Vilém Famm: Kterak můžeme státní dluh splatiti. Vaše dopisy
04.10.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Peníze
Veřejný dluh nás dusí, topí nás, nedovolí nám se rozlétnout a hledět do budoucnosti alespoň se ždibíčkem optimismu. A Vilém Famm přichází s návrhy, jak takový dluh co nejrychleji splatit. A jsou to návrhy nanejvýš kuriózní.
„V čase nedávném spatřivše výsledky zadlužení naší země, slzy se mi draly do očí. Neskonalá bolest mne tak zasáhla, cože nás tak sveřepého potkalo a my neumíme najíti cesty správné,“ napsal Vilém Famm a pokračoval.
„Nu prostě se mi z toho všeho zatočila trochu hlava. Jak by ne, když jsem viděl ony výsledky.
Je evidentní, že naše republika nemá hospodáře, ale jen pouhé správce, kteří však tuto zemi nespravují pro nás, ale spíše jen pro sebe, jinak bychom nebyli tam, kde jsme.
Chyba je tak trochu i v nás a to tím, koho jsme do čela státu volili. Státní rozpočet musí být vyrovnaný. To je fakt, přes který by neměl jet, jak se říká, vlak.
Podřezaly se příjmy státu, které nebyly nahrazeny. Zrušení superhrubé mzdy a EET. Stát rezignoval na zdanění zahraničních firem, které nejenom, že odsud peníze vyvádějí, ale dovoluje jim vnitropodnikovými machinacemi vyvádět další miliardy mimo náš dosah.
Zde naprosto platí, že trpaslík nafackuje jen trpaslíkovi. Na firmy si naši správci netroufli, ti dokázali jedině tak okrást důchodce. Tady byli najednou velcí hrdinové. Vůči nadnárodním firmám se z trpaslíků stali tajtrlíci v předklonu.
Vrší se dluh na dluh, nehledí se na to, že dluhy se nakonec sčítají. Začínáme se s tím vším točit jako ve víru. Ze splácení jen úroků nás již začíná bolet hlava. Jedná se již o čásku, která citelně ve státním rozpočtu chybí. Za první pololetí roku 2024 zaplatíme oproti minulé splátce o 4,4 mld Kč více, tedy 22,9 mld Kč, vždyť státní dluh již činí 2,7 bilionu Kč.
Máme tu další dluhy, skryté dluhy a další placení „jenom“ úroků. Pravda bolí. Musíme se s tím poprat. My se musíme nejenom přestat zadlužovat, ale dluhů se nadobro zbavit. Ostatně, sami jste se přesvědčili kolik jen platíme na úrocích a že by se za ty peníze dalo pořídit věcí.
Když problémy řešil takový Švejk, měl vždy dvě možnosti a víme, jak nakonec dopadl. Pokusím se tedy shrnout možnosti naše.
1. Musíme vytvořit ne vyrovnaný rozpočet, ale přebytkový. Pak umořovat dluh.
2. Levněji si půjčit. Splatit dluh a rozdílem, který vznikne při placení úroku, splácet dluh.
3. Anulovat státní dluh.
4. Vytisknout si peníze a těmi splatit dluh. Všemu ponechat pak volný průběh.
5. Vytisknout si peníze a těmi splatit dluh. Ono vytisknutí nemusíme brát tak doslova. Stačí je digitálně vytvořit. Převést na správný účet a pak jen platit a platit až bude vše zaplaceno. Nyní nastává čas udělat měnovou reformu. Kdy peníze do 1 milionu (na osobu) jsou měněny 1:1. Čásky vyšší 1 000 000:1. Za milion korun dostanete jen 1 korunu.
Tak jsem si dovolil předestřít možnosti, které máme. Nyní je na nás zvolit ten správný postup. Pokud nemůžete nalézt řešení s předestřených návrhů, máte možnost předložit návrh svůj.
