Za jednu písničku dvě desetiletí na indexu. Petr Ulrych odhaluje svůj osud za normalizace. Přečetli jsme
13.08.2018
Foto: Facebook / Mahenovo dovadlo
Popisek: Petr Ulrych
VIDEO I písničkářské duo Hana a Petr Ulrychovi mělo s předchozím režimem problémy. Zpěvák a skladatel Petr Ulrych si tyto neblahé doby připomenul v nedávném rozhovoru pro MF Dnes. A prozradil také, že jako skladatel známých lyrických balad složil dokonce protest song. A to hned po ruské okupaci, která pohnula žlučí snad celé republice.
Protest song se jmenoval Zachovejte klid, Petr Ulrych ho s odstupem času nehodnotí právě dobře: „Šlo o čirou emoci, nikoliv o typ Krylovy písně Bratříčku, zavírej vrátka. Tak jsem nepřemýšlel. Ráno 21. srpna 1968 jsem vstal v našem tehdejším bytě uprostřed Brna v Jaselské ulici a říkám: „Mami, proboha, co se to děje, proč tady lítají jakási velká letadla?“ Pustili jsme rádio a tam: „Zachovejte klid, okupační armády vtrhly do naší vlasti...“ Vypadalo to, jako když za květnového Pražského povstání volal český rozhlas o pomoc. Ve mně se samozřejmě ihned vzedmuly emoce, vzal jsem kytaru a za čtvrt hodiny jsem měl melodii i text, samozřejmě prvoplánový, hotový.“
Byznys protirežimních písní
Za pomoci Gustava Broma v jedné z budov brněnského rozhlasu píseň také nahrál: „A tam jsem tu svou píseň skutečně v 8 hodin 30 minut přímo naživo s kytarou zazpíval. A pak už jsem se k tomu nikdy nevracel, protože mi bylo velice stydno za lidi, kteří se přiživovali na prapodivném showbyznysu jakoby protirežimních písní, který z toho tehdy vznikl. Ale o tři roky později se pokorně připojili k normalizaci,“ říká dnes o svém jediném songu tohoto druhu Petr Ulrych.
Na které straně barikády stál?
Totalitní moc si na Petra Ulrycha došlápla pár let po okupaci, kdy bylo jasné, že normalizace ve státě vyhrála, tehdy Petr Ulrych dostal stopku: „Jasné to bylo až v roce 1971, když jsme se sestrou Hankou natáčeli v brněnské televizi, která tehdy ještě pracovala s brněnskými umělci… Zpívali jsme tehdy písničku Ideál, kterou hrajeme dodneška, dozpívali jsme, načež tam vběhl produkční, mával na nás rukama a volal: „Ne ne, přišel pokyn nevysílat. Běžte pryč...“ Ale přitom mi nikdo nikdy nic nezdůvodnil, nic mi ani písemně neposlali, a když jsem se na to v televizi odvážil zeptat, dozvěděl jsem se jen: „Vy si musíte uvědomit, na které straně barikády stojíte. Ven.“ vzpomínal v MF Dnes Petr Ulrych. Bohužel, kdo konkrétně jemu a jeho sestře ublížil, se už nedozvíme. Jde prý ale o lidi, kteří se dokázali zorientovat i v nové době a nejsou prý v pozadí.
Chtěli se zbavit konkurence?
Jejich jména ale Petr Ulrych prozradit rozhodně nechce: „Berte, co říkám, jako můj subjektivní pohled. Každopádně ne všichni, ale spousta lidí, kteří se zabydleli velmi slušně v minulém režimu, zabydleli se stejně slušně i v současném. Nechci zobecňovat, ale že se to pořád opakuje, z toho jsem dost frustrovaný. S mým zákazem se tehdy ovšem svezla i sestra Hanka. A přitom lidé z kultury, kteří u toho byli, mlčeli – skoro jako by jim vyhovovalo, že se zbavili konkurence,“ popsal Petr Ulrych tehdejší neradostnou a tak nespravedlivou dobu.
Častušky neděláme
Petr Ulrych je ale hlavně skladatel a zpěvák a ve svých písních se k minulosti vracet nechce, ani si s někým vyřizovat účty: „Ještě vám k tomuto tématu něco řeknu: ono se totiž nikdy nepromítlo do naší koncertní práce. Nikdy jsme na pódiu nehlásali, jak jsme bojovali proti režimu. Houby. Myslím si, že hrajeme písničky, které pro podstatu toho, co chci sdělit, mají daleko méně plakátovou formu. Nechci hrát žádné uvědomělé častušky,“ konstatoval Petr Ulrych v MF Dnes a dodal: „Politika do vaší tvorby sice nepatří, nicméně do ní zasáhla. Zakázali vám tehdy už nahranou skladbu Odyssea, která prý přitom hudebně naprosto předběhla dobu.“
Zakázali mu skladbu
Skladba to přitom byla na tehdejší poměry a čas ojedinělá: „Hudební publicista Jiří Černý tehdy skutečně napsal, že v Odysseji jsme udělali naprosto mimořádnou věc, a to i ve světě tehdy zcela ojedinělou fúzi Big Bandu Gustava Broma s naší tehdy skutečně špičkovou rockovou kapelou Atlantis. Aranžmá mých hudebních nápadů dělal navíc jazzový trumpetista a skladatel Jaromír Hnilička a nadto šlo tehdy rovněž unikátně o čtyřicetiminutový monotematický útvar. Což mne napadlo jako syna operního zpěváka, který chodil často do divadla a pochopil, že něco podobně rozsáhlého se vejde i na dlouhohrající desku,“ vzpomínal Petr Ulrych na tuto píseň.
+
Totalitní moc Petru Ulrychovi kariéru poškodila, ale umlčet se ho nepodařilo. S Hanou Ulrychovou a skupinou Javory natočil několik desítek alb, jeho fúze moravského folkloru a rocku si našla mnoho posluchačů. Hrají a koncertují neustále, do konce léta je můžeme vidět ještě v Polné, v Říčanech, v Soběslavi a Žatčanech.
–
Je škoda, že Petr Ulrych jen naznačuje, že mu někdo vlivný z brněnského rozhlasu v minulosti uškodil, ale jeho jméno nevyjeví. Nebylo by lepší vše nazvat pravými jmény a konečně se tak třeba s minulostí smířit? Na stranu druhou, třeba má pravdu v tom, že se třeba někdo takový i stydí, i když se to nezdá příliš pravděpodobné.
|
Vložil: Michaela Špačková