V českém muzikálu, hlavně tedy tom pražském, stačí, když na jeviště přijde profláknutý ksicht, postaví se jak kandelábr a odzpívá. To je děs, říká vítězka soutěže Tvoje tvář má známý hlas
14.07.2016
Foto: Facebook
Popisek: Hana Holišová v maskérně při přípravě na Tvoje tvář má známý hlas
V New Yorku nebo Londýně by prý někdo takový vůbec neměl šanci… Diváci Hanu Holišovou asi důkladněji zaregistrovali až letos, kdy vyhrála první ročník soutěže Tvoje tvář má známý hlas. V deseti kolech postupně ztvárnila Édith Piaf, Beyoncé, Katy Perry, Michaela Jacksona, Hanu Zagorovou, MC Hammera, Shaniu Twain, Arethu Franklin, Catherin Zetu-Jones a Johna Travoltu. Hudební talent má ale zdá se vrozený, její otec je dirigent brněnského Národního divadla a maminka členka zpěvohry v Národním divadle a Městském divadle Brno, zpěvačkou je i mladší sestra Míša.
Není divu, že se Hanka vrhla na muzikál, hraje jak v Brně, tak v Karlíně, momentálně hraje v Mamma Mia a v muzikálu Ať žijí duchové. I když má za sebou pestrou divadelní kariéru a jednu Cenu Thálie, stejně ji asi všichni znají díky Ulici a hlavně díky Tvoje tvář má známý hlas, ale to už je úděl většiny divadelních herců.
O lásce mluvit nechce
Pro OnaDnes mluvila o muzikálech, své pubertální kariéře v metalové kapele a o pendlování mezi Prahou a Brnem. O soukromí, tedy vztahu s tanečníkem Tomášem Smičkou, se jí moc mluvit nechce. Přesto říká, že nestaví práci na první místo. „Rozhodně ne tak, abych odkládala osobní život. Snažím se, aby obojí fungovalo v symbióze. Neumím si představit, že by práce pro mě byla víc než láska,“ říká. Přitom ale stále jezdí jak divá mezi Prahou a Brnem, v obou městech hraje v divadle, v Praze ještě točí.
Proč si nabírá další a další práci?
A když do toho přijde ještě show typu Tvoje tvář má známý hlas, síly docházejí. Proč na ni kývla? „Nadchla mě šance stát se každý týden někým jiným. Bavila mě už ta představa a současně jsem se bála trapasu, abych nebyla za blbce. V některých zemích totiž skončil projekt bohužel jako laciná show. Ale když jsem se dověděla, kdo za tím u nás bude stát, kdo účinkovat, kdo oblékat a líčit, uvěřila jsem ve zdar,“ líčí Holišová, proč nabídku přijala.
Permanentní hysterie, líčí show Tvoje tvář má známý hlas
A jaké to bylo? „Každý týden pocity, že jsou to výzvy nad mé síly. Na každou postavu bylo neúprosně málo času, nebylo v lidských silách zafixovat si nový úkol. Já se do toho učila texty do seriálu Ulice, natáčela a hrála v divadle v Brně a zkoušela muzikál Ať žijí duchové. Spala jsem občas jen tři hodiny denně. Takže se u mě dostavila permanentní hysterie. Chtělo se mi brečet pokaždé těsně před výstupem, ale člověk musí přemoct strach z toho, že jede vabank a to se slzami nejde. Musíte se šprajcnout a říct si: Jdu, dám to,“ říká.

Hana Holišová v seriálu Ulice
Skončila na kapačkách
Do podobné situace se dostala už před pár lety, začala točit a do toho jezdila neustále trasu Praha – Brno. A pak přišly zdravotní problémy. „Málo jsem spala i odpočívala a skončila vyčerpaná na kapačkách. To se pak člověk zamyslí, jestli nemá trošku přibrzdit. Taky proto jsem si teď po tom nedávném maratonu řekla, že je na čase pracovní hektiku zase trochu umírnit. Dala jsem víc prostoru aktivitám v Praze poté, co mi v Brně v divadle dovolili volnější režim.“ V Praze hlavně žije její přítel, tanečník Tomáš, se kterým se potkala v muzikálu Mamma Mia. Tomáš je o sedm let mladší a tak si ho asi musí trochu víc hlídat.
