Žijeme ve společnosti konzumního blahobytu, přitom máme zlomenou duši. Nahrává tato doba úzkostem a depresím? Ano, odpovídá přední psychiatr a…
31.07.2017
Foto: http://www.fnbrno.cz
Popisek: MUDr. Richard Barteček, Ph.D.
ROZHOVOR Co způsobuje lidem depresi? Jsou to okolní prostřední situace, se kterými se musí vypořádat, nebo k tomu mají genetické předpoklady? A dá se vůbec depresi předcházet? Nejen na tyto otázky odpovídal MUDr. Richard Barteček, Ph.D., vedoucí lékař Oddělení pro léčbu afektivních poruch na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Brno, kde působí od roku 2007.
Doktor Barteček svého rozhodnutí věnovat se psychiatrii nelituje, protože může o pacientovi uvažovat v různých paradigmatech, kdy musí zohlednit stránku biologickou, psychologickou i sociální. Neustálá flexibilita a celkově šíře tohoto oboru je právě tím, co jej nejvíce láká a baví
Ve své praxi se zaměřujete na léčbu afektivních poruch. Jaké jsou příznaky, které napoví, že se již jedná o nemoc zvanou deprese?
Afektivní poruchy, tedy poruchy nálady, mají jako dominantní příznak změnu nálady a další přidružené příznaky. Nálada jako jedna z hlavních psychických modalit, které psychiatr ve svém vyšetření hodnotí, může být změněna při různém spektru diagnóz. O poruchu se jedná tehdy, jestliže se u pacienta vyskytují depresivní příznaky, kterými jsou smutná nálada, která je neodklonitelná, změna psychomotorického tempa (pacienti většinou bývají zpomalení, v menší míře naopak agitovaní), snížená chuť k jídlu, nespavost, výčitky, sebeobviňování či sebevražedné myšlenky. Příznaky se musí vyskytovat nepřetržitě po dobu alespoň dvou týdnů. Tento shluk příznaků může být symptomatický pro celou řadu poruch – např. pro organickou poruchu nálady, postschizofrenní depresi, depresivní fázi, periodickou depresivní poruchu, bipolární afektivní poruchu a jiná další onemocnění.
Stanovit správnou diagnózu je tedy naprosto kardinální…
Ano, prací psychiatra je přesně stanovit, ke které diagnóze dané příznaky patří. V oblasti etiologie a patogeneze deprese zatím přesně neznáme všechny kauzální souvislosti. Máme mnoho teorií, ale ne jednoznačnou odpověď, jako je tomu např. u chřipky, kdy víme, že ji vyvolá konkrétní virus. Na každém oddělení máme také psychologa, se kterým spolupracujeme při upřesňování diagnostiky.
Existují některé faktory, které mohou depresi vyvolat?
Jako u většiny psychiatrických poruch se v rozvoji depresivní poruchy jedná o kombinaci vlivů genetiky a vnějšího prostředí – např. závažný dlouhodobý stres, který způsobí biochemické změny projevující se na struktuře mozku, a tudíž na jeho funkci, což vede k další změně chování pacienta, ev. k dalšímu zhoršení jeho stavu.
Jak můžeme vzniku deprese předcházet?
Eliminovat všechny možné faktory. Genetiku opravdu moc neovlivníme. Určité geny budou vždy u pacienta v určitém prostředí vést k vyššímu riziku rozvoje specifických poruch. Můžeme se snažit eliminovat biologické faktory – například jíst zdravě, snižovat si rizika kardiovaskulární, rizika demence, cvičit, protože cvičení zmírňuje příznaky některých duševních poruch, a vyhýbat se stresům.
Jaké jsou způsoby léčby deprese?
Zjednodušeně řečeno, každá afektivní porucha má dvě složky, složku, která je ovlivnitelná biologickými prostředky léčby, a složku, která je ovlivnitelná psychoterapií. Mezi biologické způsoby léčby patří např. farmakoterapie, neurostimulační léčba, fototerapie atd. Psychoterapeutické způsoby léčby zahrnují mnoho různých přístupů a směrů např. behaviorální a kognitivně-behaviorální terapii, psychodynamické směry terapie, psychoanalýzu a podobně. Jsou pacienti, u kterých je farmakoterapie účelnější a také ti, u kterých je účelnější psychoterapie, ev. jiné metody. Prací psychiatra je rozlišit, kdy to tak je. Pokud se u pacienta rozvine depresivní porucha, ale nezmizí její příčina, těžko mu pomohou jenom léky. Největší množství depresivních poruch je ve státech s válečným konfliktem. I kdyby všem obyvatelům rozdali antidepresiva, nemělo by to zásadní význam. Příčina ale může být i vnitřní – tedy osobnostní nastavení člověka a faktory, které si člověk nese z vývoje, z rodiny.
Proč rapidně narůstá počet předepisovaných antidepresiv?
Když řekneme, že narůstá množství předepsaných antidepresiv, musíme také říct, že narůstá množství předepisovaných léků obecně. Příčin může být několik. Jen otázky by vydaly na velkou studii. Můžeme se tedy tázat – opravdu narůstá množství poruch léčených antidepresivy?
A narůstá?
Pokud bychom vzali počet těch nejzávažnějšíchpsychiatrických poruch, ty se v ambulanci drží stále zhruba stejně. To, co narůstá, jsou lehčí depresivní fáze nebo diagnózy ze spektra neurotických a úzkostných poruch. Lidé chodí více k psychiatrovi. Narůstá ale jejich množství, nebo jsou lépe informováni? Populace zároveň stárne a u starších pacientů je více biologických i psychosociálních faktorů, které mohou vést k rozvoji depresivní poruchy. Velká část nárůstu předepisovaných antidepresiv také souvisí s tím, že lidé nepodstupují jiné modality léčby, například protože nejsou tak dostupné nebo například proto, že někteří pacienti nejsou motivováni k psychoterapii, která je časově náročnější.
Žijeme ve společnosti konzumního blahobytu, přitom máme zlomenou duši. Může tato doba nahrávat úzkostem?
Naše prostředí může vést k tomu, že se určité poruchy budou rozvíjet s vyšší pravděpodobností, jiné s nižší. Nahrává tomu informační přetížení a také ztráta toho „velkého příběhu“. Informace se velice rychle šíří a lidé mohou kopírovat chování člověka, který ani reálně nemusí existovat. V dnešní době nemusíme bojovat o holé přežití, naše tělo je přitom adaptováno na dobu „10 tisíc let před Kristem”, ne na dobu informačního přetížení. Jednou z reakcí, která byla adaptační v minulosti, ale nemusí být zcela vhodná pro současnou situaci, může být například úzkost.
Co si myslíte o vztahu duše a těla?
To je spíš o osobní víře člověka. Ať už to vezmeme dualisticky, že existuje duše oddělená od těla, nebo to, co jsme, je produktem mozku, mozek tam vždy hraje důležitou roli, ať už jako „přijímač” duše, anebo ten, co duši tvoří. Psychiatrické příznaky mají svůj odraz v tělesnu, a tudíž je můžeme prostředky biologické psychiatrie ovlivnit. Na druhou stranu je taky pravda, že pokud člověk změní své uvažování, když je psychoterapie účinná, tak se taky mění struktura mozku. Ta funkce, nazvěme to duší, je se strukturou mozku pro náš hmotný svět těsně spjata.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Lenka Sloupová