Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Homo sapiens sapiens? Ten je už řadu let minulostí, říká paleontoložka Miriam Fišáková Nývltová

22.04.2021
Homo sapiens sapiens? Ten je už řadu let minulostí, říká paleontoložka Miriam Fišáková Nývltová

Foto: Se souhlasem Miriam Fišákové Nývltové (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Miriam Fišáková Nývltová

ROZHOVORY NA OKRAJI Dr. Miriam Fišáková Nývltová (*1974, Praha) je vědecká pracovnice, zabývající se mimo jiné paleontologií, archeologií i evolucí rodu Homo. Působila na několika odborných moravských pracovištích. Je úspěšnou popularizátorkou vědy, autorkou učebnic a občas si odskočí také do politiky. Více nám o sobě poví v následujícím rozhovoru.

Miriam, vy jste ženou celé řady vědeckých oborů. Když vás představím jako paleontoložku, tak to bude velmi neúplný obraz. Kterými vědami se přesně zabýváte a jak jejich náplň přeložíte do řeči běžných smrtelníků?

To trošku přeháníte. Vystudovala jsme pouze dva obory, a to chemickou technologii a geologii se zaměřením na paleontologii. Paleontologie je mezioborová, musíte znát nejen geologii, ale i biologii, chemii – a na to se nabaluji další a další obory. Já si vybrala člověka a velké savce, tak se mi k tomu přidala antropologie, anatomie, fyziologie, genetika a zoologie, dále psychologie, etnografie, konstrukce atd. V této práci musíte mít přehled ve spoustě oborů, abyste mohli rekonstruovat život v minulosti. Samozřejmě spolupracuji s odborníky z daných disciplín, ale i tak musíte znát základy těchto věd, abyste vůbec rozuměl svým kolegům, co vám říkají.

Měla jste ke své odborné dráze inspiraci ve své rodině, anebo Miriamino jablko padlo daleko od rodného stromu?

Pocházím z uměleckého prostředí, otec je akademický malíř a maminka byla výtvarnice. Od dětství jsem se pohybovala mezi bohémy a umělci. Zbytek rodiny jsou buď umělci, anebo architekti. Nejblíže k vědě má otcův bratr, který je meteorolog na Klimešovce, a můj praděda, jenž byl inženýrem chemie, velkým polyhistorem a přítelem a spolužákem Jaroslava Heyrovského. Zajímal se téměř o vše. Tak možná nějaké geny od něj se ve mně probudily. Osobně jsme ho však nezažila, zemřel v koncentračním táboře v Oranienburgu, kam se dostal kvůli odbojové činnosti v rámci organizace Sokol. Byl zatčen 2. 9. 1939 gestapem a jeho židovský původ mu jen zhoršil situaci.

 

Týden vědy a techniky, kde předvádí, co lze vyčíst z kostí

Jste pražskou rodačkou, ale osud vás zavál až do Brna. Čím si vás přitáhlo právě Brno a Morava?

Ano, narodila jsem se v Praze, ale kořeny mám z Moravy. Máma se narodila v Brně. Do Brna, mámina rodiště, mě zavála práce. V roce 2000 jsem začala pracovat v brněnském Archeologickém ústavu Akademie věd ČR. Lovci mamutů, moje láska, jsou pouze zde, na Moravě.

Když už jsme u té Moravy, vaše jméno se objevilo na kandidátce Moravského zemského hnutí, které žádá obnovu samosprávy moravské země. Není to překvapivé u rodilé Pražanky? Proč se vám zemské zřízení jeví jako lepší alternativa vůči současnému uspořádání?

Ano, podpořila jsem je. Jednak moje kořeny jsou na Moravě a podporuji zemské uspořádání, je to dáno i historicky, že jsme měli tři země, Čechy, Moravu a Slezsko – a na to se zapomíná. Celá staletí to fungovalo, tak proč vymýšlet stále něco nového a umělého?

Není rizikem, že z Brna bude příliš daleko třeba do Ostravy, a naopak, a že by se v případě hypotetické obnovy zemí stalo Brno neoblíbenou baštou brnocentrismu, podobně jako je Praze v celostátním měřítku vyčítán pragocentrismus?

