Budujme opět československý národ
komentář
17.06.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Slovenská vlajka hrdého slovenského národa
FAMMOVO POZDNÍ ODPOLEDNE: Na začátku si musíme položit otázku, zda jsme vůbec kdy byli Československý národ.
Tahle myšlenka se razila za I. republiky, skutečně tomu však nebylo. Byl zde přece jazyk český, ne československý. Nebyl zde ani pokus o jeho složení.
Možná by to celé dopadlo jako mé snažení, kdy zcela oklikou jsem nakonec stvořil dvě československá slova. Jsou zajímavá i tím, že nabízí sdělení obsahu vyplývajícího z podstaty věci tak, jak jej ještě nikdo nedefinoval.
Mám sice telefon, takže mohu se svými dětmi či vnuky takhle komunikovat, ale občas si potřebujeme sdělit, na co zajímavého jsme narazili a na je nejlepší mail s případnou přílohou. Každá zpráva má končit podpisem. Napsat jméno mezi sebou je neosobní. Vnukovi či vnučce se můžu podepsat děda, dceři, synovi otec nebo táta, ale někdy píšu všem. Pak by ten podpis byl jak na parte a být tam ještě neteř, tak i opravdu ano.
Otec, děda a strýc takhle by měl vypadat podpis.
Neteř se mi do pošty nepřimíchává, a tak se dětem podepisuju Ockoděda. Tady vidíte, jak vztah k zúčastněným, tak prvek čechoslovakismu, i když zde začínám slovensky a přestupuji do češtiny. Můj vztah je jasný, jsem otec a zároveň i děda.
Manželka by se mohla podepisovat mamkostarká. Zde slovo složené z češtiny a slovenštiny.
Tak máme dvě československá slova pro Československý národ.
Třetím slovem může být výraz ockodědoujec.
Myslím, že vše je jasné, osoba je otcem, dědou i strýcem. Tak a oslovili jsme i neteř.
Do třetice dobrého. Mohlo by stačit.
Možná se nyní usmíváte, divíte poněkud groteskním výrazům a ptáte se, zda si z vás netropím tak trochu žerty.
Tak napůl. Uznávám, že československá slova pro československý národ se mi nepovedla. Možná někdo z vás připraví použitelné. Jako žert můžete tedy považovat nová slova, ale ne, prosím, myšlenku spojení našich národů.
Vždyť se podívejme na soužití v rámci Evropské unie. Zde kraluje prvek práva veta.
Prvek, na kterém lze postavit znovu naše spolužití.
Hledejme, skládejme kamínek po kamínku, budujme znovu jeden dům pro naše národy. Tentokrát na rovnosti, vycházející z práva veta.
Ona je opravdu důležitá rovnost. Nemůžeme jen brát, ale musíme i dávat. Svobodu nelze budovat na úkor někoho jiného. Slováky jsme vždy brali jako bratrský národ, ale ztratili jsme vůli být spolu. Hledejme tedy, co nás spojuje. Žiju téměř 53 let na Strážnicku nedaleko Slovenska. Zde jsou mnohé rodiny spolu propojeny a dá se říci, že v společném soužití nevidí problém, ale nás se na názor na věc nikdo neptal. Tenhle důkaz je mým jasným požadavkem všeobecného referenda. Referendum zde nebylo. Nebyla zde ani diskuze, co udělat pro soužití a kde jsou překážky, které nám v tom brání. Je lehké do problému hodit vidle.
Ukázkou dospělosti je umět problém řešit.
V letech po sametové revoluci jsme zřejmě ještě nedospěli.
Nyní spolu žijeme v rámci EU a funguje to. Tak máme jasný důkaz, že spolužití funguje. Může tedy být, pevně stát i bez EU.
Podíváte-li se na všechny ty eskapády, pak jasně vidíte, že problém soužití vlastně není. Obyčejní lidé v pohraničí si dovedou společný stát představit, jen ega politiků jsou někde jinde.
Oni nás rozdělili bez referenda. Tohle bychom jim neměli jen tak odpustit. Naše slovo je zrovna tak dobré jako jejich.
Můžeme to brát jako pohrdání námi. Zde jasně vidíme nutnost prosazení všeobecného referenda. S ním zde nenastane švýcarská prosperita, ale přebereme jeden prvek jejich velikosti. Měli bychom si uvědomit, že velikost roste z maličkostí.
Ostatně soudím, že senát musí být zrušen, nahrazen všeobecným referendem.
Můžeme opět stavět společný stát na 111 procent.
|
Reakcia Štěpána Chába
A tu sa s pánom Fammom dostaneme do rozporu. Nie som si istý, či by spoločné súštátie robilo medzi Čechmi a Slovákmi dobrotu. Máme sa radi. My obyčajní rozhodne. Sme bratia? Sme, rozhodne. Ale ako píše pán Famm – „v rokoch po zamatovej revolúcii sme nedospeli. Teraz spolu žijeme v rámci EÚ a funguje to. Tak máme jasný dôkaz, že spolužitie funguje." No, nie je to tak úplne dôkaz.
Po revolúcii sa oba naše národy na politickej úrovni škorpili. Zo slovenskej strany prichádzalo obviňovanie, že Česi robia protektora Slovákům, zo strany Čechov k Slovensku zase zaznievali trochu nevábne tendencie sa ku Slovensku správať ako k našej malej, milej, ovcami a brynzou naplnenej kolónii. A v Parlamente bol neustály zvar, neustále preťahovanie o drobnosti.
Ono k dospelosti patrí aj to, že sa spolu vedia ľudia (štáty) rozísť a nezabiť sa pri tom. Pozri Juhoslávia a ich nedospelé rozvodové konanie, plné civilných obetí.
Navyše Slovensko si vďaka rozpadu Československa začalo riadiť krajinu samo, získalo svoju vlastnú históriu, svoju politiku, svoje sebavedomie, svoju vlastnú cestu, na ktorú môžu byť hrdí. Alebo jej pohŕdať. Zásadné je, že je ich. Keby sme boli stále Československo, vlastne by to boli naše české dejiny, naše české sebavedomie... s úťažkom Slovenska za riekou Moravou. A to by nerobilo ani jednej z krajín dobre.
Naopak, že sme sa dokázali dospelo rozísť a ďalej o sebe zmýšľať ako o bratských národoch, nás robí dospelými.
|
Vložil: Vilém Famm