Porazili jsme je jako u Hradce Králové! hlásil v říjnu 1941 konec války maršál Jodl. Němci zatím bloudili podle falešných map a dobývali tramvaje. Pátrání Bruno Solaříka
07.12.2024
Foto: Wikimedia / Autor: RIA Novosti archive, image #887721 / Knorring / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16790691
Popisek: Protiletadlová obrana na střeše hotelu Moskva
V první polovině října 1941 udeřil Tajfun. Během operace, známé pod tímto názvem, provedly tři německé tankové skupiny mohutné obchvaty u Brjanska a Vjazmy. Na 670 000 rudoarmějců se opět ocitlo v kotli. A wehrmacht postupoval dál. Na Moskvu.
Osvobozenecké tažení naruby
Minule jsem uvedl citaci z poválečných vzpomínek generála Blumentritta, který doslova napsal, že „Rusové byli nachytáni na hruškách“, protože „nečekali, že k tak pozdnímu datu bude ještě podniknut velký nájezd na Moskvu“. To ovšem není celé vysvětlení. Sověti byli důrazností ofenzívy opravdu překvapeni po taktické i operační stránce. Vždyť po šoku, uchystaném v červnu vojskům u hranic, byla nyní vojska Západního, Záložního a Brjanského frontu, která předtím Žukov hnal do bodákových útoků u Jelni (a tím je navíc vysílil), už zase nepřipravena k obraně.
A to je hlavní důvod všech dosavadních „kotlů“. Velení Rudé armády zkrátka po 22. červnu tvrdošíjně dodržovalo doktrínu vedení války ofenzivním způsobem, bez ohledu na to, že při podmínkách, kdy naopak vede ofenzivní akce nepřítel (!), přísluší napadeným vojskům hájení čela, křídel i týlu vlastních uskupení, tedy boj v defenzívě, podle obranných doktrín. Ty ovšem nebyly před válkou prakticky vůbec vypracovány. Počítalo se výhradně s bojem na cizím území, s osvobozeneckým tažením „dělnicko-rolnické“ Rudé armády do Hitlerem okupované Evropy…
Zhroucení tří frontů
Dosud jsme hleděli na operaci Tajfun očima útočníků. Nyní se podíváme, jak na ni reagovali soudruzi v Moskvě.
První zprávy o ofenzívě wehrmachtu přijalo moskevské ústředí následujícího dne (1. října) v naprostém zmatku. Začalo to tím, že velitel moskevského letectva Zbytov přinesl moskevskému komisaři Těleginovi zcela neuvěřitelnou zprávu: Po uchnovské silnici, asi sto kilometrů od Kremlu (!), prý míří dlouhý konvoj německých tanků bez odporu k Moskvě. Druhý průzkumný letoun tuto hrůznou novinu potvrdil.
„No prosím,“ řekl Stalin Těleginovi po chvilce ticha.
Ohromený Berija se pak na Tělegina rozeřval:
„Poslyšte, vy berete na vědomí každý nesmysl jako pravdu? Vaše informace určitě pocházejí od panikářů a provokatérů!“
Generál NKVD Abakumov pohrozil veliteli moskevského letectva Zbytovovi, že ho i s jeho piloty nechá zavřít za zbabělost a panikářství. Těleginovy informace však vzápětí potvrdilo i třetí letadlo, a následně i zprávy z bojiště. A bylo to ještě horší, než se zpočátku zdálo. Jak řečeno, všechny tři fronty před Moskvou, Západní, Záložní a Brjanský, se zhroutily.
„Já se po něm poohlédnu“
Zároveň se ukázalo, že velitelé na frontě ztratili vzájemné spojení a nemohou velet vojskům. Přesně jako 22. června.
Nyní bylo skutečně zle. Po této strašné bleskové porážce u Brjanska a Vjazmy byly totiž otevřeny všechny cesty, vedoucí do hlavního města SSSR. Ostatně, poslechněme si to přímo ze záznamu:
Žukov (telefonuje Stalinovi, který leží v Kremlu s chřipkou):
„Nyní tkví hlavní nebezpečí v tom, že jsou silnice na Moskvu téměř nehájené.“
Stalin: „A zálohy?“
Žukov: „Ty jsou obklíčené.“
Stalin: „Co hodláte podniknout?“
Žukov: „Zajedu za Buďonným…“
Stalin: „A víte, kde se nachází jeho štáb?“
Žukov: „Ne… Já se po něm poohlédnu…“
OPONA
Za obětního beránka, který „zradil Moskvu Němcům“, měl být vybrán velitel rozbitého Západního frontu I. S. Koněv, avšak Žukov, povolaný od Leningradu, se bez tohoto velitele nemohl obejít, a přestože Stalin již po výzvách Vorošilova a Bulganina nařídil jeho zatčení, Žukov se mu na poslední chvíli svěřil, že Koněva nezbytně potřebuje jako svého zástupce.
„Padne-li Moskva,“ nechal se Stalin přemluvit, „padnou hlavy vás obou… Neprodleně zorganizujte Západní front a jednejte!“
Tam na konečné
Už 2. října vydal Hitler „Provolání k vojákům východní fronty“. Wehrmachtu, jak řekl, se konečně podařilo vytvořit podmínky pro „poslední mohutný úder“, jenž nepřítele „ještě před příchodem zimy rozdrtí“. „Vůdce je přesvědčen,“ zapsal si Goebbels, „že pokud zůstane počasí aspoň průměrně příznivé, bude sovětská armáda za dva týdny v podstatě rozdrcena.“ Dne 3. října promluvil Hitler po dlouhé době v berlínském Sportpalastu přímo ke svým milým Berlíňanům a na závěr projevu vyřkl slova, na která jeho posluchači toužebně čekali:
„Již 48 hodin je v průběhu ofenzíva gigantických rozměrů. Pomůže nám protivníka na východě zcela zničit… Hovořím o tom teprve nyní, protože mohu teprve dnes konstatovat, že tento nepřítel je rozdrcen a již nikdy se nezvedne!“
Téhož dne obsadily Guderianovy tanky město Orel, ležící už 200 kilometrů východně (!) od proražené brjanské linie a 300 kilometrů jihozápadně od Moskvy. Guderian vzpomínal: „Rusové se zcela zjevně pečlivě připravili na demontáž a evakuaci průmyslových podniků, tento krok se jim však již nepodařilo uskutečnit… Obsazení města proběhlo tak rychle a překvapivě, že na ulicích, kam prorazily naše tanky, ještě stále jezdily tramvaje.“
Cestující v plně obsazené tramvaji začali dokonce po spatření prvního německého tanku nadšeně mávat. Nenapadlo je, že městem Orel, ležícím daleko v zázemí, mohou projíždět jiné tanky než sovětské.
Byla to už druhá postižená sovětská tramvaj. Čtrnáct dní předtím pronikl pěší prapor skupiny armád Sever k předměstí Leningradu jménem Urick, kde proti němu z dálky přijížděla tramvaj plná lidí. Když před sebou strojvůdce uviděl překážku silničního provozu, naštvaně zazvonil: „Uvolněte cestu!“ Teprve po chvíli rozeznal ocelové přilby, samopaly i německé uniformy a prudce zabrzdil. Voják wehrmachtu naskočil na stupátko a rozkřikl se německy na šokované cestující: „Vystupovat, konečná stanice!“
Velké zhroucení na dosah ruky
Dne 7. října prohlásil generál Jodl, že rozdrcení Sovětů u Brjanska a Vjazmy znamená „rozhodující den celé ruské války“, a přirovnal tuto operaci k bitvě u Hradce Králové. Den poté prohlásil: „Konečně, bez veškerého zveličování lze říci, že jsme tuto válku vyhráli!“ Vrchní velení oznámilo 9. října, že obklíčená sovětská vojska u Brjanska a Vjazmy představovala „poslední bojeschopné sovětské armády, které zde maršál Timošenko takto obětoval“.
Tentýž tón včetně konstatování, že „po stránce vojenské byla tato válka již rozhodnuta“, nasadily po svolení shora německé sdělovací prostředky. Agenti Sicherheitsdienst, nasazení v ulicích říšských měst a obcí kvůli zjištění nálad obyvatelstva, mohli brzo hlásit, že němečtí civilisté si po měsících trapného napětí konečně s úlevou vydechli. Zpráva tajné služby ze 13. října až příliš otevřeně konstatuje, že to je „víc, než se obyvatelstvo vůbec odvažovalo doufat“.
Generální ubytovatel wehrmachtu Wagner napsal manželce 5. října: „V současné době probíhá moskevská operace. Máme dojem, že poslední velké zhroucení je na dosah ruky. … Byly vytčeny operační cíle, ze kterých by kdysi člověku vstávaly vlasy na hlavě. Na východ od Moskvy!“
Když psal Wagner o „velkém zhroucení“, které je „na dosah ruky“, nevěděl ještě, o čí zhroucení půjde. Leč nepředbíhejme…
Drang nach Benzin
Dne 7. října podepsal Hitler rozkaz nepřijímat případný návrh Sovětů na kapitulaci Moskvy. Ta měla být obklíčena a zničena bombardováním. Drobné únikové cesty z Moskvy k východu měly přivést příliv moskevských uprchlíků přímo do sovětských vojenských linií, předpokládaných za Moskvou, a to v zájmu zvyšování zmatku a chaosu.
Stále však byl na programu i plán odříznout Sověty co nejdřív, tedy před nástupem zimy, od kavkazské ropy! Skupina armád Jih postupovala 200 kilometrů vpřed k Rostovu na Donu. Nešlo však už zdaleka jen o to, odříznout Sověty od jejich ropných zdrojů. S nedostatkem paliva se přece od počátku potýkali právě Němci. Generál Keitel nyní celou záležitost komentoval slovy: „Vzhledem k tomu, že v nepříliš vzdálené budoucnosti nám dojdou zásoby benzínu, je to (tj. obsazení Kavkazu a Baku) záležitost prvořadé důležitosti.“
Za sebou a před sebou
Vrchní velení branné moci počítalo s tím, že Moskva padne koncem října. Hitler v uvedeném projevu z 3. října prohlásil: „Nepřítel je na hlavu poražen. Za našimi vojsky se rozkládá území dvakrát větší, než bylo Německo v roce 1933.“
Hitlerova vojska měla ovšem daleko rozsáhlejší území PŘED SEBOU. Němci stále postupovali, ovšem už s obtížemi. Sovětské mapy často uváděly Němce v dokonalý zmatek. Tam, kde podle oficiální mapy měla být významná továrna, nebylo nic než pusté lesy, a obráceně. Tyto podrobné falešné mapy sestavili Sověti za účelem matení špionů dávno před německým útokem.
A to nebylo jediné překvapení, které Hitlerovi přichystal „na hlavu poražený nepřítel“…
Zdroje: Paul Carell: Operace Barbarossa, Robert Kirchubel: Operace Barbarossa (Skupina armád Jih), John Keegan: Barbarossa: Invasion of Russia 1941
Vložil: Bruno Solařík