Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Chudáci losi zemřeli hrůzou. Příčinou je řada chyb, kterých se při zásahu dopustili lidé, snažící se jim pomoci. Odborníci připraví ‘kuchařku‘ pro záchranáře, jak postupovat, aby se tragédie neopakovala

19.06.2016
Chudáci losi zemřeli hrůzou. Příčinou je řada chyb, kterých se při zásahu dopustili lidé, snažící se jim pomoci. Odborníci připraví ‘kuchařku‘ pro záchranáře, jak postupovat, aby se tragédie neopakovala

Autor: Ilustrační foto repro DPA

Popisek: Samice losa evropského s mládětem

Úhyn losice s mládětem na okraji Brna způsobila podle odborníků celá řada chyb, které provázely zásah spojený s jejich odchytem. Odborníci připraví manuál pro záchranné složky, aby všichni jejich příslušníci věděli, jak nejlépe postupovat při záchranných akcích velkých zvířat, a předešli tak další zbytečné tragédii.

„Před samotným uspáním došlo ke značnému vystresování zvířat. Následná manipulace s nimi také nebyla zcela v pořádku. V podobných situacích je nahánění houfem lidí, pak na koních a následně vrtulníkem, stejně jako přemíra manipulace s již imobilizovaným zvířetem, navíc stále v přítomnosti velkého počtu lidí, to nejhorší, co lze udělat,“ konstatuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Ten ještě předtím, než losice uhynula, organizoval ve spolupráci s odborníky zejména z České zemědělské univerzity, Ústavu biologie obratlovců AVČR a CHKO Třeboňsko odběr biologických vzorků a nasazení telemetrického obojku, aby bylo samici možno sledovat po plánovaném vypuštění na Třeboňsku.  

Z toho, že losice podle médií v podstatě nereagovala na přítomnost vrtulníku, je patrné, že již před zásahem uspávací střelou byla letargická. „Je-li zvíře v porostu a nikoho včetně sebe neohrožuje, je lepší jej tam nechat v klidu, zajistit bezpečnost na přilehlých komunikacích, a vyčkat, až se samo ukáže. Případně se jej pokusit lokalizovat třeba termovizí. Pro divoká zvířata je samotné nahánění ohromný stres, pro matky s mláďaty ještě výrazně větší,“ dodává Miloslav Jirků. Je-li zvýšený stres následován imobilizací, může být u divokého zvířete prognóza špatná, což bohužel ukazuje i brněnský případ. Úhyn obou losů při odchytu je tristní zejména ve srovnání se zahraničními statistikami. Například finští veterináři považují při imobilizaci losů za nepřípustnou úmrtnost převyšující pouhá dvě procenta, tedy jednoho z dvaceti zvířat!

Odchyt losa

Chybou rovněž bylo, že se po uspání kolem losice pohybovalo velké množství lidí. „Na některých snímcích z akce bylo v okruhu několika metrů kolem zvířete možné napočítat i jedenáct osob. U zvířete by měl naopak být jen počet, nezbytně nutný k manipulaci s ním. Přítomní by se měli chovat a mluvit klidně a tiše. Vše by mělo proběhnout co nejrychleji. Obecně to není známo, ale 'přispaná' zvířata ve skutečnosti nespí, nýbrž poměrně dobře vnímají dění kolem,“ popisuje Miloslav Jirků. Špatnou organizaci zásahu podle něj ukazuje i to, že zvíře nemá zakryté oči na snímcích, kdy se s ním fotí hasiči. Lidské ruce, položené na citlivých místech kolem očí, stresovanému zvířeti na klidu rovněž nepřidají.

„Zakrytí očí, klid, rychlost a stínění, je-li horko a slunečno. To by měly být automatické věci,“ zdůrazňuje Miloslav Jirků. Přitom nechce za každou cenu poučovat. „Jsem si dobře vědom, že v terénu zdaleka není prostor dělat vše ideálním způsobem. Sám znám odchyt velkých kopytníků hlavně z teoretického školení u polských kolegů. Každopádně by však bylo vhodné, kdyby orgány ochrany přírody i zásahové a bezpečnostní subjekty byly alespoň obecně obeznámeny s tím, jak v podobných situacích postupovat. Při špatné organizaci odchytu může odborný zásah zkušeného veterináře snadno vyznít do prázdna a stát životy velmi cenných zvířat. Přesně to se bohužel stalo nyní v Brně. Mimochodem, podobný průběh mělo i nahánění losů u Českých Budějovic v roce 2012, kdy policisté rozdělili matku a mládě, jež nakonec utekly odlišnými směry,“ podotýká Miloslav Jirků.

Odchyt losa

Příčina je zřejmá. Zásahové složky v tuzemsku nemají s velkými zvířaty zkušenosti. Manuál, jak při kontaktu s divokými velkými zvířaty postupovat by měl vzniknout ve spolupráci se společností Česká krajina, vědci z Biologického centra AVČR a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Mendelovy univerzity v Brně, Veterinární a farmaceutické univerzity Brno a dalších pracovišť, která se podílejí na neformálním záchranném programu losa evropského v Česku. Materiál bude konzultován s odborníky v Polsku a Skandinávii, kde mají s odchytem a imobilizací losů bohaté zkušenosti. „Losi patří k našim nejohroženějším velkým živočichům. Odchyt a převoz je pro divoká zvířata vždy velmi rizikový, každé pochybení však snižuje šanci, že to zvládnou,“ doplňuje Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina.

Na území České republiky vymizeli losi mezi 12. a 15. stoletím. Důvodem vyhynutí místní populace ve středověku nejen u nás, ale v celé střední a západní Evropě byl především lov. Jeho pozdějšímu návratu bránila řada změn krajiny, způsobených člověkem – odvodňování mokřadů, změny vegetace, plošný převod lesů i orné půdy na chudé monokultury, fragmentace prostředí dopravní infrastrukturou a zástavbou apod. Od druhé poloviny 20. století se k nám losi přes všechna úskalí opět šíří z Polska. V roce 1957 byl zaznamenán výskyt prvního losa v okolí Ústí nad Labem, krátce nato byl neoprávněně uloven na Teplicku. Od té doby losi na naše území migrují s různou intenzitou, vykazují tendenci vytvořit trvalou populaci na jihu Čech a šířit se odsud dále na jih a západ.

Odchyt losa

Na počátku 80. let byla celková populace odhadnuta na 30 až 50 kusů, z toho 20 až 30 kusů na Jindřichohradecku. Další populace se vytvořila na Českokrumlovsku, na pravém břehu Lipenské přehradní nádrže. Tři mikropopulace se zformulovaly po roce 1985 na Táborsku, Bechyňsku a na Nymbursku. Od 90. let minulého století však stavy losů v Česku klesají.  Tři mikropopulace zanikly, počty zvířat ve zbývajících dvou populacích klesají. V současnosti u nás patrně nežije více než 15 až 20 zvířat. Kromě pytláctví ohrožují losy hlavně nehody na silnicích.

Společnost Česká krajina na projektech, spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků, spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.
Na projekty ochrany velkých kopytníků může veřejnost přispět zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o zvířata a rezervace jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Redaktor KL

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace