Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

O rolích opařených dobou, vagónku s příjmením i o tom, že herec, který nechce dominovat, je vůl. Donutilové se prý nedají k ničemu donutit

01.07.2017
O rolích opařených dobou, vagónku s příjmením i o tom, že herec, který nechce dominovat, je vůl. Donutilové se prý nedají k ničemu donutit

Autor: Facebook Husa na provázku

Popisek: Představení Král Ubu svádí dohromady na jedno jeviště oba Donutily, Martina i Miroslava

Věděli jste, že oblíbený herec Miroslav Donutil má nástupce? Prknům, která znamenají svět, se totiž věnuje i jeho syn Martin. Teď se dokonce sešli na jevišti legendární brněnské Husy na provázku. Martin chce vystoupit z tátova stínu, daří se mu to? A je Miroslav Donutil opravdu v herecké branži tak dominantní, jak tvrdí někteří jeho kolegové?

V představení Amadeus v legendárním divadle Husa na provázku spolu hrají už tři roky. Jaká byla nejdůležitější profesní rada, kterou otec dnes pětadvacetiletému Martinovi dal? „Vždycky mi říkal: ,Pozor, budeš to mít těžký.´ Dneska přesně vím, co tím myslel. Jsem vystaven neustálému srovnávání, táhnu si za sebou vagonek s příjmením,“ přiznává v dvojrozhovoru pro magazín Týden Martin Donutil s tím, že dokonce už i uvažoval o pseudonymu, pak si ale řekl, že je lepší své jméno brát jako motivaci.

Donutilové spolu hrají i v představení Amadeus, na snímku Miroslav Donutil

Pětašedesátiletý Miroslav přiznal, že synovi nikdy v herectví nebránil. Chtěl jít na konzervatoř, prosadil si svou a on to respektoval. „Jsem rád. Když se přesvědčíte o tom, že váš syn má talent a že to dělá dobře, což jsem měl možnost tady při zkoušení Amadea vidět naplno, zalije vás v tu chvíli radost. Ale zpočátku jsem byl ostražitý. Už proto, že na konzervatoři učí kolegové, věděl jsem, že to nebude lehké,“ popisuje Miroslav Donutil v rozhovoru pro časopis Týden. Při přípravách na přijímací zkoušky se chtěl Martin s tátou radit. On to ale odmítl s těmito slovy: „Chtěl jsi to dělat po svém, tak to dělej a nepočítej s mojí pomocí.“ Za tato slova je nyní rád. Nemusí díky tomu tátu kopírovat.

Martin i jeho táta jsou oporami souboru Husa na provázku; zde Martin Donutil v představení Amadeus

Moc podobní si nejsou

V herectví se Martin potatil, ale jinak jsou každý úplně jiný. Martin je takový přímý a veselý, kdežto jeho otec Miroslav působí přísně a tvrdě. „Každý z nás má přece v určitém momentu nějakou náladu. Nechápu, že může být někdo celý den rozjuchaný, milý a senzační. Mám takovou bábu na Kavčích horách. Ona je uklízečka a vždycky, když jí míjím, jsem zahloubaný a přemýšlím o roli, říká: Pane Donutil, vy jste takové naše sluníčko, vy se musíte pořád smát.“ Tak na ní dělám usměvavý obličej, jdu dál a myslím si zase na to svoje,“ popsal Miroslav Donutil v rozhovoru pro Týden.

Četníci z Luhačovic a závist

Nosit příjmení Donutil má podle Martina dvě strany mince. Když jde prý na pivo, potká někoho, kdo jeho tátu „může“, tak je všechno v pohodě. A co když se objeví člověk, který zrovna není fanouškem Miroslava Donutila? Nic moc. „Taky mě vítá a fandí mi, protože mě lituje, že se vezu na tátově vlně,“ přiznal v rozhovoru pro Týden Donutilův syn Martin s tím, že přejí úspěch jeden druhému. Martin si zahrál velkou roli v seriálu České televize – Četníci z Luhačovic. Donesly se mu prý zkazky, že mu takový úspěch prý někdo závidí, ale tomu se prý nedá věřit. Miroslav k tomu ale dodal, že takovou věc vám jen těžko někdo řekne do očí. „Spíš to poví někdo někomu někde. Když jsem byl mladý tady v Brně a viděl film s pražskými kolegy, napadlo mě třeba, že jsem to klidně mohl hrát já, to ano. Ale nikdy jsem nezáviděl. Ty role byly navíc tenkrát opařené dobou,“ vysvětlil Miroslav Donutil.

