Plukovník Šlachta odhalil, jak bydlí, proč řídil traktor a proč si nechal přišít plachťáky, i co dělal, když slyšel v televizi o Nagyové

Foto: Hans Štembera

Popisek: Robert Šlachta

Ředitel protimafiánského policejního útvaru, plukovník Robert Šlachta promluvil o svých studiích, své práci i o tom, jak se promítá povolání lovce zločinců do jeho osobního života. Řeč byla také o tlaku na jeho osobu, kterému musí den co den čelit. Jen k dnešnímu dni jsou na něj nebo jeho útvar podána tři nebo čtyři trestní oznámení.

Robert Šlachta se po střední zemědělské škole stal řadovým policistou v Pohořelicích na Břeclavsku. Roku 2001 absolvoval obor Sociální pedagogika na brněnské Masarykově univerzitě. Od ledna roku 2008 vede Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Svůj moravský původ během řeči nezapře.

Proč vlastně studoval „zemědělku", Šlachta přesně neví. „Já snad ani žádné představy neměl. Bavily mě auťáky, měl jsem koníčky, například fotbal. A rodiče říkali, že národ bude pořád potřebovat najest, že zemědělství je stabilní obor. Tak jsem šel na zemědělskou školu," vysvětlil šéf protikorupčního útvaru v rozhovoru pro přílohu Lidových novin Pátek.

Nějakou dobu v zemědělství skutečně pracoval. „Jezdil jsem s traktorem. Aji s kombajnem - celé jedno léto jsem absolvoval jako kombajnér. Ale bratr v té době vstoupil k policejnímu sboru a já jsem to trošku chytil od něj. Začalo se mi to líbit, napadlo mě, že by to bylo možná pro mě to pravé," popsal Šlachta, jak se dostal k úplně jinému oboru.

V běžném životě se těžká práce šéfa ÚOOZ projevuje třeba stihomamem

Práce v čele protimafiánského útvaru není vždy procházka růžovým sadem. Těžké povolání se projevuje i v běžném životě, například mírnou paranoiou. Šlachta se prý prakticky pořád ohlíží, zda mu někdo nejde v patách, v restauraci si zase sedá zásadně ke zdi.

Ačkoli šéfuje celému útvaru, bydlí na ubytovně a zasmál se myšlence, že by měl mít pěknou vilu někde v satelitu. „Můj luxus je, že jsem sám v pokoji, nemám spolubydlícího," dodal.

Lobbista Roman Janoušek o Šlachtovi prý roznáší, že mu nad postelí visí samopal a Che Guevara. Ten to ale popírá. „Je tam jedna postel, jedna televize a jeden rotoped. Na něm šlapu, když je venku škaredě... Stejně tam ale nežiju, jsem v práci tak dlouho, že tam akorát večer dojdu, vyspím se a ráno zase na útvar. Já žiju tam, kde jsem doma. A doma jsem na Moravě," konstatoval plukovník v rozhovoru pro týdeník Pátek.

Sám říká, že policajt musí něco vydržet, přesto se najdou lidi, kterým šlape na kuří oka, co se jej snaží dehonestovat. Jen momentálně je na něj osobně nebo na jeho úřad podáno hned několik trestních oznámení. „To je zrovna způsob, jak nás zdržet, odtahovat od práce. Protože pak vás pořád někdo vyslýchá, stále musíte něco psát, někdo vás prověřuje," popsal obvyklé praktiky Šlachta.

Vymezil se vůči nařčení advokátů, že by z jeho útvaru unikaly informace a odposlechy. Za své lidi ručí. „U nás je to i technicky tak zajištěné, že by to jeden člověk ani nemohl udělat. Ale jakmile jsme to pustili z rukou, hned to bylo v médiích," popisuje těžkosti své práce.

Medializace a nařčení mají za úkol znevěrohodnit jeho jednotku

Tato nařčení mají podle něj jediný cíl, a to znevěrohodnit jeho útvar. „Já jsem se včera docela zasmál, když jeden z pánů advokátů v televizní debatě řekl, že jsme u takzvané kauzy Nagyová měli nejdřív obeslat jednotlivé aktéry, že jsme neměli dělat hned tak velkou akci. Tak to já samozřejmě vím, že by byli šťastní, kdyby jim přišla obsílka, aby se dostavili... A mohli všechno poschovávat. Dobře vidím, jak se proti nám manipuluje. Ale my bohužel mediálně moc mluvit nemůžeme. Musíme být naopak hodně opatrní, protože oni číhají na každou záminku a okamžitě podávají trestní oznámení," shrnuje Šlachta.

Založení Unie obhájců nerozumí, ale domnívá se, že důvodem může být i snaha ovlivnit veřejné mínění. Jejich nejčastější argument je to, že ani po roce se nepotvrdilo, že v kauze Nagyová jde o organizovaný zločin.

Podle Šlachty má ale všechno svůj čas, tedy i trestní řízení. Existují lhůty, je tam obrovské množství zajištěného materiálu. „Chápu, že ten rok může jakoby potvrzovat jejich nařčení, že vlastně nic neděláme nebo že jsme to nezvládli. Už se ale neřekne, že je obžaloba jedné části té věci hotová, že už se žene k soudu," vysvětluje šéf protikorupčníků.

„Mimochodem tady v té kauze jsme byli už prověřováni všemi možnými způsoby ze všech stran, včetně Generální inspekce policejních sborů i dalšími kontrolními orgány, opravdu každý náš krok je detailně zkoumán. A zatím nikdo nic nelegálního nenašel. Ale beru to tak, že pokud by tam byla jakákoli nezákonnost z naší strany, mám za to i za své lidi plnou odpovědnost," uzavřel Robert Šlachta.

Nechtěl být u lumpů to „ušaté torpédo“

Ředitel obávaného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta podstoupil kvůli výsměchu zločinců bolestivý zákrok – nechal si přišít uši. Přiznal to právě v rozhovoru pro server Lidovky.cz. Prozradil také něco ze svého soukromého života – prý žije asketickým životem a ohledně žen není přelétavý.

Šlachta přiznal, že šéfování protimafiánskému policejnímu útvaru vneslo do jeho osobního života velkou nedůvěřivost k lidem. „Při kauzách, na kterých děláme, ani nemůžu žít úplně normálním způsobem. Dá se říct, že žiju asketicky,“ přiznal. Na otázku, zda si prověřuje ženu, která o něj projeví zájem, uvedl, že dbá na to, aby se stýkal s lidmi, které dobře zná, ovšem že by se něco takového mohlo stát, připustil. „Akorát že já nejsem žádný James Bond, že bych přeskakoval, abych tak řekl, z jednoho květu na druhý,“ uvedl.

Přiznal se také k tomu, že si nechal přišít odstávající uši. Odmítl, že by to bylo kvůli tomu, že by se jeho odstávající uši nelíbily nějaké ženě. Prý to bylo kvůli tomu, že „extremisti občas vykřikovali, že na ně vjelo ušaté torpédo. Takže za tím nestála žádná žena, ale spíš to, že se mi smáli lumpové,“ vysvětlil s tím, že si nedokázal představit, „že to bude tak hrozně bolet“. Dále vysvětlil, že podobné plastiky nejsou bolestivé pro děti asi do devíti let. „Ale u dospělého to bolí hrozně... Jak vám lámou ty chřupavky. Museli to nařezat, zlomit... Ježišmarjá. Ale stálo to za to.“

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová