Mám se snad jít zastřelit? Bezdomovec z Brna popsal, jak se k němu chová stát. V podstatě už nemá sebemenší šanci

Foto: Hans Štembera

Popisek: Bezdomovec, ilustrační foto

Jan Čulík z Britských listů vedl rozhovor s jedním bezdomovcem z Brna. Na jeho příkladu ukázal, jak snadné je dostat se do obrovských problémů. Prožil prý pět let ve vězení za podvod, o němž tvrdí, že ho nespáchal, ale rozhodně si „odkroutil“ své a teď chce dostat šanci vrátit se do normálního života. Chce pracovat, mít domov, jenže mu prý stát hází klacky pod nohy. Mám se snad zastřelit, ptal se.

Pan Petr Bukal z Brna skončil na ulici a sám za to přikládá velký díl viny českému státu. Proč? Prožil pět let za mřížemi za podvod. On sám tvrdí, že nic neukradl, ale když si „odkroutil“ trest, začal znovu pracovat, ačkoli je stavební specialista, pracoval manuálně.

„Bohužel mi sebral náš stát živnostenské oprávnění, protože jsem si odseděl víc než dva roky, a pak mi sebral řidičák. ... A stát mi umožňuje vydělat si šest tisíc korun, pokud si vydělám víc, tak mi to sebere, protože mám dluh, mám maňasa,“ popsal svou situaci. Mohl by prý vyhlásit i osobní bankrot, ale k tomu by bylo možné přikročit až tehdy, kdyby ho na pět let někdo zaměstnal na plný úvazek. Dnes ale nemá ani bankovní účet, nemá práci a nemá kde bydlet.

Policisté do mě kopou

Teoreticky by mohl žít u rodičů, ale má to háček. „Tam by došlo k tomu, že by někdo napadl mé rodiče v tom smyslu, že jsem dlužen, a mohl by začít exekuovat jejich dům,“ posteskl si. Ať už spáchal zločin či nikoliv, zaplatil za něj pobytem ve vězení a teď hledá cestu zpět do normálního života.

K tomu by ale bylo třeba, aby úřady přestaly pronásledovat lidi kolem něj, kupříkladu rodiče s domem. Proto teď raději zůstává na ulici, kde se k němu lidé staví různě. Někteří lidé mají pochopení, ale není jich mnoho. Párkrát se mu prý stalo, že do něj v noci kopou policisté na vlakovém nádraží, kde někdy přečkává noc, ho prý napadá ochranka, ačkoli si poctivě koupil lístek.

Chci toho tolik?

„Já se z toho nedostanu, na to mě upozornil pán z jednoho úřadu, kterého nebudu jmenovat. On mi řekl: Vaše situace je bezvýchodná. Když se necháte normálně zaměstnat, tak vám všechno seberou, vaše jediná šance je pracovat načerno. Když budete bydlet u vás doma, tak budou obtěžovat rodiče,“ kroutil hlavou.

Trest si odpykal, a co by tedy měl ještě přetrpět? „Mám se jít zastřelit?“ ptal se. Je nucen brát ty nejpodřadnější práce, ale i tak by se rád vrátil mezi lidi, vstát do práce, odpoledne udělat něco doma, večer jít na pivo a druhý den ráno zase do práce. „Chci toho tolik?“ kladl smutně otázku.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová