Vilém Famm: Kasička na peníze. Vaše dopisy
15.09.2026
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze
Kam odtékají naše peníze? Jsou dluhy cesta k prosperitě? Vilém Famm se zaměřil na palčivé téma dneška, včerejška, ale hlavně zítřka.
„Je logické když si vydělané peníze stáhnete pro svou spotřebu. Je však logické z tohoto faktu si udělat kasičku na peníze? A stalo se,“ napsal Vilém Famm a pokračoval:
„David Tramba 7. 9. 2026 nás v Ekonomickém deníku informoval, že „Energetická firma vyplatila majiteli 31 miliard a zadlužila se. Co na to úřady?“.
Energetická společnost EG.D vyplatila v posledních čtyřech letech na dividendách svému vlastníkovi 31 miliard korun. Zároveň se u mateřského koncernu E.ON v podobném rozsahu zadlužila. Podle společnosti je to výhodné. Námitky nemá ani regulační úřad. Loňský zisk byl 1,7 miliardy, vyplatilo se 11,75 mld, o 10 mld se zvedlo zadlužení, které už činí 39 mld.
Dále článek upozorňuje na nadměrné zadlužení společnosti NET4GAS, která se dovedla do stavu, že ji nakonec koupil stát s dluhem 33 miliard korun.
Není zde nějaká podobnost?
Pokud není, proč by stát nepostupoval ve svých firmách stejně? Získáme tak peníze, kterými můžeme umazat dluh naší země nebo peníze použít na nižší zadlužení.
Když tohle geniálně dělají soukromníci, proč ne stát?
Jsme svědky vyvádění peněz za každou cenu.
Kolik z toho vyvedení zůstalo státu na daních?
Pokud platí, že firma daně platí v sídle firmy, tak nic.
Je to úsměvné?
Pokud ano, proč se nesmějeme? Nejenom náš stát, ale i jiné země se neustále zadlužují a to i do té míry, která už ohrožuje celý chod hospodářství.
Rok 1929 nebyl pro nás dostatečným poučením?
Tehdy se zhroutily dluhy za nákup akcií, dnes hrozí zhroucení za dluhy státu.
Dluh nás nepříjemně dohání, aby si nakonec vzal své a my se budeme jen bezmocně dívat. Dnes se díváme na zadlužování společností, kdy bychom měli konat a neděláme nic. Stát se zadlužuje a my poslance, vysoké úředníky královsky platíme, namísto abychom je trestali.
Co je na zadlužování dobré?
Že můžeme utrácet víc než jsme vydělali? Státní dluh se pak umazává vysokou inflací, což je sice potěšující, ale ta samá inflace maže i naše finanční úspory, ne však věci fyzické. Tak vlastně my splácíme náš dluh. Peníze však ke svému životu potřebujeme. Svými potřebami jsme otroky systému, který neovládáme, který, jak se ukazuje, ovládá nás. Vzepřít se můžeme jen získáním malé soběstačnosti ve věcech, které potřebujeme ke svému životu. Mnoho lidí se snaží dostat ze svých zahrádek maximum možného. Dnes jsme svědky topení dřevem na místo problematického plynu. Nakonec podle dnešních regulí postupují tak proti závislosti na Rusku. Jsou zkrátka přímo hrází proti vlivu Ruska a zároveň svojí soběstačností se staví proti zadlužování, které nás víc a víc zotročuje. Platíme úroky za dluh, inflace nám krátí naše úspory. Soběstačnost nám naopak peníze vrací. Neměli bychom se více zaměřit tímto směrem?
Podívejte se například na domácnost, kde se nevaří. Mohou využívat dvojí možnost. Stravovat se po restauracích, což je silně finančně náročné, nebo využívat stravu z jídelen, která je cenově daleko příznivější. Nu a pak je tu fakt vaření doma, kdy dosáhneme značných úspor. Je ovšem též pravdou, že vaříme mnozí proto, protože naše finance nám ani nic jiného neumožňují. Zde nákup například masa porcovaného do vysoké kvality, či v celku pro naše zpracování, skýtá velký finanční rozdíl. Musíme se zkrátka učit počítat.
Stát se mnohdy kasá tím, že spouští investice. Pro mne by to měly být jen takové, které si na sebe vydělají do té míry, že jsou schopny dluh po sobě zaplatit. My investujeme prý úspěšně, ale nikde nevidím ono splácení vzniklého dluhu a tak mám o těchto investicích pochybnosti, to musíte uznat, že jsou opravdu úspěšné. Pokud někdo z vás rozptýlí mé obavy, budu jen rád. Tak jako vy, tak i já potřebuji dobré zprávy, které mne naplní nadějí a tu potřebujeme všichni. Rozhlédněme se tedy okolo sebe, hledejme a snad i nalezneme.
Ostatně soudím, že senát musí být zrušen, nahrazen všeobecným referendem po vzoru Švýcarska.
Soběstačností proti dluhům na 111 %,“ zakončil své zamyšlení Vilém Famm.
|
Reakce Štěpána Cháb
Investice. Magické slovo, které prohlubuje státní deficit, na jehož obsluhu už letos vydáváme přes sto miliard. To je peněz. Vydáme jen na moření úroků, které, už zase, mizí za hranice. Neříká se takovému stavu věci prohra? V lepších kruzích možná ne, tam se tomu říká příležitost. Jenže, jak poznamenal pan Famm, ony se ty vydané investice nevrací. Dluh neustále roste.
|

Vložil: Vilém Famm