Než budeme v hledání cesty pokračovat, dovolil bych si události poněkud předběhnout. Po anulování dluhů přejde společnost pochopitelně na zlatý standart. S volným tištěním peněz bude prostě konec.
Prozatím nejsme schopni vytvořit vyrovnaný rozpočet, natož přebytkový. Tudy cesta zkrátka nevede. To se mi lépe líbí půjčení peněz za nižší úrok a rozdílem splácet dluh. Jak dlouho bychom tak činili? Anulovat dluh bez náhrady je dobré řešení, ale správnější je použití metody věřitele. On zcela volně peníze tiskne, takže pak se mu to půjčuje. Sami natiskneme a vrátíme. Nejvíc jsem spokojen s 5. řešením. Digitálně peníze stvoříme. Zaplatíme dluh a měnovou reformou peníze vrátíme na tu správnou hladinu.
Možná se vám zdá tohle řešení nečestné, ale je snad čestné volné tištění peněz, jak se tomu děje nyní? My bychom jen stejnou metodou splatili půjčku.
Nyní se zdá vše tak jasné. Ať použijeme jakéhokoliv řešení, nakonec musíme vytvořit naše hospodaření jako vyrovnané, ba ještě lépe přebytkové s přípravou na léta hubená. Návrat ke zlatému standartu nás opět naučí hospodařit. Nyní je čas položit si otázku: „Kdo se má dobře z tištění peněz?“ Musí nám stačit jako důkaz náš statní dluh. My ne!
Neračte se proto na mne horšiti. Já jen chtěl nalézti cesty z té naší šlamastyky. Vy nyní máte možnost posouditi zdařilost mých návrhů a zvoliti ten správný, jediný.
Dluhům konec na 111 %,“ zakončil již tradičně své zamyšlení Vilém Famm.
|
Reakce Štěpána Chába
Fascinující. Natisknout si digitálně peníze, rychle splatit dluh a výslednou hyperinflaci spravit měnovou reformou, kdy z milionu korun uděláme korunu jednu. To by byl báječný podfuk. Možná ovšem, že by nám na to věřitelé neskočili. A dřív, než bychom stačili podfukem vytvořené peníze vrátit, už by nám velmi nebezpečně klesl rating. Takže čím víc bychom digitálně natiskli peněz, tím více by se nám vzdalovala možnost dluh vůbec vrátit. Hyperinflace by nás zlikvidovala a rohlík by stál pár miliard. Tady je třeba vycházet z jisté nesnáze – věřitel není blbec a systém mezinárodních dluhů je postavený tak, aby takové podfuky dělat nešlo. Navíc by republiku čekala záplava likvidačních arbitrážních soudů, kde by mezinárodní soud dal jistě za pravdu věřiteli, nikoliv našemu podvůdku. Takže po měnové reformě by nám mezinárodní soud přiřknul opět splatit onu sumu, z které jsme se chtěli vylhat hyperinflací.
Řešení dluhu je vlastně jediné. Skutečně kurážná politika, politika drzá, prudce protekcionalistická, nikoliv národovecká, ekonomicky protekcionalistická, která by nadnárodní kolosy uměla zkasírovat až na únosnou mez. To jest na hranici toho, kdy je pro ně ještě výhodné u nás obchodovat. A oni by tu zůstaly. Teď jsme krmelec. A vinou nestatečné a uplakaně slabé politiky jím budeme dál. Nynější vláda statečná není. Jak píše pan Famm – na důchodech si smlsne, skutečnou daňovou politiku vůči kolosům se trpaslicky bojí dělat.
A pak šetřit. Rušit zbytné, spojovat to, co nemusí stát samostatně (ministerstva, obce, vykašlat se na kraje, různé úřadovny,…), došlápnout si s přísností exekutora na výdaje státu. Jé, tam by se toho ušetřilo. Jen by to chtělo skutečně statečnou a kurážnou politiku. Ne pudlíky, kteří umí tak akorát zaňafat a při srolovaných novinách si hrůzou učurnout.
|
Vložil: Štěpán Cháb