Stejně jako jeho hrdina byl... práce všeho druhu. O drastických zážitcích v nacistických lágrech nechtěl duchovní otec Ferdy Mravence mluvit, přesto tam dokázal s Oldřichem Novým i secvičit divadélko s maňásky z brambor. Tajnosti slavných
11.07.2016
Foto: ČT
Popisek: Duchovní otec Ferdy Mravence, spisovatel, žurnalista, kreslíř, grafik, ilustrátor, karikaturista a entomolog Ondřej Sekora
Dosud nepublikované deníkové záznamy přinášejí trýznivé i satirické svědectví ze života Ondřeje Sekory v nacistických pracovních lágrech, každodenní dění unikátně dokreslují ilustrace legendárního autora Ferdy Mravence. O této kapitole svého života nechtěl český Walt Disney mluvit, a tak se o nich dozvídáme až nyní.
Své zážitky si Ondřej Sekora zaznamenával slovem a obrazem do dvou různých deníků. Unikátní publikace, kterou vydalo nakladatelství PLUS, je citlivě propojuje v jeden graficky velmi zajímavě pojatý celek. Autor dětských knih, ilustrátor a novinář se touto publikací poprvé představuje veřejnosti jako svědek jedné z tváří nacistické politiky – vězeň pracovního tábora pro takzvané židovské míšence a nežidovské partnery ze smíšených manželství.
Dopis manželce ze dne 17. listopadu 1944 doprovodil Ondřej Sekora kresbou postelí
V pracovních lágrech Kleinstein a Osterode si Ondřej Sekora v letech 1944 a 1945 psal deník slovem i obrazem. Stvořil tak mimořádné historické svědectví, jedinečné propojením satirických kreseb s věcnými záznamy života v táboře, které si autor zpestřoval humornými poznámkami a glosami. Právě oba deníky jsou klíčem k jeho poválečnému levicovému postoji, snaze distancovat se od prvorepublikové minulosti i k rostoucímu odporu k jakémukoli násilí. Civilnost a všednost jeho záznamů je někdy téměř šokující, někdy úsměvná, a mezi řádky tak i po mnoha letech vysvítá autorův chlapský a nepateticky odvážný postoj. Například si poznamenal: Jeden kolega, když se kritizovaly větrné latríny, se zanícením se rozpovídal: „Páni, až bude po válce, tak si vezmu asi pět cigaret, půjdu doma na záchod, a budu tam sedět celou hodinu!“
Na právech vydržel pouze dva roky
Český Walt Disney byl stejně jako Josef Lada výtvarným samoukem, a tak není odborná obec dodnes ochotná uznat ho za skutečného umělce. Narodil se 25. září 1899 v Brně Králově Poli jako třetí ze šesti sourozenců a prvorozený syn z otcova druhého manželství. Otec-učitel ale zemřel, když mu bylo pouhých sedm let, a veškerá starost o rodinu zůstala na matce. Po obecné škole začal studovat brněnské gymnázium, pak pokračoval ve Vyškově, kam se rodina přestěhovala. Už tenkrát si zapisoval různé zážitky a postřehy, doprovázené malůvkami. Z této doby se zachoval jeho sešítek, nadepsaný Moje paměti, který obsahuje dvaašedesát žertovných kreseb s texty.
Se sestrami
Maturitu složil až po skončení první světové války, které se účastnil jako jednoroční dobrovolník – sloužil v kanceláři ve Vídni a poté v Hodoníně. Hlavním rádcem rodiny a autoritou byl matčin bratr, vážený brněnský právník, a tak když mu doporučil jako další studium práva, Ondřej poslechl. Na brněnské univerzitě ale vydržel pouze dva roky, protože měl raději kreslení, přírodu a sport. V roce 1921 dostal práci v Lidových novinách a rubriku Tělesná výchova plnil reportážemi, které doprovázel kresbičkami a karikaturami. Jeho hrdiny už tehdy byla i zvířata – králíci boxovali, kozy běhaly na sto yardů, prasata skákala do výšky, krávy hrály tenis…
Pocta Myšáku Mickeymu
Prvním zlomovým obdobím v jeho životě se stal rok 1923. Na jaře se oženil s Markétou Kalabusovou a v září spolu odjeli do Paříže, kam Sekoru poslaly Lidové noviny. Navštěvoval jazykové kurzy, mnohem častěji se ale setkával s krajany, zejména s hudebním skladatelem Bohuslavem Martinů. Jako novinář se rovněž zúčastnil zimních olympijských her v Chamonix a některé jeho reportáže, doplněné obrázky, otiskly i francouzské noviny. Z francouzštiny přeložil pravidla a do češtiny vnesl výrazy jako roj či mlýnice. Mimo jiné ve Francii objevil i ragby a po návratu se stal jeho propagátorem. Trénoval mužstva Moravská Slávie a AFK Žižka Brno a do roku 1944 působil i jako rozhodčí. V roce 1927 absolvoval druhý pobyt v Paříži, kde poprvé spatřil ve filmu Myšáka Mickeyho. Později se netajil tím, že ho právě tento zážitek inspiroval ke vzniku Ferdy Mravence, který se objevil poprvé na stránkách týdeníku Pestrý svět v roce 1927.
