Co se poplatků týče, jednu chybu jsme udělali, říká exministr Julínek. Prozradil také, čím ho tak naštval Heger

Foto: Hans Štembera

Popisek: Exministr Julínek dnes pracuje v boskovické nemocnici.

ROZHOVOR Bývalý ministr zdravotnictví za Topolánkovy vlády a dnes ekonomický náměstek Nemocnice Boskovice v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz připomněl důvody zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví. Současný krok poslanců, kteří poplatky ruší, označil za populistický.

Byl jste u toho, když se v roce 2008 zaváděly ve zdravotnictví regulační poplatky. Můžete připomenout, proč byly dle vašeho mínění v té době tak důležité?

Měli jsme tehdy připravenou reformu a bylo zapotřebí, aby bylo zdravotnictví v dobré kondici, proto jsme kromě jiných opatření udělali i toto. Cílem bylo naplnit fondy zdravotních pojišťoven, aby připravené změny proběhly hladce. To znamená, že to byla běžná záležitost, která je ve všech systémech v Evropě okolo nás. Je pravda, že jsme chtěli trošku přibrzdit nadužívání čerpání ze zdravotního pojištění, aby se nepropadalo do dluhů. Za nás všechny pojišťovny hospodařily v plusu a měly naplněny rezervní fondy, což byl záměr pro to, aby se mohla udělat reforma. Ale opravdová reforma.

Když se dnes ohlédnete zpět, stojíte si za tímto rozhodnutím? Neudělal byste z dnešního pohledu něco jinak?

Myslím si, že to bylo dobře promyšlené. Vše bylo nastavené perfektně. Samozřejmě, že politická opozice tenkrát ještě děsila, ale nakonec to lidé bez problémů akceptovali. Poté se ale v praxi ukázalo, že politikou lékáren a lékárenských řetězců ztratil na významu poplatek za recept. Zcela jsme neodhadli, že se takto lékárny zachovají a budou toho využívat. Nebo lépe řečeno, jsme to možná věděli, ale neuvědomili jsme si, že je za to nebudeme moct postihnout, protože to udělají tak, aby nebyly podle zákona postižitelné. Pokuty za nevybírání poplatků samozřejmě v zákonu byly.

Pokud byste toto vše věděl předem, tak byste poplatky za recepty nezaváděli?

Zpočátku ale splnily svůj regulační význam, kdy se zbytečně léky nepředepisovaly. Brzy toho ale začaly využívat lékárny jako marketingového tahu. Je pravda, že neodpouštěly poplatek za recept, ale nabízely slevu třicet korun, což bylo samozřejmě nepostižitelné. To byla jediná věc, kterou jsme úplně neodhadli.

Jak vnímáte současné rozhodnutí poslanců, kteří se vydali cestou rušení vámi zavedených poplatků?

Myslím, že je to zjevné a zbytečné. Myslím, že zvlášť poplatek za hospitalizaci ani samotní sociální demokraté nechtěli rušit. Hnutí ANO se zlobilo, ale nic pro to neudělalo. Věřím, že s tím své voliče nějak dvakrát neoslovili.

Kde si myslíte, že budou tyto peníze hlavně chybět?

Současný ministr je pro tento rok kompenzoval. Samozřejmě budou všichni zvědaví, zvlášť lékaři a provozovatelé nemocnic, jak bude kompenzován poplatek v následujícím roce, kdy bude zrušený i ten za ambulance. Ze zdravotního pojištění to bude stát spoustu peněz. Řádově půjde o miliardy, což znamená, že tento populistický krok bude stát všechny daňové poplatníky peníze. Lépe řečeno to budou větší výdaje ze zdravotního pojištění a z toho vyplývající problémy.

Velké náklady byly určitě i na zavedení pokladen do všech nemocnic…

Ve zdravotnictví jsou mnohem dražší přístroje než pokladny. Na poplatky za pohotovost ostatně budou dále sloužit.

V médiích se objevily informace, že zdravotní pojišťovny dávají na vzácné choroby méně peněz než dříve. Souhlasíte s tím, aby se na výjimečně nemocné lidi, jejichž léčba je finančně velmi náročná, pořádaly sbírky mezi občany?

