V Brně žijí stovky muslimů a nepůsobí to žádné konflikty. Navíc, máme na to peníze, abychom pomáhali těm, co utíkají před válkou, říká zelený náměstek Ander

Foto: Zeleni.cz

Popisek: Martin Ander, SZ

ROZHOVOR Vedení Brna deklarovalo vstřícný postoj k přijímání uprchlíků. Podle náměstka brněnského primátora Martina Andera (SZ) je to výraz skutečnosti, že se město nebojí odpovědnosti a že si uvědomuje nutnost pomoci lidem, kteří prchají před válkou. Brno je podle Andera kosmopolitní a tolerantní město, které navíc disponuje i materiálními prostředky pro takovou pomoc.

Brno dalo výrazně najevo, že je ochotné se podílet na integraci uprchlíků. Proč vedení města takto vystoupilo?

Podle našeho názoru je v současnosti třeba uklidňovat lidi, a to zejména na základě zkušeností z minula, kdy do České republiky přišly dvě vlny uprchlíků z muslimských zemí, z Bosny a z Čečenska. Ti lidé utíkali před válkou a Česká republika je tehdy dokázala bez problémů integrovat. Některé případy znám z osobní zkušenosti a nebylo to tak, že by se o ně stát kompletně postaral. Vytvořil jim jen startovací pozici a oni se pak o sebe postarali sami. Dnes jsou plně integrovaní, jejich děti chodí do školy a pracují. Počty uprchlíků, o kterých se dnes mluví, jsou srovnatelné s tím, kolik jsme přijali lidí v 90. letech, a myslím, že totéž jsme schopni zvládnout i dnes. Vzkaz Brna spočívá v tom, že se nebojíme odpovědnosti. Je třeba věci řešit racionálně a je naší morální povinností pomoci lidem, kteří prchají před válkou a humanitární krizí. Pokud jde o několik desítek rodin, nemůže to ve městě velikosti Brna působit žádné potíže.

Jak konkrétně může vypadat řešení příchodu uprchlíků do města?

Je třeba rozlišit dva hypotetické scénáře. Jedním je krizová situace, kdy se ve městě najednou objeví třeba několik uprchlíků a městská správa bude muset řešit, co s tím. Na přechodnou dobu jim bude nutné zajistit dočasné přístřeší, ale na to je město připraveno, například v případě živelních pohrom také. Kapacity krizového ubytování se řeší v rámci krizových systémů a město bude muset některá nová zařízení typu ubytoven pro krizové bydlení zajistit. Například v ulici Francouzské se nyní dokončuje bytový dům s malými byty určenými k podobnému účelu, tedy pro dočasné bydlení lidí v sociální tísni. Kapacit nyní není dost a bude se o tom ještě jednat.

V nekrizovém scénáři Česká republika podle plánu přijme určité množství uprchlíků, kteří projdou azylovým řízením v uprchlických centrech, a my očekáváme, že stát v rámci integrace nabídne obcím nějaký bonus za to, že azylantům poskytnou bydlení a pomohou s integrací. K takovému účelu lze např. využít byty, které se městu dlouhodobě nedaří pronajmout. V tuto chvíli je jen na Brně-střed asi pět bytů, které si nikdo nechce pronajmout. Tady je možnost s pomocí státu tyto byty opravit a nabídnout pro sociální účely. Podle dosavadních zkušeností lidé, kteří azyl získali a jimž město nabídlo ubytování, většinou neměli problém najít práci a uživit se.

V prohlášeních ohledně uprchlíků se zmiňovalo Brno jako kosmopolitní město. Čím je v tomto směru specifické?

Brno je kosmopolitní jako každé univerzitní město. Přichází sem velké množství lidí za studiem, ale pracují zde i v mezinárodních firmách. Město v sobě koncentruje velké množství lidí z jiných kultur a i v minulosti Brno bylo multikulturní, mísily se zde vlivy moravské, české, židovské a německé. Zkušenost ze soužití lidí různých národností, tradic a zvyků tady jednoznačně je a lidé v Brně jsou spíše nakloněni liberálnímu, tolerantnímu přístupu, který něco cizího nechápe automaticky jako ohrožení, ale jako obohacení komunitního života, který ve městě je.

Samozřejmě že zde jsou i lidé, kteří imigranty jako ohrožení cítí. Když se ale člověk dívá na média a jejich zprávy, nemůže se jim divit, jejich jediná zkušenost s cizincem je zkušenost z televizních zpráv, kde se hlavně informuje o teroristických útocích a podobně. Nedivím se jim, že si pak myslí, že co muslim, to terorista. O to důležitější mi připadá, aby politici tyto zkratky neposilovali, ale aby se snažili situaci uklidňovat a ukazovat na pozitivní příklady. Jen tady v Brně žijí stovky muslimů a nepůsobí to žádné konflikty, ti lidé se nehlásí k radikálním islamistům, často se od radikálů osobně distancují a odsuzují násilí. V našem zájmu je s těmito lidmi pracovat a ukazovat, že když je někdo jiné víry, nemusejí se lidé nutně nenávidět.

