Veteráni žádají hlavu katolického ministra Hermana. Prý lže, podporuje „sudeťáky“ a bombardování civilistů! Mají pravdu?

Foto: Nakladatelství Portál

Popisek: Daniel Herman je nejméně oblíbený ministr.

Kontroverzní ministr a silný zastánce církevních restitucí Daniel Herman se ocitl v palbě válečných veteránů Českého svazu bojovníků za svobodu. Těm vadí nejen jeho spolupráce s tzv. Sudetoněmeckým landsmančaftem - což zpochybňují, jak o tom už nedávno informovala naše redakce - ale nově vidí rudě při Hermanově obhajobě bombardování Jugoslávie letouny NATO před šesti lety. Veteráni nyní žádají ministrovu hlavu.

„Podle nás, kteří byli přímými svědky válečnického bombardování Jugoslávie a jeho následků, jsou tato tvrzení nepravdivá a lživá. A tvrzení, že plošné bombardování celého území republiky Srbska a Černé Hory bylo menším zlem, nežli ponechat vládu okleštěné Jugoslávie v rukou socialisty, prezidenta Slobodana Miloševiče, je prostě a jednoduše goebbelsovská propaganda,“ říká rezolutně předseda významné okresní organizace ČSBS v Boskovicích na Brněnsku Jiří Jaroš. A rozhodně není sám, komu tehdejší první válečná operace NATO od jeho založení silně vadí: Na stranu muzealoga a experta ČSBS přes historii Jaroše se přidal i místopředseda ČSBS a bývalý válečný pilot britského Královského letectva (RAF) Pavel Vranský.

Lžou nám jako nacisté

Podle Jaroše jsou nyní občané, kteří vyslyší ministra za KDU-ČSL Hermana, stejně ohlupováni, jako byl tehdejší český premiér a současný prezident Miloš Zeman. „Lživě mu slibovali, že NATO nebude bombardovat civilní cíle. Pravdou byl děsivý opak. „Na civilisty, na nemocnice, na kláštery, na civilní továrny, na autobusy, na léčebny a  na podobné v uvozovkách vojenské cíle padaly rakety a bomby. Cílem se stalo dokonce velvyslanectví Čínské lidové republiky, osobně jsem ho viděl rozříznuté vejpůl! Američané pak uplatnili v době satelitů neuvěřitelně hňupský argument, že letci prý měli několik let staré mapy,“ tvrdí Jaroš, podle kterého ale byly cílem NATO - a tedy i jeho čerstvého nováčka,  České republiky - také další ryze civilní cíle. Proto je toto bombardování podle něj válečným zločinem srovnatelným s nacistickým bombardováním Londýna, Varšavy, Rotterdamu, ale také španělské Guerniky. „Cílem NATO byly také hotely a domy mládeže. To byly vojenské cíle, pane ministře kultury? Bylo vojenským cílem bělehradské ministerstvo kultury rozsekané kazetovou bombou napadrť? A co ty tisíce obětí? To vše ovšem by měl pan ministr naší kultury znát, vždyť dokonce býval ředitelem ústavu pro výzkum totalitních režimů,“ nechápe argumenty lidoveckého šéfa kultury historik Jaroš.

Miloševič zvítězil v demokratických volbách

Jarošovi také vadí Hermanova slova o tom, že bombardování civilistů silami NATO bylo menším zlem, než zastavení „diktátora Miloševiče“. „Prezident Miloševič byl svobodně zvolen ve svobodných nemanipulovaných volbách suverénního státu. Nedostal se k moci žádným státním převratem ani pochodem na Řím, jako italský Mussollini. Prezident Miloševič nebyl Paveličem, Tisem, Salazarem, Francem ani Hitlerem. Jeho diktátorství si vymyslely západní mediální agentury, hlásné trouby západních diplomatů, kterým se nelíbil jeho vlastenecký postoj k obraně země před hunskými nájezdy necivilizované chátry,“ má jasno Jaroš. „Té chátry, která se později neštítila rozřezávat srbské občany a dokonce i děti na orgány, jež prodávala do demokratického zahraničí. A byli mezi nimi i naše české děti! Chátry, jež pod dozorem západních armád vypalovala kláštery pod ochranou UNESCO. Chátry, jež podřezávala a vyháněla srbské obyvatelstvo ze svých domovů v rámci nové etnické čistky, prohlášené Západem za národně osovobozenecký boj,“ upozornil na prý dvojí metr NATO a EU Jaroš.

Politický proces a justiční vražda v Haagu?

Miloševičovi podle něj lze vyčíst určité autoritářství, které je možno označit  jeho pravicovými kritiky za „pozdně bolševické“, ale nelze ho označovat za diktátora a za nebezpečného zločince z Balkánu. „Tak to stále činí západní propaganda a Jugoslávii nepřátelští politikové. Mnoho renomovaných právníků a expertů přitom dnes považuje haagský soud s prezidentem Miloševičem prostě za nelegitimní, za inkviziční a zaujatý.  „Běžně se tento soud označuje jako „Kangaroocourt - Klokaní soud. Vždyť Haagský tribunál prezidentu Miloševičovi nedokázal ani jediný z bodů obžaloby a on zemřel jako neodsouzený vězeň, jako mučedník. Na druhé straně tentýž soud propustil z veřejnosti neznámých důvodů na svobodu chorvatského generála Gotovinu, o jehož válečných praktikách vznikly pochyby jakožto o humánních,“ kritizuje kontroverzní soudní instituci expert ČSBS Jaroš.

Havel také zradil?

Jarošovi také vadí souhlas tehdejšího prezidenta Václava Havla s bombardováním Jugoslávie, která stála po boku Čechů jak v roce 1938, tak 1968. „Obhajovat prezidenta Havla za jeho vřelý souhlas s humanitárním bombardováním a současně tvrdit, že neměl na zřeteli bombardování civilů, je ze strany ministra Hermana nejen strašlivý protimluv, ale doslova profesní lež. Plošné bombardování nelze nijak omezit na vojenské cíle, to je přece prověřená vojenská zkušenost  už z II. světové války. Zkrátka a jednoduše, prezident Miloševič se Západu znelíbil, a bylo ho třeba odstranit za každou cenu, aby byla ovládnuta nezávislá země Balkánu. Stal se jen vynikajícím mouřenínem, vynikající záminkou pro plošnou vojenskou agresi proti zemi, která již desetiletí předtím byla vystavena tvrdým hospodářským sankcím Západu - včetně sankcí na léky! Jak vůbec můžete vy, profesionál kulturní sféry, v této souvislosti vyslovit obhajobu plošného bombardování?“ obrací se s veřejným apelem na Hermana válečný veterán Jaroš.

Pane ministře, jděte!

„Jako emeritní katolický kněz snad znáte pojem účinné lítosti. Činíte však pravý opak. Namísto, abyste roztrhl žíněné roucho a kál se  za vyslovené nepravdy o diktátorech, menších zlech a útlocitném prezidentu Havlovi, zatvrzele hlásáte lži a bludy omlouvající Havlův souhlas s válečnými zločiny NATO v Jugoslávii za 78denní letecké války,“ nechápe Hermanův postoj Jaroš. „Jsem dlouholetý emeritní pracovník kulturní instituce, řízené ministerstvem kultury. Dokonce mne za mou práci na ochraně technických památek i vyznamenali. Jsem ale velice rád, že už jsem nyní důchodce a nemusím pracovat pod tak zatvrzelým ministrem kultu a orby, jak se říkalo za Rakouska- Uherska. Pod takovým ministrem, obhajujícím válečný zločin NATO, nemůže pracovat bez pochybností snad žádný kulturní pracovník hodný toho jména. Pan ministr podle mne by se měl ze své funkce snad poděkovat. A toto stanovisko nezastávám sám. Se mnou je zastávají i odbojáři Boskovicka,“ vyzývá Hermana k demisi válečný veterán ČSBS Jaroš.

Toto není demokracie, říká pilot RAF

Bombardování Jugoslávie zatracuje i válečný pilot a hrdina od Tobruku Pavel Vranský, druhý muž ČSBS, který v říjnu převzal z rukou prezidenta Zemana státní vyznamenání. „Víte, jako zahraniční voják z let 1939 až 1945 dobře vím, co znamená válka. Viděl jsem mrtvoly vojáků i civilistů, zbořené domy a zničené nenahraditelné památky, neštěstí a nezhojitelný smutek lidí, a další válečné hrůzy. Tohle všechno přinese jakékoliv použití zbraní ve větším měřítku. Neexistuje humanitní bombardování, i ono má stejné důsledky,“ kritizuje Hermana Vranský. „Válka je prý pokračování diplomacie jinými prostředky, ale já bych řekl, že válka je selháním diplomacie. Proto je zřejmé, že odsuzuji nejen útok na Jugoslávii, ale také na Vietnam, Koreu, Irák nebo Afganistán. Snaha o násilné řešení politických rozdílů nemá vůbec nic společného s demokracií. Tu je třeba uznat nejen pro vnitřní uspořádání jednotlivých států, ale i v mezinárodních vztazích,“ říká pilot RAF Pavel Vranský.

Letouny NATO padaly i díky českému radaru

Tříměsíční bombardování Jugoslávie začalo 24. března 1999. Zúčastnilo se ho více jak 1000 letadel zejména z Německa, Španělska, Velké Británie a USA, na Jugoslávii byly také vystřelovány střely s plochou dráhou letu z bojových lodí a ponorek US Navy.  Podle Wikipedie provedlo za tu dobu NATO celkem 38000 bojových letů, pro německou Luftwaffe to bylo největší bojové nasazení od 2. světové války.  Několikrát byla kromě Srbska bombardována Černá Hora a to přestože její vedení operaci NATO podpořilo. Byly také ničeny civilní cílem, jako mosty, školy, elektrárny a televizní zařízení. To odporuje Haagským pravidlům vedení války a Ženevské úmluvy, stejně jako používání grafitových, a kazetových bomb a munice s ochuceným uranem. Např. 12. dubna 1999 byl zničen vlak mezi Bělehradem a Skopje, v němž zahynulo 55 lidí. NATO také omylem nejméně třikrát bombardovalo kolony uprchlíků z Kosova, zahynulo při tom, nejméně 225 lidí. 7. května 1999 došlo k nepochopitelnému útoku na čínskou ambasádu, během něhož zahynuli tři čínští novináři. Během leteckých soubojů bylo sestřeleno šest jugoslávských MIG-29, NATO přišlo palbou raket naváděných unikátním českým radarem TAMARA a protiletadlového dělostřelectva o „neviditelný“ bombardér F-117 Nighhawk a stíhačku F-16. Několik dalších strojů bylo vážně poškozeno, jugoslávská obrana sestřelila také 21 bezpilotních strojů. 

Nálety byly ukončeny 10. června 1999 po podpisu smlouvy o stažení jugoslávské armády a policie z Kosova.                                                                                                                   

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Petr Blahuš