Jak jsem letos vynechal suchý únor. Fammovo pozdní odpoledne
komentář
11.02.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Pivo
Po dva roky jsem hrdinně držel suchý únor. Ne že bych předtím nějak nezřízeně pil. Byla to zpravidla 4 piva za týden a pak jednou za měsíc v některém dni jsem dokázal vypít piva 2. Prostě jsem sám sobě chtěl dokázat, že měsíc pít prostě nebudu, a to jsem i dodržel. Proč tedy letos po pouhých dvou letech ruším tenhle dobrý počin?
Stala se mi věc nemilá. Mám už jisté zdravotní problémy, kde důsledně dodržuji léčbu. Prostě svým způsobem i musím, abych si nepřivodil větší či přímo problémy velké. V jedné věci jsem však důsledný nebyl. Mám dnu, při které bych měl upravit nejenom stravování, ale i pravidelné braní léku. Berte však trvale něco, když vlastně již dlouho žádné problémy nemáte.
Asi tak před třemi měsíci jsem jednoho dne vypil 1 pivo. Druhý den jsem si řekl, že mi nastal čas a já vypil po měsíci piva 2.
Další den jsem nemohl dobře chodit. Dna. Pozdě jsem si uvědomil svoji chybu. Ve stravování je pivo pro dnu to nejhorší a k tomu já nebral léky. Tak ty jsem nasadil a pivo vysadil. Tak jsem měl suchý únor v listopadu minulého roku.
Po měsíci abstinence jsem vypil jedno pivo. Vše dobře dopadlo a já byl v pořádku. Ve mně se však pralo, co s tím vším budu dělat. Nepít pivo vůbec? Omezit maso, luštěniny a další závadné potraviny? Jistě, léky beru nyní a tyto pravidelně, ale mám-li si vybrat mezi omezením masa či piva, pak já volím pivo. Nevzdám se ho úplně a jednou za týden si dám. Když mi otrnulo, tak jsem tohle předsevzetí zvedl na 2 piva za týden. Trochu jsem se s tím pral, až jsem dospěl ke kompromisu, jedno za týden a v měsíci taky jedno navíc asi tak, jak jsem to dělal dřív, že jednou měsíčně jsem si v jednom dni dopřál piva dvě. Těch dvou piv po sobě se nyní už vyvaruju.
Návštěva domácího kvelbeného sklepa mi ukázala smutnou skutečnost. Nakoupeno jsem měl víc než 3 bedny piva. Různé druhy, které jsem nakupoval, jak jinak, v akci. Tady jasně nakupujete o něco levněji to, co byste jinak stejně koupili. Dnes mne tohle šetření doběhlo. Syn ani zeť pivo téměř nepijí. Ti mi nepomůžou a já, pokud budu pít jen asi 5 piv za měsíc, tak pak už notně prošlá piva budu pít ještě velmi dlouho. Tak jsem začal pít 3 piva týdně a to ob den.
Tady jasně vidíte, proč letos nebudu držet suchý únor. Slibuji, že příští rok nevynechám, k tomu mne zavazuje i moje dna.
Jakmile dopiji nakoupená piva, končím s hromaděním zásob. Těch 5 piv v akci na měsíc mého nezřízeného pití koupím vždycky.
Při těchto úvahách jsem pochopitelně i trochu počítal, kolik že to ušetřím za rok, když ta piva takhle omezím. Vyšla mi částka, která mi jasně napověděla, že se nebudu muset ohlížet koupit si nějakou tu husu, která se mi zdála dříve drahá a já ji měnil za kačenu. Loni po dlouhém čase i při tom pivu jsme husu měli a nyní vím, že si to mohu krásně dovolit. Jen nevím, co na to moje dna.
Suchý únor je dobrý počin proti jedné závislosti, ale co ty druhé? Kouření, drogy, závislost na hraní či sázení a další a další přehnané činnosti. Ty ponecháme osudu? Neměli bychom suchý únor poněkud rozšířit, aby pojal i tyhle závislosti?
Mnohému se můžeme bránit prostým finančním vyjádřením. Názorně jsem dokázal, že omezením pití piva jsem schopen vytvořit dostatečnou finanční rezervu pro nákup svatomartinské husy. Co pak takové kouření?
Dnes stojí krabička cigaret 140 korun, což činí za rok 51 100 korun. Vzdát se této neřesti přinese takové rodině finanční prostředky například na krásnou dovolenou nebo postupně můžete pořídit slušná kola na výlety. Prostě získáte prostředky na svou zábavu, na své koníčky. Získáte mnohem víc vnitřní svobody, kterou pak skloubíte s tou vnější ke svému prospěchu.
Ostatně soudím, že senát musí být zrušen, nahrazen všeobecným referendem.
Rozšiřme suchý únor o další neřesti na 111 %.
Reakce Štěpána Chába
Já si vybudoval jiný zlozvyk (krom desítek dalších). Kdykoliv jedu do Rumburka s dětmi do lidovky, zamířím do místního knihkupectví s tím, že si musím koupit jednu knihu. Je to sice malé knihkupectví, ale svým rozsahem obrovské. Vždycky je tam po čem sáhnout.
Já to tak mám, kdykoliv jsem ve městě, musím do knihkupectví. Když jsme byli v Děčíně, zalezl jsem natěšeně do knihkupectví Kanzelsberger. Knihkupectví velikostí obrovské, ale výběrem moc smutné. Nebylo tam prakticky nic, po čem bych sáhnul a se zatajeným dechem prchal ke kase. Jak jsem v tu chvíli velebil to naše rumburské knihkupectví.
I tak ale zastávám zásadu, že zlozvyky a drobné neřesti dělají člověka člověkem. Samozřejmě, když se nezmění na destrukční jednotku nejen rodinného rozpočtu, ale i člověka samotného.
|
Vložil: Vilém Famm