Nevím, jestli sbírka na někoho je skutečně výrazem toho, že mu nebyla poskytnuta potřebná péče. Myslím si, že je to často i sociální otázka, protože lékařská péče k dispozici je. Protože jsem ten, kdo zaváděl speciální centra a zvláštní úhrady pro ně, tak mě například působení pana ministra Hegera, který to úplně nesmyslně rozptýlil, dost naštvalo. Myslím si, že to potom zbytečně způsobilo návrat k problémům, kvůli kterým jsem já specializované platby zaváděl. To znamená, aby v září nekončil rozpočet na určité choroby a ti, kdo onemocní od září, nebo v říjnu, tak mají smůlu, protože je vyčerpán rozpočet na tento rok. To bylo do jisté míry napraveno. Pokud vím, tak problém je jen v některých specializacích.

Jste lékař, jak vidíte úroveň zdravotnictví v České republice ve srovnání se západní Evropou a Amerikou?

V západní Evropě je to velmi různé. Mne především mrzí, že se nám nepodařilo dotáhnout reformu. Shodou okolností jsem se právě zúčastnil v Bratislavě oslav deseti let od reformy slovenského zdravotnictví, která se na Slovensku povedla ve větším rozsahu než mně. Byla tam velmi otevřená diskuze, která odpovídala diskuzi, kdy jsem byl ministrem. Diskutovali o tom, že zdravotnictví by se přece jenom mělo posunout zase o kousek dál. Velkým příkladem je holandské zdravotnictví, kde veřejný systém pokrývá veškerou péči a všechny platby, které jsou ve zdravotnictví sociálně kryté nebo regulované. To je to, co jsme si představovali. Na druhou stranu musím říct, že v mnohých zemích Evropské unie je horší dostupnost lékařské péče než u nás.

Například?

V Řecku, Španělsku, ale myslím, že nic moc to není ani v Portugalsku. Mně je jen líto, že jsme mohli přeskočit mnohé země.

A na Slovensku poplatky mají?

Socialistická vláda je tam také nějak rozmělnila, ale úplně je nezrušila. Částečně tam něco zůstalo.

Může se krok současných poslanců po letech nějak významně negativně projevit v našem zdravotnictví?

Já to beru tak, že se naše politické garnitury a ministři zabývají opravdu velmi okrajovými věcmi, které jsou populistické a neřeší opravdové problémy zdravotnictví. Na ministerstvu ode mě, mých předchůdců i následovníků leží dobře udělaná práce. Zase se ale začíná od znovu a řeší se prkotiny. Neřeší se opravdové věci ve financování zdravotnictví tak, jak jsme to tenkrát naplánovali. Pokud by alespoň někdo řekl, že to je blbost a mění to tím a tím směrem, tak bych bral, že má jiný názor. Spíše ale vidím, že se skáče od jednoho k druhému, řeší se támhle problém, támhle problém, ale systémové řešení nepokračuje.

Lze říct nějak v kostce, co vy osobně považujete za hlavní problémy ve zdravotnictví, které by se měly řešit místo těchto prkotin?

Máme nárok na zdravotní péči, který je definován v ústavě a zákonech velmi široce. Když se ale podíváme v reálu, tak pacient přichází do nemocnice jako do loterie. Poznáte to na tom, a jistě takovou zkušenost máte, že telefonujete a hledáte známého doktora, aby to dobře dopadlo. Na to navazuje diskontinuita péče, což znamená, že vám nikdo nic pořádně neřekne a následně pošle tam, kam potřebuje. Můžete se dostat k úplně špičkové péči, anebo naopak. Díky tomu, že péče není kontinuální, nebo nenavazuje další, je potom výsledek zmařen. Chce to systémovou změnu, aby se člověk skutečně stal klientem zdravotní pojišťovny a ta mu potom nabízela konkrétní zajištění péče a služeb. To u nás není. Máte sice nárok jít do špitálu, ale jste vyděšeni, co se vám tam stane. V jedné nemocnici existuje úžasná klinika a jinde také mizerná klinika. Nevíte, do čeho jdete, jestli je to dobře, nebo špatně a ptáte se známých. To všechno by za vás měla zajistit zdravotní pojišťovna a měla by vás jasným způsobem po této péči provést.

Filip Ferbie

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová