Přehlížený fakt naší ekonomické situace. Fammovo pozdní odpoledne
komentář
04.02.2025
Foto: Pixabay
Popisek: Peníze
Vše souvisí se vším. Pokud posuzujeme svoji ekonomickou situaci, neměli bychom zapomínat na důležitý jev, který nás neustále provází, a tím je inflace. Tenhle fakt jsem doposud opomíjel, ale naštěstí jsem narazil na článek Josefa Švejdy „Z milionu na mizinu“. Zde autor popisuje, jak dopadl 1 milion z roku 1989 v roce 2024. Díky inflaci milion skončil na hodnotě 71 743 korun. Nu a pak šetřete na důchod. Ono šetření nevypadá tak zle, protože k tomu stále nějaké peníze přidáváte a autor nepočítal s úroky, které též částku navyšují.
Je jasné, že inflace úspory likviduje. Mně se však hodilo, že jsem měl inflaci takhle pěkně pohromadě a i když předpokládám, že si článek přečtete, dovolil jsem si ta inflační numera zde shromáždit. Takovýto přehled se prostě pro čtenáře Krajských listů hodí.
Rok |
Inflace % |
Rok |
Inflace % |
Rok |
Inflace % |
Rok |
Inflace % |
Rok |
Inflace % |
1989 |
1,4 |
1996 |
8,8 |
2003 |
0,1 |
2010 |
1,5 |
2017 |
2,5 |
1990 |
9,7 |
1997 |
8,5 |
2004 |
2,8 |
2011 |
1,9 |
2018 |
2,1 |
1991 |
56,6 |
1998 |
10,7 |
2005 |
1,9 |
2012 |
3,3 |
2019 |
2,8 |
1992 |
11,1 |
1999 |
2,1 |
2006 |
2,5 |
2013 |
1,4 |
2020 |
3,2 |
1993 |
20,8 |
2000 |
3,9 |
2007 |
2,8 |
2014 |
0,4 |
2021 |
3,9 |
1994 |
10 |
2001 |
4,7 |
2008 |
6,3 |
2015 |
0,3 |
2022 |
15,1 |
1995 |
9,1 |
2002 |
1,8 |
2009 |
1 |
2016 |
0,7 |
2023 |
10,7 |
Nyní jen doufejme, že jsem vše opsal dobře.
Pan Švejda nás seznámil s tím, jak dopadl našetřený milion z období socialismu. Beru to jako matematické cvičení. Kdo měl takovou částku? Dnes nepředpokládám opakování oné vysoké inflace zvláště z roku 1991, kdy vše skončilo na 56,6 %. V každém případě však k znehodnocování úspor dochází. Je na každém z nás se s tím poprat. Za sebe jsem rád, že bydlíme ve svém domě, který je zateplený. Na období, kdy nemusíme vytápět celý dům, máme v přízemí krbová kamna s dvojím spalováním. Spadlé větve v mém okolí jsou mým sportem a zároveň nenápadným cvičením, kterým se udržuji v patřičné zdravotní kondici. Vlastní bydlení je, dle mého názoru, nejlepší investicí pro důchod.
Nu a nyní k inflaci. Kdo se z ní má dobře? V prvé řadě dlužník a tedy i stát, který se mnohdy inflaci proto i nebrání. Nu a též nastává umělé navyšování cenných papírů, což je výhodné pro velké hráče.
Mzdy i důchody nám neustále rostou, jak jsme pořád dokola upozorňováni, a tak se stává, že nesledujeme inflaci a nepozorujeme jak naše peníze mizí.
Považoval jsem za hezký počin, kdy v roce 1991 došlo k navýšení průměrného důchodu vůči průměrné mzdě oproti minulému roku z 52,678 % na 57,383 %. To, co jsem považoval za čin dobré vůle předvést společnosti, že tahle nová společnost dá svým důchodcům více než komunisté, bylo vyvoláno obrovskou inflací 56,6 % (tato fakta o důchodech jsem uvedl v článku Čísla hovoří aneb Výkřik proti chamtivosti II též v Krajských listech). Omlouvám se tímto za své pochybení. Jak mám však chápat politiky, že nás pravdivě neinformují?
Máme internet. Můžeme sdílet informace a na jejich základě se pak, dá se říci, správně rozhodovat, koho budeme volit. Koho mám však volit, když se neustále přesvědčuji, že žádná strana neoperuje s přesnými čísly. Průměrný plat, průměrný důchod vyjádřený v % vůči sobě a inflaci.
Musíme se učit hospodařit. Dětem nedáte jen tak kapesné, ale je i úměrně kontrolujete. Kontrolujeme dostatečně naši vládu, naši společnost? Bez této zpětné vazby dobrou budoucnost pak nemůžeme očekávat. Musíme zkrátka přestat mlčet.
Souvislé, úplné informace nám nejsou poskytovány. Krmeni jsme nominálním růstem namísto reálného. Proč asi?
Ostatně soudím, že senát musí být zrušen, nahrazen všeobecným referendem.
Matematice ve svém životě dejme 111 %.
Reakce Štěpána Chába
A teď je otázkou, jestli je možné vrátit se v čase a zkusit si udělat porevoluční reparát, kdy by se používala přesná čísla na reálných datech a bez lakování na celou paletu barev. Od růžové po černou. A jde se dopracovat toho, aby politici prostě pracovali ve prospěch člověka? Copak nepracují? Jen to dělají oklikami svého ideologického zaujetí.
Přesto nám průměrná mzda narostla o 1300 %, minimální mzda o 1000 % (nůžky se nám postupně hezky po kapitalisticku rozevírají, ale dá se to zatím vydržet). Ono kdyby v té evropské politice nebylo tolik ideologie, ale víc snahy prosperovat, máme se vlastně docela dobře. Nebo ne?
Ony, když už jsme u toho, všechny ty inflační hrátky souvisí ani ne tolik s českými politiky, jako spíš s hnutím střev světové ekonomiky. A tak ať politici lžou, nebo říkají půl pravdy, nebo mlčí jako zařezaní, jejich rolí je umět vykrývat inflační hromobití, aby co nejméně ublížilo ekonomice i lidem.
|
Vložil: Vilém Famm