Štětky operního pěvce. Sobota Jaromíra Janáka

Foto: Pixabay

Popisek: Štětka

K té první jsem byl, musím to přiznat, dost bezohledný…

Kolega mi říkal, že tu svou po akci utře, a že má pro ni dokonce vyhrazené místo. Já si naopak myslím, že to je zbytečné rozmazlování. Nakonec by to vypadalo, že k ní mám nějaký vztah, či co. Nakonec, jednou je to štětka, a tak s ní budu jako se štětkou zacházet. Už s ní mám své zkušenosti. Tu minulou, kterou jsem si koupil, jsem nakonec vyhodil. Proč ne, kam bych přišel, měla přece zůstat taková, jaká byla, když jsem ji po dlouhém váhání přinesl domů.

Čistá, voňavá – a ty chlupy! Měkoučké, dlouhé, voňavé, vláčné, světlé a laskající.

A jak to dopadlo?

Najednou začala škrábat, pelichat… Kam se poděla její jemnost a přilnavost, kam se poděly ty její krásné chloupky, které jsem si měkoučce otíral o svůj obličej!

Řeknete obyčejná štětka. Ale takový požitek, tolik radosti!

Nedá se nic dělat, potáhne za tou minulou. Počkám do večera, naposledy ji vyzkouším a potom asi půjde do popelnice a hodím na ni pytlík z luxu, stejně si nic jiného nezaslouží.

Koupím si ten elektrický udělátor, co se to s ním dělá nasucho, nejlépe Filipes. Ten je nezničitelný, stačí vyměnit baterii a už jede.

A říkali v televizi, že devět mužů z deseti ho doporučuje, a to nejsou žádní blbci, když to říkají v televizi. Prý to doporučují i nějaké ženy, ale do toho bych se raději nepletl.

Hned zítra vyrazím. Ještěže vím z reklam tu správnou značku, v reklamách vždycky dobře poradí. Takže odložím trému a udělám to. Nastává nová doba!

Pryč se starými štětkami, budoucnost je v elektřině! Elektrické větrníky budou svištět a dodají novou sílu mé každodenní činnosti. Svistu zdar, na věčné časy a nikdy jinak!

Lehké to ovšem není. Když mi i moje žena, která má vždycky pravdu, v koupelně říkala „co ta tvoje štětka, měl by ses jí zbavit!“, tak ve mně až hrklo. Netušil jsem, že sleduje mou přítelkyni, se kterou v koupelně trávím ranní okamžiky. Přitom ví, že jsem na štětky zatížený a že si je pečlivě vybírám už od mládí, kdy ještě nijak veliký výběr nebyl. Dnes je výběr větší, a když sednete k počítači, nemusíte ani běhat po ulicích a čučet do výkladů…

Jenže jak jsem tak přemýšlel a googloval, přešla mě chuť na elektrohrátky. Nelenil jsem a vyrazil do zdejšího, především námi chudými oblíbeného obchodu, nazývaného hezky česky Ekšn. Za nevelký peníz si zde můžete koupit nepříliš kvalitní zboží s pocitem, že jste vyzráli na zkomercionalizovaný svět.

„Potřebuji tu zdejší štětku,“ řekl jsem pohledné slečně, která stála ve stylovém plášti mezi regály oddělení drogérie.

Divně se na mě podívala a vyhrkla: „Cože?“

„Tu vaši štětku, co tu máte!“ opakoval jsem důrazně nechápavé dívce.

„Já jsem tu nová, ale chvilinku počkejte.“ A potom hromovým hlasem zavolala na celou prodejnu: „Paní vedoucí, je tady jeden pán a chce s vámi mluvit!“

Od té doby jsem v prodejně populární. Některá děvčata sice, když mne uvidí, zalézají mezi regály a dělají, že tam nikdy nebyla a nejsou, ale jsou i takové prodavačky, které se zastaví, vypnou hruď a pěkně se na mě usmívají.

Bodejť by ne. Mám tváře do hlaďoučka vyholené pomocí jejich osvědčené štětky.

Vložil: Jaromír Janák