První díl seriálu příhod Ferdy Mravence vyšel 1. ledna 1933 v Lidových novinách
Jako hrdina z hmyzí říše sice nebyl Ferda Mravenec žádnou novinkou, od svých ‘konkurentů‘ se ale přece jen výrazně odlišoval – neexistovalo nic, co by nedokázal spravit či vymyslet, hravě vítězil ve všech sportovních disciplínách, dokázal kdeco zorganizovat a přitom byl samá legrace. Zpočátku se vyjadřoval ve verších, pak prošel komiksem a teprve v roce 1936 vydal nakladatel Josef Hokr první knihu Ferda Mravenec. Úspěch měla tak obrovský, že se již o rok později objevila na trhu další, Ferda Mravenec v cizích službách. V té době se svět ještě nevzpamatoval z velké hospodářské krize roku 1929, a tak Sekora logicky reagoval na politicko-společenskou situaci první republiky, což mu bylo později nesmyslně vyčítáno jako úlitba rodící se komunistické ideologii. Podobně se totiž jeho postavičky angažovaly i za protektorátu, kdy se objevily například příběhy Ferda bude vojákem, Ferda kope zákopy či Ferda klame nepřítele. V roce 1939 se dočkal vlastní knížky Trampoty Brouka Pytlíka i Ferdův méně šikovný kamarád, beznadějný popleta, který se narodil a vyrůstal v biografu, takže podlehl představě, že všechno, co vidí na plátně, sám bravurně zvládne.
Jeho vtípkům neunikl ani Hitler
Jeho první manželství nevydrželo ani půldruhého roku, mezitím se ale Sekora stal uznávaným ilustrátorem. Podruhé se oženil v listopadu 1930 s Ludmilou Roubíčkovou, s níž se seznámil během zájezdu čtenářů Lidových novin do Alp, a do roka se jim narodil syn Ondřej. Ve 30. letech dál kreslil do Lidových novin, pod vlivem událostí ale jeho tvorba začínala postupně nabývat politických rozměrů. Často se v jeho kresbách objevoval i Adolf Hitler, kterého považoval především za směšnou postavu. Některé z jeho karikatur byly v roce 1934 součástí výstavy v pražském Mánesu. Německé velvyslanectví proti nim oficiálně protestovalo a požadovalo jejich odstranění. Sekora požadavek komentoval slovy: „Když je Německo proti obrázkům, které zesměšňují říšského kancléře, proč je tedy dovoleno Hitlerovi, aby se dával fotografovat?“
Jako reportér Tour de France v roce 1927
Po vypuknutí druhé světové války nastaly vážné problémy, protože jeho žena byla židovského původu, a tak Ondřej Sekora musel v dubnu 1941 opustit redakci Lidových novin, byl vyloučen ze Syndikátu novinářů a dostal zákaz publikační činnosti. Rodina pak přežívala hlavně díky nakladateli Josefu Hokrovi, který mu vyplácel zálohy na budoucí reedice knih o Ferdovi. Hrozila jim ale deportace do koncentračního tábora, a tak nechal Sekora svou ženu a syna pokřtít, a pak uzavřeli nový církevní sňatek. Přesto musela paní Ludmila do Terezína a populární ilustrátor putoval v říjnu 1944 do pracovního tábora. O syna Ondřeje se pak starala babička. Autor Ferdy Mravence prošel tábory Kleinstein a Osterode. Mezi jeho spoluvězni byla řada známých osobností včetně nezapomenutelného herce Oldřicha Nového, s nímž dokonce sehrál pro trestance loutkové představení s maňásky z brambor, které vytvořil a hru sám sepsal. Oba manželé nakonec přežili, i když paní Ludmila na jaře 1945 málem zemřela na tyfus.
Další kličkování, tentokrát před komunisty
Po návratu se stal redaktorem deníku Práce a podílel se na vzniku satirického týdeníku Dikobraz, pro nějž vymyslel název a v němž zpočátku také působil jako šéfredaktor. V roce 1949 nastoupil v Albatrosu jako šéf Knižnice pro nejmenší. V 50. letech se z jeho Ferdy Mravence povinně stal budovatel socialismu, takže není divu, že již v roce 1952 Sekora kvůli neshodám se šéfredaktorem Karlem Novým nakladatelství opustil. Poté působil na volné noze, dál ale dětské knížky ilustroval a přispíval do dětských časopisů. Po několika knížkách, v nichž hrály hlavní roli děti, se vrátil ke hmyzí říši a v roce 1959 se zrodila další populární postavička – čmelák Aninka.
S manželkou Ludmilou a synem Ondřejem
V 60. letech už Ondřej Sekora stačil připravit pouze čtyři publikace, protože ho začaly sužovat zdravotní potíže, které byly následkem věznění a nelidských podmínek v nacistických pracovních táborech. Bolesti v koleni odstartovaly útok revmatismu, k němuž se vzápětí přidalo ještě astma. V roce 1961 začal trpět poruchou řeči a v listopadu 1964 už musel přestat pracovat. Zemřel 4. července 1967.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská