Vilém Famm: Levné opravování starých věcí nenápadně končí. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Stará brána... rezaví

To společné, to už asi nějak ztrácíme a neumíme postavit znovu. A začíná to u maličkostí, u drobností,… u člověka a jeho okolí. Vilém Famm se zamýšlí nad tím, o co přicházíme.

„Tak jsem u nás po nějakém čase zavítal do sběrného dvora. Po pozdravu se mi od obsluhy dvora dostalo dotazu co si přeji. Odpověděl jsem svojí obvyklou rádoby vtipnou replikou, že provádím kontrolu pokladů,“ napsal Vilém Famm a pokračoval.

Musím vás upozornit, že máme přísný zákaz vydávat cokoliv z donesené elektroniky, musíte kontejnery nechat tak, dostalo se mi odpovědi.

Spadla mi brada a po rozloučení jsem odešel, že jsem se ani nezeptal, zda to platí i na papír. Kdysi právě jen zde mohl člověk narazit na někým vyřazené knížky či časopisy. Ty jsou nyní naštěstí ve městě ve volně přístupné skříňce, kde si můžete brát tiskoviny na čtení a též od vás tam vkládat co jste ochotni nabídnout někomu jinému. Tak tohle je dobrý a zcela záslužný čin. Pomůžete, či je pomoženo vám, aniž by vás to cokoliv stálo. Svoji knihu či časopis byste jinak stejně vyhodili.

Tak a takhle fungovaly i sběrné dvory. Lidé (nejenom já) sem chodili a hledali z vyřazených věcí náhradní díl toho, co se jim doma porouchalo. Jak jsem byl rád, když jsem tu našel držadlo, které se mi rozbilo u ledničky.

V obchodě bez lupy jsem naprosto nemožný a tak se stává, že ji tu zapomenu nenávratně ve vozíku, ale sběrný dvůr mi poskytl novou.

Původně jsem chodil, protože jsem sbíral budíky (ty mechanické). Už léta tu žádný neskončil a tak by mi naprostý zákaz zase tak nevadil. Budíky zmizely i z nabídek bazarů. Líto je mi však těch, co už nebudou moct se domoci náhradního dílu k jinak své použitelné věci.

Chápu zpracovatele odpadu. Mohlo docházet, řekl bych, k vyzobávání toho lukrativního. Jak, ale opravíte starou věc, když v obchodě náhradní díl neseženete. Zoufalý stát tedy žene i chudé lidi, kteří měli maximální snahu prodlužovat život věcem, ke kupování předmětů nových. Trpí lidé i přírodě zcela určitě neprospěje, že se věc musela vyrobit znovu. Jen výrobce si spokojeně zamne rukama. Pláče spotřebitel i příroda.

Pak jsem si vzpomněl na pravidelného návštěvníka dvora. Pán, co vedl partu mladých modelářů, kdy hlavně pro ně vybíral, co by se jim z elektroniky pro jejich zálibu mohlo ještě hodit. Nyní mají utrum i oni. Nu, asi si budou své záliby více vážit, když si vše náležitě zaplatí. To, že tahle záliba je pro společnost důležitá, není nyní na místě. Měli bychom takové rozvíjení maximálně podporovat a obzvláště, když to stát prakticky nic nestojí. Že by bylo lepší, kdyby mladí raději seděli se zapálenou cigaretou a popíjeli pivo? Alespoň by nám opět pozvedli jeho spotřebu, která poněkud upadá.

Musím se však přiznat, že mi přece jen též bude něčeho líto. Ve vyřazené elektronice jsem hledal a doufal ve staré socialistické tranzistorové rádio. Nesplnilo se mi a už tedy nesplní. Pro sběratele je velmi ceněný předmět získaný zadarmo. Já to už nějak oželím, ale je mi líto těch, co by mohli nějakou věc spravit a nespraví, a pak hlavně mladých modelářů.

Nějak se mi z toho všeho vytratilo, že si budeme pomáhat. Prodlužování životnosti výrobků je mnohdy ta správná ochrana naší přírody. Podpora sběratelství namísto sankcí může zdarma rozdávat radost, kterou tak potřebujeme.

Vše pro mladé modeláře na 111 %,“ zakončil své zamyšlení Vilém Famm.

Psali jsme

Vilém Famm: Zpochybnění nezávadnosti polystyrenu. Vaše dopisy

Vložil: Štěpán Cháb