Dobyl Hollywood a o roli u něj škemrala i božská Marilyn v kožichu. Pod ním byla nahá! Přesto se mu nikdy nepřestalo stýskat po Brně. Tajnosti slavných

Foto: noiruniverse.net

Popisek: Ve Spojených státech se sice Hugo Haas jako herec prosadil, nepřestávalo se mu ale stýskat po domově

Před jistou smrtí uprchl na poslední chvíli, jeho nejbližší takové štěstí neměli. Pak dobyl Hollywood a nejslavnější hvězdy mu ležely u nohou. Přesto se legendárnímu Hugo Haasovi nikdy nepřestalo stýskat po domově.

Ženy okouzloval šarmem a uhrančivýma očima, muži zase oceňovali jeho vtipný nadhled a umění sebeironie. Není divu, že Hugo Haas patřil za první republiky k nejpopulárnějším hercům. Po dvaceti letech ale byl s jeho kariérou ze dne na den konec. V divadle dostal výpověď, nesměl ani před kameru. Důvod? Byl Žid! S představou útěku z vlasti se vyrovnával jen velmi těžce, nakonec se pro emigraci rozhodl, čímž si zachránil život. Na poslední chvíli. Jeho otec a bratr takové štěstí neměli.

Dům v brněnské Biskupské ulici č. 8., v němž vyrostl Hugo Haas se svým bratrem Pavlem

Andula vyhrála

Komedie režiséra Miroslava Cikána, v níž ztvárnila hlavní ženskou postavu nezapomenutelná herečka a komička Věra Ferbasová, se stala Haasovým posledním československým filmem. Psal se totiž rok 1938 a v Evropa velmi rychle hnědla. Fašismus a protižidovské nálady začínaly pronikat i do Čech. V novinách se stále častěji objevovaly články s antisemitskou tematikou, proti Židům začínaly vystupovat i známé osobnosti. A Hugo Haas to velmi těžce nesl. Počátkem roku 1939 za ním do šatny v Národním divadle přišel poslíček a předal mu dopis, jehož obsah nemohl slavný herec zprvu vůbec pochopit. Stálo v něm: Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností. „Bylo mi, jako by se pode mnou otevřelo nekonečné propadliště. To ticho kolem nasvědčovalo, že to kolegové věděli,“vzpomínal Haas později.

S Věrou Ferbasovou v komedii Andula vyhrála

Terčem opilého nácka

Nejsmutnější na tom je, že ho z divadla nevyhnali němečtí fašisté, ale přespříliš aktivní Češi, kteří si připravovali půdu pro nezadržitelně se blížící temnou budoucnost. Nikdo se Haase nezastal, někteří se ale styděli. „Když jsem stál za scénou v přítmí a čekal na svůj výstup, přišel ke mně – tiše, jemně – režisér Karel Dostal, vzal mě kolem krku a šeptal rozechvělým hlasem: Haasi, odpusťte nám. Já se tolik stydím – prosím vás – odpusťte nám,“ vzpomínal. Nemohl hrát, nedostával plat, a když si chtěl vyzvednout úspory, zjistil, že mu banka zablokovala účet. Když nacistická vojska obsadila 15. března 1939 Čechy a Moravu, žil ještě s manželkou Bibi a novorozeným synem Ivanem ještě v Praze. Jednoho večera si zašel do baru, jenže tam seděl německý důstojník. „Židi, ven!“ zařval, vytáhl revolver a začal po Haasovi střílet. Naštěstí byl namol, takže se netrefil. „Tak já už nikam nemůžu, oni po mně střílejí,“ řekl pak šokovaný Haas doma manželce. O dva týdny později emigrovali, malého Ivánka, kterému bylo teprve pět týdnů, ale nechali doma. Báli se, že by náročnou cestu nepřežil, a doufali, že se pro něj brzy vrátí. Ani ve snu je nenapadlo, že se předpokládaných pár týdnů protáhne na dlouhých sedm let.

Manželé se synem Ivanem po sedmiletém odloučení

Učil se za pochodu

Manželé emigrovali přes Francii, Španělsko a Portugalsko do Spojených států, začátky za velkou louží ale nebyly vůbec lehké. Dříve populární herec se rázem proměnil v jednoho z tisíců bezejmenných, kteří prchali před fašisty. Znali ho pouze krajané, angličtinu se učil takzvaně za pochodu. „Když herec musí do vyhnanství, ztratí nejenom domov, ale také svou řeč. A herec bez řeči je jako klavírní virtuos bez rukou,“ vysvětloval Haas. Přesto se dokázal prosadit až na legendární Broadway a měl takový úspěch, že dokonce dostal nabídku učit na hollywoodské Actor´s Laboratory. V roce 1943 debutoval v americkém filmu – ve válečném dramatu Dnech slávy si zahrál po boku legendárního Gregoryho Pecka ruského partyzána Fedora. Dál pak sice dostával především vedlejší role, zahrál si ale v jednadvaceti filmech. A hlavně nepřestával doufat, že jednou natočí svůj vlastní.

S Beverly Michaels v roce 1951 ve filmu Pickup

Šokující pravda

Co se mezitím dělo doma v Evropě, o tom se dozvěděl se všemi podrobnostmi teprve koncem války. Až tehdy mu naplno došlo, že si útěkem zachránil na rozdíl od zbytku rodiny život. Jeho otec i starší bratr, nadaný hudební skladatel Pavel Haas, zahynuli v koncentračním táboře. Herec se to dozvěděl od přítele Jana Masaryka a několik nocí pak v duchu prožíval s bratrem strašlivou smrt v plynové komoře. Právě tehdy prý u něj propuklo astma, které ho pak sužovalo až do konce života. V roce 1951 konečně uvedl do kin svůj první nezávislý film Pickup, k němuž napsal scénář, inspirovaný románem Josefa Kopty Hlídač č. 47. Hrál v něm hlavní roli, režíroval ho i produkoval, což v té době rozhodně nebylo běžné. „Navíc ho zvládl natočit za 85 000 dolarů, což byl velice nízký rozpočet,“ uvedl v rozhovoru pro idnes.cz Milan Hain, který o Haasově působení v Americe napsal monografii. A magazín Variety film označil za nečekaný šlágr.

S Ljubou Hermanovou na pražském nádraží v listopadu 1963

Sexbomba v kožichu

Během osmi let natočil třináct vlastních filmů a o role se u něj začaly ucházet i známé tváře. Dokonce dorazila i tenkrát teprve začínající Marilyn Monroe. Přišla žebrat o roličku a představila se mu v kožichu. Vzápětí se ukázalo, že pod ním nemá na sobě vůbec nic. Na Haase prý ale žádný extra dojem neudělala, dokonce jí prý naznačil, že z ní hvězda nikdy nebude. Navzdory úspěchu ve Spojených státech Haas nikdy šťastný nebyl. „Stále myslel na rodné Brno, na Národní divadlo, kde hrál deset let a odkud ho vykopli. Toužil vrátit se domů, ale bál se komunistů,“naznačila jeho manželka Bibi.

S milovaným psem Dodem

Přece jenom se dočkal

V roce 1961 se Haasovi přestěhovali ze Spojených států do Říma, stárnoucí herec, stále více sužovaný zdravotními obtížemi, ale nepřestával toužit po návratu do vlasti. „Hugo často chodíval na staré nádraží Franze Josefa dívat se na vlaky odjíždějící směr Brno a Praha,“ prozradila Bibi. O dva roky později se konečně dočkal, když ho Národní divadlo pozvalo na oslavu svého založení. A přijetí, kterého se mu dostalo, předčilo všechna očekávání. „Když jsem vystupoval v Praze z vlaku, nechtěl jsem tomu věřit. To byla záplava obličejů, drahých, že to nemůžu popsat. Já jsem se s nima jenom vobjímal a samozřejmě musel dávat pozor, abych se nedal do breku, poněvadž jsem starej sentimentální trouba,“ napsal později. Další návštěvy rodného Československa se už ale nedočkal. Zemřel 1. prosince 1968 na astmatický záchvat, když se nadýchal kouře ze spálených vajíček, která zapomněl vypnout. Po jeho smrti nechala Bibi uspat jeho milovaného psa Doda, aby se v nebi potkali, a jeho popel přesypala z urny do plechovky od sušenek. Tu pak převezla v nákupní tašce z Vídně do Brna Haasova někdejší milenka, herečka Jiřina Štěpničková.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská