Vilém Famm: Hloupých je tolik, jako by je z nebe shazovali. Vaše dopisy
komentář
19.05.2026
Foto: Pixabay
Popisek: Starý, ale jistě moc milý počítač
Jsme pod řetězem cenzury? Nebo u nás panuje skutečná svoboda projevu spojená se svobodou po projevu? Vilém Famm se podíval na algoritmy ovládající internet.
„Opět jsem narazil na tvrzení, že naši lidé jsou snad z poloviny hloupí. To měřili u všech IQ a vyšla jim polovina hlupáků? Nebo se to bere z počtu voličů? V parlamentních volbách nejde k urnám na 40 % voličů, že by hlupáci? V senátních by tak hlupáků bylo víc než 80 %. To mi nějak nesedí. Možná jsem měl lépe citovat: Žádný učený z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali. Pravdu budeme muset hledat,“ zamyslel se Vilém Famm a pokračoval:
„Platilo a platí, že čím hloupější sedlák, tím větší erteple. Lidé i hloupí si mohou vydobýt úctu a vážnost, neboť mohou vynikat ve věcech prostých.
Vím, že nic nevím, chce se mi zvolat, čím víc se zamýšlím nad naším osudem, kdy dochází ke složitějším a složitějším závěrům a přitom vím, že v jednoduchosti je ta správná síla.
Složitost i v jednoduchostech nám předkládají právníci, neboť kdyby byly věci jednoduché, nebyli by potřeba.
Věci, které nejsou, jak se říká, na pořadu dne se nejenom neřeší, ale se o nich spíš více, než méně, nesmí mluvit. Cenzura, jak se oficiálně tvrdí, neexistuje, ale algoritmy umělé inteligence hlídající demokracii tady jsou (anonymně vytvořené nám neznámými lidmi). Je ten algoritmus hlídačem demokracie, nebo nástupem totality?
Pokud si budeme klást otázky a hledat odpovědi pak věřte, že to s naší hloupostí není tak zlé.
Takže, kdo stojí za algoritmy, které cenzurují obsah článků na internetu?
A neříkejte, že se to nedá zjistit.
Kde jsou ti, co volají o demokracii první poslední, nebo je demokracie pro ně jen někdy a někde? Jak to, že nebijí na poplach, že demokracie je v ohrožení? ČT a rozhlas jsou jejich prioritou a nějaké algoritmy je nezajímají. Kde jsou? Proč nejsou plná náměstí nespokojených demokratů?
Svoboda je opravdu v ohrožení. Nemůžeme mlčet. Pokrok je postaven na věcech vymykajících se stavu obvyklému. Pokud postavíme stereotyp stejnosti, umlčujeme budoucnost, nebo je zde snaha zakonzervovat společnost? Opravdu myslíte, že takové zakonzervování lze ještě nazývat demokracií? Potom nás čeká budoucnost bez budoucnosti.
Dnešek je jiný. Je zde internet, svobodné médium, které je pro někoho svobodné víc než je zdrávo. Čeká nás souboj s velmi chytrými. Z tohoto pohledu bohužel platí, že my jsme ti hloupí. Hloupí opravdu budeme, pokud si to necháme líbit.
Svobodný internet bez algoritmů je to, oč nám má jít. Pokud někdo porušuje zákon, může být a měl by být stíhán, ale vyřazování lidí pro odlišný názor je nepřípustné.
Algoritmy někdo vytvořil na popud chytrých. My hloupí se musíme ptát, které týmy a pod čím vedením a na základě jaké pobídky a kým byly vytvořeny?
Algoritmus, který nám znepříjemňuje život někdo vytvořil, nespadl z nebe, spíš vylezl z pekla kam zpátky patří. Jak vše dopadne, záleží na hloupé části naší společnosti.
Kdo nakonec zvítězí?
Chytří, nebo hloupí?
Vychytralí, nebo dnešní bezmocní?
Nastává tedy zápas chytráků s hlupáky. Metody elit se ukazují jako pokleslé. Pláněmi 1989 znělo: „Nejsme jako oni“. Dnešek se ukrývá za anonymními algoritmy, ale výsledek je stejný. Cenzura. Algoritmy nás drží v určených mantinelech. Svým vytvořením nám dávají svoji vypovídající hodnotu a pro jejich stvořitele ne zrovna příznivou. Úděsná představa, která se stala skutečností. Skutečnost, která se nám zdála nepředstavitelná, přesto zde je a neustále bobtná. Je na čase její rozpínavost zastavit a demokracii dát opět křídla.
Dokážeme to?
Některé algoritmy jsou nepříznivý produkt dneška, patřící do minulosti. Jeho plíživé jednání musíme nejenom odsoudit, ale i poslat tam, kam patří a to na smetiště dějin.
S jistými algoritmy nejsme demokracií, ale přestupem zlých a nenávistných časů.
Ostatně soudím, že senát musí být zrušen, nahrazen všeobecným referendem po vzoru Švýcarska.
Některé algoritmy jsou ohrožením demokracie na 111 %, zakončil tradičním zvoláním své psaní Vilém Famm.
Reakce Štěpána Chába
Je to ve své podstatě fascinující psychologický fenomén. Když byl nepřítel jeden, kupříkladu socialismus, dokázali jsme se semknout a říct své NE. Své NE jsme kolik století tu svorně, tu méně, říkali i Rakousko-Uhersku. Své šokované COŽE jsme pak němě křičeli za protektorátu.
Ale teď? Komu a čemu máme říct své NE? Googlu? Microsoftu? Evropské komisi? Českému parlamentu? Iluminátům? Mimozemšťanům? Komu máme říct ne, když nepřítel není jeden… když jasně definovaný nepřítel není vlastně nikde a žádný. Google používáme všichni. K vlastnímu prospěchu i potěše. Zavedlo se slovo vygůglit. Mazlivě jsme si ho počeštili. A přitom, vedle potěchy a užitečnosti, má Google své algoritmy, které společnost pomalu svazují. Je to jen Google? Není, jsou to všechny výše vypsané a mnoho dalších.
Velký prospěch, potěcha, radost, a u toho pomalé svazování. Tady trošku utáhnu, tady malinko povolím, tady udělám zuckerbergovské divadýlko o sypání popelu, aby se zase mohlo tady trochu utáhnout. A tak dále a tak podobně. Ta přemíra drobného nepřátelství napříč celým životem. Není proti ní vlastně obrany, protože se proti ní nedá jak semknout. Nedá se nad čím. Nedá se proti čemu bojovat. Nepřátel jsou tisíce a rozhodně nevystupují v roli jedné strany a vlády, a silou tisíců blech dokážou umořit.
Pak je tu samozřejmě princip rozděl a panuj. Jak ten funguje? Stačí nastolit boj. Je jedno proti komu, ale boj. V poslední době dobře funguje boj proti dezinformacím. Jeho součástí je i vyvolávání nedůvěry ve společnosti, praktiky onálepkování, to pak vede k tomu, že se národ nesemkne proti ničemu. Není to nějaký tajemný plán mocných v pozadí. Jen jsme se do této fáze prostě propracovali naší politickou ustrašeností.
|
Vložil: Vilém Famm