Vilém Famm: Co mohou obce udělat pro občany téměř zadarmo. Vaše dopisy
27.08.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Bleší trh
Bleší trhy. Krása lidské všetečnosti. Jenže je jich málo, jsou opomíjené a jakoby nechtěné. Vilém Famm se zamyslel právě nad nimi. A došel ke krásným myšlenkám.
„Nevím proč jsem si vzpomněl na dávnou návštěvu Vídně. Bylo to, tuším, ještě v době, kdy se zde platilo šilinkem. Děti mne tenkrát vzaly na bleší trh. Tam na mne vykoukla nádhera starých a mnohdy nepotřebných věcí. Když jsem tenkrát přijel domů, potkal jsem jednoho obecního zastupitele a požádal ho, zda by nebylo možné něco takového uspořádat i pro občany Strážnice. Zastupitel se zřejmě nijak neangažoval a nic takového neproběhlo a neprobíhá,“ začal své zamyšlení Vilém Famm pokračoval.
„V obcích, kde jsou bazary, mají obyvatelé lepší možnost se zbavit toho, co vám doma spíš už překáží, a na druhé straně můžete celkem levně pořídit to, po čem léta toužíte.
V mnohých obcích bleší trhy probíhají. Dá se využít stavu pořádání nějaké akce, například vinobraní, kdy se náměstí osadí stánky pro prodejce. Může se tak stát týden dopředu a využít je právě pro bleší trh. Jednou se stánky navezou i uklidí. Navíc je jen úklid po bleším trhu.
Prodej bazarových věcí může být za mírný poplatek, či dokonce zdarma. Zpoplatní se jen ti, co budou provádět normální prodej a tohoto místa budou chtít jen využít. Tady platit za místo se jeví jako správné. Občané se setkají na jiné úrovni, než jsou zvyklí, a budou mít možnost provětrat domácnost alespoň jednou do roka. Obec by tak mohla pro své občany dělat i něco zadarmo.
Občané též dělají pro obec (udržují zdarma pořádek před svým domem), tak i obec by mohla udělat víc pro občana. Je ovšem na vedení každé jednotlivé obce, jak se k věci postaví.
V rodině a mezi přáteli takový výměnný stav funguje, proč jej tedy nenavýšit na ještě vyšší úroveň? Občané si tak mohou levně pomoci jeden druhému. Není snad tohle ta správná cesta k ochraně přírody?
Stará, pro někoho nepotřebná věc ještě velmi dobře může někomu posloužit, místo aby byla zcela zbytečně zničena. Vyhazujete staré židle, protože jste si pořídili nové, moderní? Ty vaše mohou někomu velmi dobře posloužit. Chcete zahodit vázu, či překážející květináč? Nic vám již neříká stará žehlička, a přitom i ta může být ozdobou někomu v bytě. Někoho, kdo ji vídal například u své stařenky, ale neměl to štěstí, aby k němu doputovala. Bleší trh se tak může klidně stát tím, kdo splní tohle neobvyklé přání.
Připomněl jsem, že zachovávání životnosti starých věcí nám přináší nejenom určité potěšení, ale i ochranu života na naší zemi. Nemusí se tak brzy provádět likvidace, a hlavně nemusí být vyroben nový výrobek, což přináší úsporu materiálu i energií.
Bleší trh je též neformálním setkáváním lidí. Jistě jste si mnozí všimli při cestě vlakem, jak je obsazován lidmi vagon. Pokud je jich málo, příchozí sedají povětšinou sami. Na bleším trhu sami nebudete. Budete s lidmi a v druhé řadě i půvabnými věcmi. Máme-li možnost uspořádat takové výměnné setkání, pak by obce měly takhle pracovat pro občany. Zde se skrývá kus našeho šťastně uspořádaného života, který tak potřebujeme.
Bleším trhům zelenou na 111 procent,“ napsal Vilém Famm.
Reakce Štěpána Chába
Vilém Famm svým textem vlastně velmi rozumně nabourává systém nekonečného růstu a konzumní ekonomiky, která je postavená na tom, aby se co nejvíc nakupovalo. Obchod mezi lidmi, hezky na bleším trhu, tedy z ruky do ruky a vlastně bez dohledu finanční správy, je fajn. Můj synáček by na takový trh hrozně chtěl. Protože, jako snad každá lidská bytost, se chce prohrabat poklady, vytaženými z půdy. Drobnostmi, které jsou krásné, fascinující, zajímavé, užitečné, nebo nesehnatelné. Někomu leží neužitečně na půdě.
Ano, každá obec by měla minimálně jednou ročně pořádat bleší trhy.
Ale proč čekat na obec. Každý takovou akci může uspořádat. Jen radnici upozornit a nechat si vystavit povolení. Hezky bez zisku, jen pro tu radost z otvírání pokladů z půdy a zaprášených koutů. Krásný nápad. Z pera Viléma Famma pak okořeněný poznatkem, že se lidé budou potkávat s ostatními zase trochu jinak.
|
Vložil: Štěpán Cháb