Původně byla hlavním městem Moravy Olomouc a hlavním městem Slezska Opava, ale nikdy Ostrava.  To je historicky dané. Kolegové z hnutí napsali dějiny Moravy pro školy, je to velmi zajímavá kniha. Doporučuji ji k četbě!

Myslím, že u Olomoučanů nyní jasně zabodujete, v Brně už méně… Každopádně žádné z moravských stran usilujících o vstup do sněmovny se však již dlouhá léta nepodařilo překročit 5ti procentní volební hranici. Není to signál, že sami Moravané ve své většině nemají o obnovu zemského zřízení dostatečný zájem? A proč jsou moravské strany vlastně rozdělené?

To je otázkou pro povolanější profese, tedy sociology a politology.

To je velmi strohá diplomatická odpověď, ale dobrá. Nyní se vrátím k vědě. Asi každý vědec ve vašem oboru má nějaký svůj největší životní objev nebo vědecký zářez, kterého si cení. Který je ten váš?

Mým nejoblíbenějším je objev psa-chrta na Chotěbuzi-Podoboře na Karvinsku. Tento objev se nakonec stal tak známým, že je dnes maskotem tohoto hradiště a prodává se v různých formách jako upomínkový předmět. Taková popularizace mě ani ve snu nenapadla.

 

Paleontoložka se bez kladívka neobejde

Vy jste spoluautorkou řady vědeckých sborníků, které obyčejně širší veřejnost nezná, ale také píšete učebnice pro různé nakladatele a popisujete v nich období pravěku. Např. druh Homo erectus už podle vás do linie našich přímých předků nenáleží a pojem Homo sapiens sapiens již do dnešních učebnic rovněž nepatří. Proč? Kdo nás připravil o člověka ´dvoumoudrého´?

Homo erectus je druh člověka, který žil na území jihovýchodní Asie. Bylo zjištěno, že se nejedná se o našeho přímého předka, i když se křížil pravděpodobně s člověkem denisovanským. A o jednoho moudrého jsme přišli na antropologickém kongresu v roce 2008. Vědci zkrátka rozhodli, že současný člověk a jeho předci jsou samostatnými druhy, a ne poddruhy.

Proč vlastně některé dnešní učebnice podávají stále zastaralé údaje? Držel jsem před pár měsíci v ruce nový produkt renomovaného nakladatelství učebnic a tam na mne koukala opět stará řada ´pračlověků´, kterou pokládáte za dávno překonanou a již neplatnou. Čili děti do sebe povinně hustí erecta i dvojitého sapiense, i když to poznatkům vědy už vůbec neodpovídá! Je za tím lenost starších autorů, kteří vystačí s literaturou z doby, kdy sami studovali? Anebo šlendrián ministerstva školství, které nezajistí pro učebnici opravdu zodpovědné a věci znalé recenzenty? 

Je to kombinace mnoha faktorů. Určitě i těch, které jste zmínil. Chybí také dostatečná ochota badatelů popularizovat, protože se to mezi vědci moc nenosí, nejsou za to body jako za odborné publikace. A je to i záležitost toho, že většina lidí, včetně odborníků, vyznává tzv. pseudodarwinismus, kdy žijí v představě, že se vše vyvíjí od jednoduchého ke složitému a my jsme vrchol evoluce, ale tak to není. Ovšem čistě psychologicky to tak většině lidí vyhovuje, a proto se toho tak všichni drží.

Sama se věnujete popularizaci oboru. Přednášíte, vaše přednášky jsou např. na síti Youtube, a pořádáte též vycházky do terénu se zájemci z řad veřejnosti. Kdo tyto akce zaštiťuje a na co byste ráda pozvala případné zájemce v teplejším období, až snad opět pominou covidová omezení?

Tak popularizuji pod hlavičkou různých institucí, v rámci paleontologické sekce Národního muzea či České televize. V terénu to byla např. akce ´Léto s archeologem´. Tehdy jsem provázela zájemce na stezce lovců mamutů v Boršicích pod záštitou Archeologického ústavu AV ČR Brno, kde ovšem již od počátku roku 2021 nepracuji.

