Vilém Famm: Právo na práci. Vaše dopisy
komentář
12.05.2026
Foto: Pixabay
Popisek: I toto je práce
Měl by náš systém garantovat právo na pracovní místo? Zajistila by se tím stabilita pracovního trhu, nebo by ho to nevratně rozkolísalo? Vilém Famm otevírá otázku práva na práci.
„Dovoluji si volat po právu na práci z důvodu lidské důstojnosti. Jen člověk zaměstnaný je schopen své obživy a tudíž být svobodný. Nezávislost jeho postavení je zřejmá,“ napsal Vilém Famm a pokračoval:
„Dnešek nám nedává právo na zaměstnání, ale na obživu ano. Zdánlivě ano. Pokud nemáte příjem, dostane se vám podpory. Ne však všem. Ten, kdo je ve svazku manželském, je ta povinnost přenášena na toho druhého. Pokud on, či ona, má dostatečný příjem, nedostáváte nic, protože druh váš má vás živit, ba plně zaopatřovat. Pak jsme svědky účelových rozvodů, účelových matek samoživitelek a dětí vložených do péče prarodičů, kdy se jen čeká na jejich skon za účelem sirotčího důchodu. Takovou máme pokřivenou skutečnost společnosti.
Tohle není vše co mi vadí. Je zde ještě jeden smutný fakt. Lidem se dostává podpory, aniž by po nich bylo něco požadováno. Chceme, aby se lidé zapojili do práce. Obdrží různé podpory bez jakéhokoliv vděku a nějaké vratky společnosti. Po lidech není požadováno zapojení řekněme do veřejně pracovních vztahů, jako je například úklid města. Tak jsem si položil otázku zda zde není nějaký skrytý záměr, protože jedna možnost se zcela logicky nabízí.
Elity hovoří, ba přímo blouzní, o zavedení základního nepodmíněného příjmu pro všechny, kdy všichni budou dostávat dostačující prostředky na uživení bez nutnosti pracovat (při tom nemají dostatek prostředků na naše důstojné důchody). Tohle přesně se děje u dnešních podpor.
Proč?
Ano, proč nezapojujeme lidi do práce?
Nabízí se jedna možnost a já nejsem schopen si ověřit zda tomu tak opravdu je. Snad mi s tím pomůže někdo z vás.
Lidé dostanou podporu, pracovat nemusí, ale na černo se do ní zapojí, čímž navýší svůj příjem. Spokojeni jsou oni i ti co je zaměstnají, protože jim se nabízí menší náklady za vykonanou práci. Tito pracovníci, pokud by se zjistilo, že berou podporu, tak by o ni přišli, což není v jejich zájmu. Proto se mi nabídl jen tento zájem, který má znaky pravděpodobnosti. Je smutné jestli tahle skutečnost je opravdu pravdou.
Občas si vzpomenu na rozhovor s matkou jedné sousedky krátce po listopadovém převratu. Ta mi tenkrát řekla, abych si nemyslel, že hodně ušetřím tím, že si odchovám pár králíků, ale hlavně tím, jak budu úsporně vařit.
Ano, hospodaření na prvním místě. To bylo gró mého tchána, že nebudeme žít tak, jak budeme pracovat, ale tak, jak budeme hospodařit.
Nu a ti, co zaměstnávají nezaměstnané, ze svého pohledu hospodaří naprosto dokonale, jen společnost z toho poněkud pláče. Nevybírá daně, které by vybírala.
Daně.
Prezentuje se nám, že chudí lidé daně neplatí a lidé této polo lži věří. Všichni lidé platí. Již tím, že si něco koupíte, podléháte DPH.
Tak kde je pravda?
Všichni platíme daně! Dovolím si tvrdit, že ti nejchudší na svůj příjem platí nejvíc.
My si jen musíme stanovit jaká pravidla vlastně chceme. Rozhodně potřebujeme, aby státní rozpočet byl naplněn a tedy schopen plnit námi požadované závazky bez zadlužování. Tohle však neumíme. Jestli si myslíme, že nás tomu někdo naučí, pak věřte, že se to budeme muset naučit sami. Na nás, jen na nás je, jací jsme hospodáři.
Nyní jsme svědky válečného štvaní, které ještě víc roztáčí spirálu dluhu.
Volám po právu na práci, ale nikoho není nutno nutit. Kdo nechce, ať třeba i nepracuje, ale pak by si měl být vědom, že ztrácí i nárok na jakoukoliv podporu. Nikoho nenuťme pracovat, ale takový člověk si musí být vědom zodpovědnosti za sebe bez našeho přispění.
Začít bychom měli diskuzí o našich prioritách. Jako číslo 1 navrhuji právo na práci. Svobodné volby číslo 2. Všeobecné referendum číslo 3. Další priority jsou na nás všech.
Ostatně soudím, že senát musí být zrušen, nahrazen všeobecným referendem po vzoru Švýcarska.
Podpory podmínit zapojením do prospěšných prací na 111 %,“ ukončil své zamyšlení Vilém Famm.
Reakce Štěpána Chába
Zajímavá myšlenka, právo na práci. Z pohledu zaměstnavatele ovšem právo velmi kontroverzní. Člověk má právo na práci, toto právo by muselo ovšem zavázat systém, že je tu práci schopen každému garantovat. Systém jako stát? Nebo systém jako celý pracovní trh? Právo jednoho by vedlo k povinnosti druhého. A tedy k celkové neefektivitě systému.
Nevím, jestli by něco takového fungovalo a fungovat mohlo. Něco jiného to bylo za socialismu, kdy nebyl soukromý sektor a vlastně jediným zaměstnavatelem byl stát. Prosím, tam bylo hodně prostoru pro manévrování. Ale v systému, který je drtivě založený na privátním sektoru?
|

Vložil: Štěpán Cháb