Vilém Famm: Proč Romové ignorují začleňování do naší společnosti. Vaše dopisy

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Ostravské ghetto

Jak integrovat Romy, když za posledních bezmála 500 let jsme nezaznamenali vážnější vítězství? Vilém Famm Romům klade zásadní otázku a pátrá po tom, jestli je dnešní způsob integrace co k čemu.

Celý tento článek vznikl z přemýšlení nad osudem Romů a mne pak napadla otázka, kterou jsem jim chtěl položit.

Příliš často se sami sebe ptáme, zda děláme dost pro začlenění všech Romů do společnosti. Jsme přece jen svědky, že mnozí už naplno pracují. Jenom mám obavy, jak to celé udělat, když Romy nemůžeme označovat (počítat) a my vlastně na toto téma nemůžeme ani naplno mluvit, jinak se nám lehce stane, že budeme označeni my že na ně útočíme či je nevhodně popouzíme. Jak však chcete řešit problém, když ho nemůžete pojmenovat, monitorovat a pak patřičně rozebrat? Jsme svědky hysterie na adresu těch, co mají kritické výhrady. Dnes se používá oslovení Rom, za mých časů to byl cikán. Tento název dodnes provázejí jak písně, tak i vtipy. Kdo nezná cikánskou pečeni? Cítí se tím někdo snad pohoršen? Zde je problém, který se řeší /  neřeší. Problém, jehož řádka let vás možná poněkud udiví.

Poněkud se zapomínáme zeptat nezapojených Romů, co oni dělají pro ono zapojení. Jistě znáte slova Johna Fitgeralda Kennedyho: „Neptejte se, co pro vás může udělat naše země, zeptejte se, co vy můžete udělat pro naši zemi.“

Po těchto naprosto přesných slovech nutně na adresu Romů se nabízí otázka: „Romové, co děláte pro tuto zemi? Co děláte pro sebe?“

Je nám předestírána diskriminace Romů. Nyní je tedy čas na moji otázku: „Proč se nechováte tak, aby si lidé, firmy pokládali za čest, že u nich chce Rom pracovat?“

Než si povíme, jak je to vlastně se začleňováním Romů do společnosti, patří nahlédnout trochu do dávné historie.

V roce 1538 se usnesly moravské stavy do dvou týdnů vypovědět Romy.

V roce 1545 vydal císař Ferdinand I. první protiromský dekret pro celé České království.

Z toho plyne, že Romové nebyli původním obyvatelstvem nějak vřele přijati. Druhým faktem je, že Romové se do naší společnosti začleňují již 486 let. Zdá se jim snad tahle doba jako nedostatečná? Kolik let ještě potřebují? Ani se nenadějeme a bude to 500 let, takže kolik ještě?

Pravda je přitom někde jinde. Romové jsou bezesporu svobodomyslný národ, který se nenechal zotročit a na své svobodě si plně trvá. Nikomu se je nepodařilo podmanit, ujařmit. Romové nemají zájem na někoho pracovat, oni ten zájem nemají ani mnohdy pro sebe. Jsou jako ptactvo nebeské, které nesází, nežne a přesto živo jest.

Svoboda tohoto etnika je tedy příslovečná. Máme právo sahat jim na jejich svobodu? Na druhé straně, pokud chtějí být takhle svobodní, máme my povinnost se o ně starat?

Kdo nepracuje, ať nejí. Až tak prosté to je.

My opravdu nemáme právo brát Romům jejich svobodu, ale na druhé straně oni by si též měli uvědomit, že my nemáme vůči nim žádné povinnosti. My nemáme povinnost je začleňovat, pokud nemají zájem sami.

Dokážeme je vnímat jako dobré muzikanty, kteří mají rádi dobrou náladu. Mají zkrátka srdce na dlani a dovedou si užívat života. Jsou jasným důkazem toho, že štěstí se opravdu nedá poměřovat penězi.

Kolik se však již popsalo papíru, kolik se proneslo plamenných řečí a my jsme přesto 486 let svědky divadla. Jinak se totiž ono začleňování ani nazvat nedá. S Romy, ať mi prominou, je to jako s opilci. Jen ten přestane pít, kdo chce. Rozhodnutí je evidentně na opilci, ne na lékaři. Ten může pacientovi jen pomoci. Romové, pokud se sami nerozhodnou pracovat, tak co? Rozkrájíme se?

Jak tedy tohle celé řešit? Jak přemluvit Romy, aby se vzdali své svobody? Je na nich, zda chtějí býti hladovým vlkem, či sytým psem?

Neměli bychom rozhodnutí nechat na nich? Sami se musí rozhodnout mezi svojí svobodou a našim otroctvím. Není to souboj mezi hladem a sytostí, ale mezi sytostí a svobodou. Rozhodnutí mezi životem vlka, nebo psa. Rozhodnutí začlenit se není ani tak v našich, ale spíše v rukách Romů a my bychom to měli respektovat.

Pro pochopení jejich myšlení mám zde jeden vtip, který sice není o nich, ale zcela jejich mentalitu vystihuje: „V jedné zátoce se prochází Američan, který tam pod palmou osloví domorodce: ,Před chvílí mne udivilo, s jakou lehkostí jste tady u břehu ulovil rybu, ale jen jednu. Proč? Kdybyste jich ulovil víc, můžete si za ně časem pořídit loďku, na které se vaše úlovky znásobí. Pak druhou a další. Zaměstnáte lidi. Postavíte továrnu na zpracování ryb a takto zabezpečený budete pak jen v klidu ležet u moře.‘ Domorodec se jen protáhl a odvětil: ,A co dělám teď?‘

Myslím, že tímto vtipem jsem řekl víc než nějakým plamenným projevem.

Pro začleňování Romů pracuje řada organizací. Zabýval jsem se tímto tématem již v roce 2020, kdy jich bylo více než 150. Nevíme, kolik peněz tudy proteklo. Hraje se totiž bez pravidel. Vynaložené peníze by se daly posoudit skrze vytvořený index zaměstnanosti. Doporučuji, abyste si přečetli můj článek, který jsem napsal již 16. 5. 2020, ale publikoval jsem ho v Krajských listech až 28. 1. 2022. Zde získáte informace ohledně indexu zaměstnanosti, který může svým číslem v mnohém nahradit pracovní knížku občana pracujícího na důchod.

Správa sociálního zabezpečení shromažďuje informace o našem zaměstnání (prostě počítá náš čas strávený v práci). Tento čas se může přepočítat na číslo, které se tím stává oním indexem zaměstnanosti dotyčného pracovníka. Jako příklad si tak můžeme vzít pracovníka, který začal pracovat již v 15 letech. Do důchodu bude odcházet až v 65 a v průběhu těchto let musí odpracovat 35 let. Abyste splnili odpracovaných 35 let, musí být váš index 70 %. Pokud máte IZ (index zaměstnanosti) nižší, nedosáhnete na důchod, pokud vyšší, na důchod budete mít nárok. Váš index tak jasně ukazuje, jaký jste pracovník. Správa sociálního zabezpečení ze svých údajů by mohla vytvářet každému jeho IZ. Jako příklad nám může sloužit odpracovaný celý rok, váš IZ je 100 %, při 6 měsících 50 %. Až takhle je to prosté. Lidé nastupují do zaměstnání různě a tak budou mít i jiný IZ pro splnění pobírání důchodu. Po skončení každého roku se dozví svůj skutečný IZ. SSZ by měla poskytovat informaci, kolik už máme odpracováno početně. To abychom věděli, kdy jsme si svůj čas již odpracovali.

Díky indexu zaměstnanosti tak máme ukazatel, který nám může zcela přesně ukázat, co vynaložené peníze na integraci ve skutečnosti přinesly.

U sledované skupiny obyvatel tak můžeme získat naprosto přesný údaj o jejich pracovitosti. Pokud k tomu přidáme, kolik jsme vynaložili na začleňování peněz, jasně uvidíme, co nám vynaložené peníze přinesly. IZ totiž můžeme u sledované skupiny sčítat a tak vytvářet průměr, který pak porovnáváme za dané období.

Na index zaměstnanosti jsem sice přišel, když jsem hledal nějaké jasné a použitelné pravidlo pro nakládání peněz pro začleňování Romů. Tak vznikl index zaměstnanosti. Může však sloužit nám všem, není tedy určen jen Romům.

Zaměstnavatel bude znát váš vztah k práci, vy svůj stav odpracování na důchod (i tohle lze z údajů pro Správu sociálního zabezpečení stvořit). V dnešní internetové době by to neměl být problém.

Doufám, že jsem dostatečně nastínil problém, který mají Romové. Je evidentní, že jsou to oni, kdo musí se sebou samými něco dělat. Pomáhejme, ale jen podle jasných pravidel. Index zaměstnanosti může být tím, co jsme celá léta pro tento úkol hledali.

Potřebujeme pravidla pro začleňování Romů na 111 %,“ uzavřel tradičně Vilém Famm.

Psali jsme

Vilém Famm: Co mohou obce udělat pro občany téměř zadarmo. Vaše dopisy

Vložil: Štěpán Cháb