Myslíte si, že knižní trh dokáže sám vytvořit a nabídnout popularizační literaturu, která pobídne mládež ke studiu technických a přírodovědných předmětů, jež nejsou tak široce oblíbené jako ty humanitní? Nebo tady zaspalo ministerstvo školství, které by podobné věci mohlo ještě více dotačně zaštítit?

Ne, knižní trh to neumí! Takovou popularizační literaturu je třeba finančně i celkově podpořit institucí, jakou je ministerstvo. To rozhodně není výdělečná činnost a ani psaní takové knihy není nijak oceněno. Vědec, který něco takového sepíše, je spíše odsunut stranou, přijde o granty atd. A to je chyba. Věda by se měla mnohem více popularizovat!

Učíte také na několika vysokých školách. Je to pro vás záliba, vítaný přivýdělek, anebo i trochu oběť? Jak jsou vlastně odměňování vysokoškolští učitelé ve vašem oboru?

Učit mě baví, v současnosti pracuji a vyučuji na Ústavu fyziologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. A jak jste řekl, působím i na dalších univerzitách. Celkově již 22 let. Ráda komunikuji se studenty. Vnímám, jak mají mysl nezanesenou a otevřenou – a dodávají vám velkou energii do života. A když pak úspěšně dostudují a pracují, a vy vidíte jejich úspěchy, člověk má z toho upřímnou radost. Jinak finančně je to tak, že peníze za výuku na jiné univerzitě vám zhruba proplatí cestu na onu univerzitu a zpět – a učíte v podstatě zadarmo.  

 

Analýza mikrostruktur zubního cementu na polarizačním mikroskopu

Osobně nejsem zastáncem různých ´pohlavních´ kvót (s výjimkou politiky). Přesto vnímám, že společnost v mnoha ohledech ženám stále dost dluží. Snadnou dostupnost školek, jeslí, je tu důchodové znevýhodnění žen kvůli mateřské dovolené atd. Ale nechci mluvit za ženy. Co by se z vašeho pohledu mělo změnit ve společnosti, aby se zlepšilo postavení žen obecně, případně i ve vědě? A jaký je váš názor na ženské kvóty např. v řadách vedoucích vědeckých pracovníků či manažerů firem?

Ty kvóty jsou svým způsobem ponižující, ale na druhou stranu, jak donutit společnost, aby si na ženy zvykla? Žen je dokonce více než mužů, a přesto ve vyšších funkcích je jich málo, a to si myslím, že není úplně správně. Přála bych si změnu, kdy každý člověk, ať muž či žena, by dělal, co ho baví, co mu vyhovuje podle jeho možností a schopností a zájmů. A je mi jedno, jestli je to muž, nebo žena. Když žena chce dělat vědu, politiku, kariéru, je těžké docílit toho, aby se na ni společnost nedívala skrz prsty, coby na jakousi mužatku a kariéristku; a naopak, když muž chce být s dětmi doma či být vychovatelem ve školce, aby na něj okolí nenahlíželo jako na úchyla, podivína či zženštilce. Bohužel v těchto věcech máme jako společnost ještě hluboké rezervy.

Ráda bych vyvrátila například mýty typu, že ženy seděly v jeskyních a muži lovili. Tak to nefungovalo. Ženy často byly aktivními lovkyněmi stejně jako muži a dodnes existují společenství přírodních národů, kde tomu tak je. To tzv. tradiční rozdělení se objevuje až později, a to v souvislosti s hromaděním majetku, čili počátkem doby bronzové. Ženy byly zavřeny do domů proto, aby bylo zajištěno, že potomci toho daného člověka majícího majetek jsou jeho a onen majetek se nerozplyne.

A tradiční otázka na závěr. Jaké jsou vaše osobní i vědecké plány do budoucna?

Tak člověk nikdy neví, co mu osud schystá. Nechám se překvapit. Ve vědě nelze úplně plánovat. Něco si vymyslíte a během práce se objeví jiné a zajímavější věci a postupně člověk přejde k jinačímu tématu. A to je na vědě nejhezčí, že nikdy nevíte, co se z vašeho výzkumu na závěr vyklube. A osobní plány? Věnovat se mým malým dětem.

 

Vložil: Radovan Lovčí

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace