Únos Moravanky. Svoji životní pouť, zážitky, úspěchy i trable s kapelou shrnul Jan v roce 1997 v knížce Můj osud je Moravanka. V letech 1995 až 2007 učil na brněnské JAMU a v roce 2006 ho Karel Gott uvedl do Křesla tradice a slávy za mimořádný a tvůrčí přístup k dechové hudbě. Čerstvý osmdesátník nyní žije v třígenerační vile v brněnské čtvrti Jundrov a dál se s Ivanou věnuje muzice stejně jako syn Jan, který hraje na bicí. Se současným kulturním prostředím ale není spokojen. „Už to není, co bývalo. Nemá se ani pořádně kde hrát. Všechno je to o penězích. Koncertní sály, ve kterých jsme hráli, už neexistují. Stejně jako závodní kluby,“ posteskl si. V současné Moravance je dvanáct muzikantů včetně kapelníka, dvě zpěvačky a zpěvák. A první koncert po koronavirové stopce by měla odehrát 12. června v Písku. Pokud to protiepidemická opatření dovolí.
Vložil: Adina Janovská