Dva tatínci muzikanti
Sama vyrůstala v rozvedené rodině, vnímá to ale spíše jako klad. „Moji rodiče se rozvedli, když mi byly asi tři roky. Vyrůstala jsem s nevlastním tátou a o šest a půl roku mladší sestra se narodila mé mamince ve vztahu s ním. Obě mají jeho jméno Horká, já zůstala Holišová. Naši byli schopni udržet úžasné vztahy, za což jsem moc vděčná. S tatínkem jsem se pravidelně vídala a mužská autorita mi absolutně nechyběla. Měla jsem ji dokonce ve dvojím vydání – vlastní a nevlastní táta. Oba tatínkové jsou z umělecké branže. Můj táta byl dirigent a korepetitor. Dnes je sice v důchodu, ale i ve věku 86 let stále učí. Činorodost mu dodává životní energii. Nevlastní táta byl zpěvákem a hercem ve zpěvohře a opeře v brněnském Národním divadle. A společná maminka byla sólistkou zpěvohry tamtéž a také učí zpěv na JAMU. I další členové rodiny byli nějakým způsobem umělecky založení. Takže tenhle vklad je u mě přirozený,“ říká skromně.
Na střední byla metalačka
Přitom ještě při výběru střední školy nevěděla, kam se hlásit. A tak skončila na střední pedagogické, kde ale měla povinné hudební nástroje – a tak stejně skončila u muziky. Dokonce jí pak tatínek dirigent dohodil účinkování v metalové kapele. „Tatínek jednou přišel s tím, že metalová kapela hledá zpěvačku a jestli to nechci zkusit, když mě to tak baví. Úplně netuším, zda věděl, co přesně znamená doom metal, ale byl v klidu, protože na klávesy s námi hrála jeho kolegyně ze školy, kde učil. Je ale fakt, že i já jsem do té doby měla, jako většina lidí, předsudky. Řekne se metal a všichni si představují démony a zlo. A ono je to všechno jinak. Ti kluci se o mě naopak starali, chránili si mě jako tu nejmladší,“ vzpomíná Hanka.
O tom muzikál není, kritizuje Prahu
Na vysokou už šla na JAMU a po škole se začala věnovat muzikálu. Vůči českým produkcím je ale dost kritická. „Nechci srovnávat produkce a házet je do jednoho pytle, ale mám pocit, že v Praze kolikrát stačí, když přijde známý zpěvák, postaví se na scénu, odzpívá a hotovo. Ale o tom muzikálový žánr není. Když poletíte na světový muzikál do New Yorku nebo Londýna, uvidíte, o čem je, když u jednoho protagonisty vyrovnaně fungují všechny tři složky - tanec, zpěv a herectví,“ tvrdí.
Pobrala Holišová z Brna veškerou moudrost světa?
„Mrzí mě, že se tímhle špatným směrem vychovává publikum, které má pak pocit, že takto je to v pořádku. Že takto to takzvaně stačí. A to mě štve a... já to asi nemohu víc rozebírat. Nechci působit, že Holišová z Brna pobrala veškerou moudrost světa a teď vám řekne, jak se to má dělat. Prostě mě mrzí, že někde stačí profláknutý obličej k tomu, aby táhl diváky do divadla. Ve světě se nechodí na hvězdy, ale na titul. Velkou roli získá ten, který je na konkursu nejlepší bez ohledu na to, kdo je a jak je známý.“
Jaké to je, být za ksicht?
I ona se ale momentálně stala tváří – díky Tváři je tou, na kterou se chodí, ksichtem, co táhne publikum. „Mně se o tomhle tématu vážně špatně mluví. Já měla celý život moc krásných rolí a dost práce. Netrpěla jsem. Diváci, kteří chodili do divadla, věděli. A stejně tak věděli ti, kdo sledují televizní seriál. Teď akorát prostě přišla příležitost, která to všechno spojila,“ říká ke své nově nabyté popularitě. „Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že si nějak stěžuji. Rozčiluje mě, že až když si zahrajete v nějakém seriálu, tak vás teprve lidi znají. Navíc se na vás někdy kolegové dívají, jakože se zpronevěřujete divadlu. Je to trochu začarovaný kruh…“
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Lucie Kolouchová