Strach tady je, i když zatím nejde o masové vlny. Dělají to jen média?

Ze statistik vyplývá zdánlivý paradox, že tam, kde je nejméně cizinců, jsou protesty proti imigraci nejostřejší. To je vidět v Německu – tam, kde je nejmíň lidí neněmeckého původu, tedy v bývalé NDR, jsou protesty nejvýraznější. Naopak například ve Stuttgartu, kde je 25 procent obyvatel neněmeckého původu, se nic takového neděje. Tím, že lidé mají každodenní zkušenost se soužitím s lidmi jiných kultur a vyznání, nemají zbytečné obavy. Pod pojmem muslim si nepředstaví džihádistu se samopalem, ale svého souseda, kterého znají a denně se s ním potkávají. Česko je pořád národnostně velmi homogenní stát, a proto se zde objevují často protesty a strach je výraznější.

Jak diskusi a názory na imigraci ovlivňují sociální sítě? V nedávné minulosti se ukázalo, že dost výrazně dokázaly zkreslovat realitu.

Vliv sociálních sítí je obrovský, Facebook funguje na principu zkratky, kdy se virálně velmi rychle šíří fotky vytržené z kontextu a už těžko někdo kontext dohledá. Vzniká tak třeba dojem, že do Evropy míří jen hordy mladých muslimských mužů apod.

Jaké ohlasy jste jako představitelé města zaznamenali poté, kdy jste vyjádřili vstřícnost k uprchlíkům?

Reakce byly pochopitelně různé – od těch pro nás posilujících, které věc hodnotí z nadhledu a vyjadřují spokojenost, že město nepodléhá panice a otevřeně říká, že lze takové situace racionálně řešit, až po reakce opačné, které staví na tom, že jde o největší ohrožení českého národa a každý, kdo jen připustí, že by tady někdo z uprchlíků mohl dostat azyl, by měl okamžitě opustit funkci. Tyto reakce však přicházely výhradně od fanoušků iniciativ jako "Islám v ČR nechceme" a podobně a u nich jinou odezvu očekávat snad ani nelze.

V Brně se odehrály poměrně početné protiimigrační demonstrace a došlo i ke konfliktu v kavárně, jejíž personál vyjádřil imigraci podporu. Co je podle vás na současném extremismu nebezpečné?

Za nebezpečnou považuji skutečnost, že se do protestů proti imigraci zapojují hnutí, jejichž politické záměry jsou jiné než jen odpor k pomoci uprchlíkům. Jde o skupiny, které hájí názory, s jakými před druhou světovou válkou a během ní vystupovali nacisté. Tato hnutí byla dosud spíš podzemní, ale teď jejich představitelé najednou zjistili, že ve společnosti existuje strach a chtějí toho cíleně využít. Tato hnutí na strachu budují propagaci svých akcí. O to více se musíme snažit vysvětlovat a uklidňovat paniku.

Dá se na základě současných projevů odporu k imigraci soudit, že Češi jsou xenofobnější než jiné národy?

Extrémy mají tendenci být hodně vidět a navíc tento dojem posilují média, má to i svou logiku, médiím jde o co největší sledovanost, a tak extrémy vyhledávají. Nemyslím si ale, že by česká společnost byla výrazně xenofobní. Je to vidět třeba i na liberálním přístupu k jiným tématům, například k právům homosexuálních párů. Platí ale výhrada, že zde mají vliv zmiňovaná homogenita české společnosti a snadnější podléhání mediálním obrazům. Myslím si ale, že s tím, jak si lidé rozšiřují zkušenosti díky cestování a kontaktům v zahraničí, převáží určitý nadhled v názorech na soužití různých národností.

Podle některých prognóz mohou vývoj klimatu, sucho a podobně způsobit mnohem větší příliv migrantů. Dovedete si představit, jak Evropa třeba za dvacet let vstřebává mnohonásobně vyšší počty uprchlíků?

Má fantazie v tomto směru asi není bezbřehá a těžko lze do důsledku domyslet vše, co by takový příliv uprchlíků mohl znamenat. Tyto věci se ale nestávají ze dne na den a mají svůj postupný vývoj. Zase se mi vybavuje příklad Stuttgartu, kde velká část obyvatel v desítkách procent není národnostně a nábožensky původní, ale přesto tam soužití funguje. To ale nepřijde samo o sobě. Podmínkou je aktivní integrační politika, tedy zabránit vzniku ghett, poskytnout uprchlíkům možnost, aby se naučili řeč a aby jejich děti chodily do místních škol a měly kamarády z většinové společnosti. Pokud se integrace zanedbá, může to dopadat špatně, příkladem jsou některá předměstí ve Francii, kde jsou komunity cizinců uzavřené. Tam, kde jsou aktivní přístup a otevřenost, však soužití funguje.

David Daniel

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na .

Vložil: Lucie Bartoš