Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Skandál jako Brno. Známý politik se nechal zbičovat v ukrajinském hampejzu a přiznal, že má SM praktiky rád. Padesát odstínů šedi Matěje Hollana teď válcuje internet

16.07.2016
Skandál jako Brno. Známý politik se nechal zbičovat v ukrajinském hampejzu a přiznal, že má SM praktiky rád. Padesát odstínů šedi Matěje Hollana teď válcuje internet

Autor: Facebook

Popisek: Matěj Hollan

VIDEO Nejen Brno žije velkým skandálem, krásně ilustrujícím letní okurkovou sezonu. Mladý politik a náměstek brněnského primátora za stranu Žít Brno Matěj Hollan si udělal výlet na Ukrajinu, dobře jedl, dobře pil a taky se nechal zbičovat v sado maso podniku. A taky se u toho nechal natočit na video, které se stalo hitem internetu, stejně jako Hollanovy výkřiky I want more, tedy chci víc, během bičování.

Sám Hollan se k tomu postavil tak nějak po brněnsku vesele. Dokonce zřídil webovou stránku www.iwantmore.cz, která z vašich fotografií vygeneruje plakát I want more! I want more na Facebooku chce dokonce i Saskia Burešová. Kromě této recese se Hollan ke „skandálu“ vyjadřuje i na svím facebookovém profilu.

Žranice, která se zvrhla

Jak podle něj vypadala celá ukrajinská anabáze? Vyjeli tam prý s kamarády za fotbalem, ale hlavně za dobrým jídlem a skvělou vodkou. Té asi konzumovali až dost. Až do návštěvy stylového podniku s názvem Sacher dle otce „žánrů“ Sacher-Masocha to byl tak pěkný výlet. „Věděl sem, ze sem nemám jezdit... Poslední čtyřka na lontě ve Lvově. Kvas a pivo z prvního zdejšího soukromýho pivovaru, ukrajinskej boršč a salát olivje. A to ještě nedošlo na sledě v kožichu, sledě s cibulou, sledě s bramborama, sledě s čímkoliv, sedumdesát jiných druhů salátů, vareniky, golubky, vodku a už teď můžu úplně v klidu a rád umřít. A u toho umírání se káravě ptát: Proč u nás, v rozvinutém kapitalismu, musíme jíst chemií napěchované vlašáky, které přežijí i Hirošimu, umělohmotné sekané, průmyslově naloženou zeleninu tak, že líp nakládá i Jarin Plesl, a tady je to všechno a kdekoliv nejlepší? Na mysl se polehoučku, leč stále usilovněji vkrádá myšlenka, jestli by příčetný člověk nevyměnil demokracii za vodku se sleděm v řepobramborovým salátu a nakládanýma houbama. Až o tom Zelení se Zemanem vyhlásí referendum, přestanu být sluníčkář.“ Tohle psal Hollan v den osudové návštěvy.

Některé věci si prý člověk potřebuje zažít

A pak... Pak se to nějak zvrtlo a vše šlo, jak když bičem mrská. „Včera jsme náhodou vlezli do jedné hospody ve Lvově na hlavní třídě. Nic na ni nebylo zvláštního. Kromě toho, že tam holky důtkama šlehaly nějaký kluky po zádech, v otevřeném prostoru. Už hodně dlouho jsem přemýšlel o tom, že bych něco takovýho chtěl vyzkoušet. Není to žádný násilný zneužívání druhých lidí, je to domluvená hra podle pravidel. A když naše ukrajinské průvodkyně viděly, jak se na to dívám, řekli pinklici, že bych taky chtěl. Neměl jsem čas to promýšlet, věděl jsem jen, že to prostě potřebuju zkusit. Bylo to dohromady zhruba deset ran. A bylo to super. Žádné následky v podobě poničených zad či psychických traumat. Některý věci si člověk prostě potřebuje zažít,“ píše Hollan.

Pomáhá mi to poznávat sebe sama

„Druhá věc je, že asi nebyl nejlepší nápad dávat to na Facebook. Ale když se už se tak stalo, tak bych se rád v prvé řadě omluvil všem, které to pohoršilo, urazilo a naštvalo. Je vás hodně. S cejchem submisivního chlapa se teď budu setkávat často. Nevadí mi to, protože to tak je. Nevadí mi bavit se otevřeně o závislostech, duševních problémech, vzácných chorobách, jakýchkoliv jiných odlišnostech a podivnostech, řešit nepohodlné věci a pomáhat lidem v problémech. K tomu občas potřebuju silnější zážitky, které nejsou úplně obvyklé. Pomáhá mi to v poznávání sebe sama,“ prsí se zastupitel.

Video z jeho I want more zážitku:

Na internetu se i tak strhla slušná smršť. Mnoho lidí si z Hollana dělalo legraci. „Koukám, že si vzal kritiku radnice od občanů k srdci a provedl opravdovou sebekritiku. Jen jestli se nechal zmrskat za své. Jestli to nebylo za stravenky,“ píše účastník jedné z diskuzí. „Zmrskanej náměstek pro dopravu, kterej nevlastní řidičskej průkaz. To je možný jen v Brně,“ dodává druhý. Další si ovšem servítky nebrali a psali o Hollanovi coby úchylovi.

Nabídky kvalitního sexu nevyužiju, pardon

A co na to Hollan? „Děkuji všem za reakce k mému poslednímu videu. Samo mě víc potěšily ty, kde mi nadáváte! Taky děkuju za nabídky kvalitního sexu, omlouvám se, ale nevyužiju je. "Comingouty" jsou vždycky jednodušší v případě, že kolem sebe máte normální lidi, kteří nejsou prudérní a kteří se dokáží bavit bez moralizování a přijímat odlišnosti, které nikomu neubližují, bez toho, aniž by vás ostrakizovali. Třeba když dondete k vašim dom a ti se tomu tlemí,“ říká Hollan a doplňuje, proč občas potřebuje dostat naplácáno.

Pornoherečky do politiky!

„To je nutný základ pro to, když chcete dělat témata jako pomáhání bezdomovcům, psychicky nemocným, závislákům, když chcete řešit pomoc týraným ženám, prostitutkám, gamblerům a podobně. Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám na FB řešit témata, jako když někdo začne skandalizovat někoho, že točil péčko. Přišlo mi to vždycky ubohý. Tak doufám, že příště za nás budou kandidovat klidně pornoherečky, když budou mít co říct. A nebo naopak aktivisti, kteří pomáhaj holkám v sexbyznyse,“ verbuje politickou budoucnost Brna.

Dělám to, co mi přijde dobrý

„Mám výhodu, že se neumím pohoršovat nad nikým, kdo takzvaně vybočuje, fakt se mě nemusíte omlouvat, pokud ste někdy pracovali\y na livechatu, pokud ste brali nebo berete drogy, hrajete na matech, atd. Baví mě nastavovat účinný systémy prevence, léčby, baví mě pomáhat lidem, kteří si potřebují řešit nějakej problém, nemám žádný důvod vynášet nad druhýma morální soudy. A k tomu stavět VRTky, stadiony, koncertní sály, parkovací místa atd. Jestli to oceníte nebo odsoudíte, je na vás. Já se tím moc nevzrušuju a dělám to, co mi přijde dobrý pro mě i pro ostatní.“

Hra, ne ouchylárna

Nepohoršuje se ani Jiří X. Doležal ve svém článku v Reflexu. Naopak Hollana chválí za otevřenost, s jakou mluví o své sexualitě. „Být sexuálně submisívní (subík) nebo sexuálně dominantní (dom, domík) jsou prostě sexuální preference, ani bych už dneska neřekl deviace, ale spíše sexuální libůstky. Dokud neteče krev a všichni zúčastnění jsou svolní, jde v podstatě o hru, ne o ouchylárnu. Nestydět se za svou menšinovou preferenci — jako ji otevřeně přiznává Hollan — je pozitivní a správné. Podobné nuance — stejně jako homosexualita — nejsou ničím špatným, zavrženíhodným, ničím, co by se mělo skrývat. Takže to, že je pan Hollan subík, je naprosto v pořádku a to, že to přiznává a zveřejní, je dokonce dobře — protože kolem těchto věcí bychom měli být otevření, abychom se zbavovali maloměšťáckých dogmat,“ píše Doležal.

Platil ve veřejném domě veřejnými financemi?

„Ve zkratce řečeno: Všichni, kteří se teď Hollanovi vysmívají, jsou stejní polomozci jako lidé, již se ještě před třiceti lety vysmívali homosexuálům. Přitom většina z těch, kteří dnes Hollana propírají, je nade vší pochybnost plně tolerantní a otevřená k homosexualitě. Sexuální submisivita není o nic méně „špatná“ nebo „dobrá“ než homosexualita. Někdo to tak prostě má. A zesměšňovat člověka kvůli něčemu, co si nezavinil, je slaboduché a maloměšťácké. Jenom ale doufejme, že se Hollan nedomníval, že ve veřejném domě, jak obecné označení podobných podniků klamně napovídá, lze platit veřejnými penězi a užíval si za svoje,“ končí Doležal.

Anebo že by to celé bylo ještě trochu jinak? „I want more - vidím to jako skvělý heslo do příští volební kampaně. Je jasný pro koho,“ píše zástupce šéfredaktora Respektu Marek Švehla na svém Twitteru. „Třeba to těch 12 procent voličů, na které Žít Brno cílí, ocení.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Lucie Kolouchová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace