Vyhnáním Němců jsme se nejvíc potrestali sami. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Opuštěná továrna, ilustrační foto

Třicet let pohromy, která zcela zvrátila budoucnost naší země. Počátek můžeme najít už v první republice, překlenout se přes druhou republiku a s přeskokem přes protektorát a čtyřicet let komunismu se začít rozhlížet po naší současnosti. Kde se staly chyby? Čtenářka, která si přeje zůstat v anonymitě, reagovala na komentář Štěpána Chába o stavu Šluknovského výběžku. Ozvala se z opačné strany republiky. A přišla s velmi podobnými zážitky. Dejme jí tedy slovo. Nazvěme si její text – reportáž o stavu republiky.

„Jako téměř vždy jsem si se zájmem přečetla Váš poslední obrázek ze stavu Šluknovského výběžku, okořeněný názory Vašeho dalšího čtenáře,“ napsala čtenářka a pokračovala... „Normálně nemám čas, ani dnes ne, ale ošidím předvelikonoční úklid a napíšu Vám taky něco, o oblasti, o které v Praze a vůbec v Čechách skoro nic nevědí.

Jihozápadní Morava, okres Znojmo. Jistě si, jako většina občanů ČR, vzpomenete na okurky a víno. Jenže ono to tak úplně není. Město Znojmo je centrem bývalého pohraničního, před rokem 1989 hodně komunistického okresu. Od severu k jihu tento okres protíná přímo přes Znojmo vedoucí, ostrá geologická hranice mezi posledními výběžky Českomoravské vysočiny (Český masiv), které jsou na západě, a Karpatské soustavy na východě okresu. Tento krajinný ráz snad utvářel i osídlení.

Před druhou světovou válkou byl východ okresu téměř stoprocentně německý, kromě těch českých poštovních úředníků, učitelů, železničářů, prostě všech státních zaměstnanců, které jim tam dosadila 1. republika. Východ okresu je tedy úrodná plochá nížina, dnes úplně dosídlená, kde se daří vínu, zelenině, ovoci atd. Dál tento krajinný ráz pokračuje na Mikulovsko a Břeclavsko.

Ovšem západ okresu je mírná pahorkatina, kde je zima na meruňky a okurky a sucho na brambory. No a na jihu je NP Podyjí, kolem zářezu řeky Dyje, který byl dlouho ,za dráty’. Jsem ráda, že jsem se tam vypravila hned první rok po otevření, dnes už to není ono. Západ okresu byl dvojjazyčný, některé obce čistě německé či čistě české, jiné smíšené. Po mamince a babičce pocházíme z té smíšené oblasti, prababička byla z německého jazykového ostrova u Jihlavy. V této části rodinných předků máme takové, kteří asi skončili v odsunu, protože jméno rodiny se v ČR už nevyskytuje. Náhodou na mě společný předek vykouknul z Německa. Ještě jsem se neodhodlala případné příbuzné blíže oslovit. Ale tím se nyní nechci zabývat.

Město Znojmo bylo také smíšené. Před 1. světovou válkou asi 1/3 Čechů a 2/3 Němců. První sčítání z 1. republiky přineslo jiné počty: zhruba 2/3 Čechů a 1/3 Němců. K žádnému masivnímu stěhování obyvatel však nedošlo, kromě toho, že byla do města dosazena česká vojenská posádka. Nová republika musela město vojensky obsadit, protože se chtělo s přilehlým územím odtrhnout, jako další převážně německy mluvící pohraniční oblasti. Přesto zde byla situace trochu odlišná, protože šlo o pohraničí s Rakouskem, nikoliv Německem. Ke zvýšení počtu obyvatel české národnosti došlo tak, že děti ve smíšených manželstvích se připsaly k národnosti, která byla zrovna preferovaná. Také mám příklad z rodiny. Po obsazení města Hitlerem zase naopak. No, co měli ti lidé dělat, každých pár let se stěhovat? Toto je také velice zajímavá kapitola, která vůbec není černobílá.

A už se dostávám k tomu, proč Vám píšu. Město Znojmo na sklonku osmdesátých let mělo tyto výrobní závody, které byly také navázané na zemědělskou část okresu:

1. Fruta Znojmo – asi nejznámější znojemské okurky Znojmia, dnes továrna srovnána se zemí (pod částí byly ohromné třípatrové sklepy, v 80. letech 20. století částečně zaplavené vodou, které ještě ve 20. století sloužily k uskladňování výrobků), na jejím místě je, myslím, nějaký supermarket s parkovištěm. Značka je prodaná a znojemské okurky Znojmia se buď už vyrábí, nebo budou vyrábět někde v Turecku. Ve Frutě se zpracovávaly nejen okurky, ale i zelí, papriky, prostě sezónní zelenina z prosperujících JZD ve východní části okresu.

2. Lacrum – velká mlékárna, v 80. letech nově rekonstruovaná a vybavená. Privatizátoři všechno rozprodali, továrnu zlikvidovali. Mléko brala z jihomoravských zemědělských podniků. Teď tam sídlí dopravní firma Psota.

Fruta i Lacrum zpracovávaly místní produkci a dodávaly do jihomoravských obchodů. Žádné přesuny surovin a výrobků na stovky kilometrů.

3. Keramika – velká továrna na užitou keramiku, WC, umyvadla, vany atd. Neexistuje.

4. Gala – velká továrna na výrobu bot a koženého zboží. Po revoluci pokračovaly menší podniky, ale asi už úplně všechny zkrachovaly.

5. Strojobal – výroba plechovek, odebírala je nejen Fruta. Také se nějakou dobu v 90. letech snažili udržet, myslím, že dnes už neexistuje nic.

6. Motorpal – závod, který měl sídlo v Jihlavě a dělali přesná vstřikovací čerpadla pro německého Bosche. Tatínek působil za tehdejších pár halířů jako tzv. THP, vedoucí technologické konstrukce. Tam nevadilo, že nebyl v KSČ, protože potřebovali někoho, kdo umí. Dnes samozřejmě neexistuje. Tatínek tam strávil celý život, a když v důchodu viděl, co se s fabrikou stalo, tak byl dost smutný.

Jestli si to dobře vybavuji, tak to byli největší zaměstnavatelé hlavně pro lidi ze západní, nezemědělské části okresu. Vlak je svážel ze železniční stanice Šumná (veliká pila, dnes v rozkladu), kam dojeli po vlastní ose nebo autobusy z tzv. Zajordání (tedy obce nad a pod Vranovskou přehradou; tu stavěl děda jako dělník, za velké hospodářské krize a tam se tehdy rozkrádalo ve velkém, skoro jako dnes). To byly obce okresu za Šumnou, kde nebylo vlakové spojení.

Vlakové spoje byly natřískané, když nejeli lidé do a z práce, tak mládež do a ze škol ve Znojmě. Tři vagóny motoráku nebo rychlíku stačívaly tak tak, pokud byly dva, tak bývaly šíleně nadupané, jednou jsem tam málem omdlela. Dnes jedete tuto trať i sami ve vagónu. A člověk si říká, kde ti lidé jsou? Stěhují se pryč, nemají tam práci, děti nejsou. No a pak také můžete i od úplně mladého člověka zaslechnout: „Zlatí komóši“ (v západní části okresu sídlí v malé, tradičně české jazykové oblasti, národopisná podskupina, Hanáci tzv. znojemského typu).

Kromě těchto výrobních závodů zplanýrovali Znojmáci v roce 2003 ulici (respektive čtvrť na Jarošově ulici) erárních staveb z období Rakousko-Uherska. Kromě velikých kasáren (původně kasárna zeměbrany a kasárna arcivévody Albrechta) tam stály výrazné stavby Zemské donucovací pracovny, Chudinského domu císaře Františka Josefa I. a Zaopatřovacího ústavu. Postupně se staly z úplně všech těchto objektů kasárna. Stavby byly v dobrém stavu, jednotného architektonického slohu.

Znojmo je sice památková rezervace, toto bylo mimo hranice. Nikoho tento unikátní soubor nezajímal. Dovedu si představit, že tlak na získání lukrativních pozemků byl veliký. Dnes je tam pár bytových domů a supermarket, myslím, že nějaká část ještě ani zastavěná není. A snad nebudou obyvatelé potřebovat docela velký protiletecký kryt, který byl umístěn v dnes zbouraném, částečně podzemním kině, u hranic starého města.

Když přijede turista do Znojma, tak ho ani nenapadne, že uplynulých skoro čtyřicet let se nepropsalo jen do opravených fasád, ale že toho velmi mnoho bylo zbytečně zničeno, zejména v hospodářské oblasti.

Na Šluknovsku je vidět na první pohled, jak špatná je situace. Znojmo je jen zdánlivě úplně jinde. Vysídlené oblasti okresu nemají úplně stejný charakter jako Šluknovsko, ale hlavně v pohraničí je situace velmi tristní. Dalo by se říci, že vyhnáním Němců jsme se nejvíc potrestali sami. Protože většina těch lidí prostě chtěla nějak žít a starat se o rodinu. Pokud vítali Hitlera, tak většinou proto, že je na dvacet let republika pasovala na občany druhé kategorie, už toho měli dost a netušili, kam to směřuje.

Nebudu Vás dále zatěžovat a pokusím se místo toho ještě ,popravit’ domácnost alespoň trochu.

Přeji Vám i celé Vaší rodině vše dobré. Kdybyste někdy chtěl použít, co jsem Vám napsala, tak prosím bez uvedení jména, děkuji. Ještě nejsem v důchodu, ale v blbém věku 55+ (vypadá to lépe než 60-) a z práce už mě jednou demokraticky vyhodili. Těžko bych hledala jinou,“ napsala čtenářka, kterou podle jejího přání necháváme v anonymitě.

Psali jsme

Základ je v kauzalitě, byl jsem správně poučen. Komentář Štěpána Chába

Vložil: Štěpán Cháb