Herec, který nechce dominovat, je vůl

Mezi herci už dlouho kolují zvěsti, jak těžké je s Miroslavem Donutilem hrát. Nejde ho prý přehrát. Chce být za každou cenu první. Co na to Miroslav říká? Jedna kolegyně si prý stěžovala, že je to těžké, že stále chce být první. „Ale proboha, herec, který nechce dominovat, to je vůl, ne? Já tu výtku vůbec nechápu, měla by se víc snažit a nestěžovat si v novinách,“ zamyslel se Miroslav Donutil v rozhovoru pro Týden s tím, že popírá i teze mnoha herců, kteří se na sebe prý nemohou dívat v televizi. Podle Donutila staršího je to hloupost. „Ti, co tohle říkají, zpravidla sedí doma přilepení u televize a čumí na sebe, jak hrají,“ popsal Donutil s tím, že kritiku rád přijímá. Vzpomněl si na jednu historku, když byli děti ještě malé. „Když šli kluci s mámou na mé vystoupení do pražské Lucerny, byl jsem nejvíc nervózní. Ne že by těch dva a půl tisíce ostatních lidí bylo ukradených, naopak, já diváky miluju, ale fakt, že tam přišli oni tři,“ vysvětlil Miroslav Donutil. Představoval si, co bude pak. Následně prý přišli domu a už to jelo. „A tati, a tamto a ono. A hele, tohle jsem ti taky chtěla říct.“ Od rodiny prý tehdy dostal pořádný kartáč. Donutil přiznal, že si občas nějakou tu historku i přibarvil. „Nemůžu na konci říct, že svítilo slunce. Musím říct, že bába spadla do kanálu,“ uvedl.

Když řekl na jevišti „ho*no“, dámy omdlévaly

Podle Martina chybí v Huse na provázku politická satira. Miroslav to ale odmítá.  „Hrajeme přece Krále Ubu. Není skandálnější hra ve světovém dramatu, než Král Ubu. Tenkrát, když poprvé vystoupil otec Ubu na scénu a řekl první slovo hry – „hovno“, šla šestadvacetkrát opona nahoru a dolů a dámy omdlévaly. Nemusíme hned intonovat jako naši politici. To je prostředek imitátorů, kteří se tím živí, ne herců. Politická satira se dá snadno najít i v klasických hrách,“ přiblížil Miroslav Donutil, který zažil velkou slávu i díky představení v pražském Národním divadle – Sluha dvou pánů. Inscenace měla rekordních šest repríz.

Slávu má rád…

Slávu prý Miroslav Donutil snáší dobře, nikdy by si nenasazoval černé brýle a neschovával by se. „Komunikace s diváky je povinnost. Příjemná. Nedávno jsem stál v Bratislavě, koukal do výlohy a v odrazu si všiml, že možná stojím v čele nějaké demonstrace a nevím, proti čemu jdu. Když jsem se otočil, ti lidé mi říkali, jak je skvělé, že mě vidí. Měli vážně radost. Víte, to je krásný pocit. Já to povolání dělám proto, že chci dosáhnout co největšího úspěchu – ten v našem řemesle souvisí s tím, že se s vámi chtějí potkávat lidi a chtějí se s vámi bavit,“ přiznal Donutil, který v Národním divadle strávil třiadvacet let a pokud by byla nějaká dobrá role, nebránil by se si tam zase zahrát.

Jak je vidět, otec a syn si výborně rozumí; jaký je v současné době jejich největší cíl? „Táta to kdysi skvěle pojmenoval. Prý by si přál, aby se jednou říkalo, že otec Martina Donutila byl taky herec. To mě žene dopředu,“ sdělil Martin Donutil. To jeho otec Miroslav už prý ambice omezuje. „Můj věk už moc ambicí nepřipouští. De facto už bych si mohl říct: Stačilo, teď už si budu vybírat jenom to, co mě baví, a vlastně to tak dělám,“ připustil slavný herec v rozhovoru pro magazín Týden. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .

Vložil: Antonín Pořízek

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace