Stalin v hodinách německého útoku na SSSR záměrně ochromil Rudou armádu. Pátrání Bruno Solaříka
13.07.2024
.jpeg)
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Socha Josifa Vissarionoviče Stalina
K událostem 22. června 1941 bylo napsáno nesčetně knih. Málo se v nich ale píše o několika okolnostech, které jsou historicky plně prokázané, a přitom jsou ve flagrantním nesouladu nejen se všemi doloženými fakty, ale především se zdravým rozumem.
„Plán krytu“
Začalo to tím, že Žukov a Timošenko večer 21. června 1941 varovali Stalina před bezprostředně hrozícím německým útokem. Tehdy Stalin neschválil jejich návrh realizovat tzv. plán krytu, tj. vyhlásit bojovou pohotovost. Svůj vlastní útok totiž, jak je dnes již spolehlivě dokázáno, plánoval zahájit sám, ale později. Tvrdošíjně přitom věřil, že zprávy o doslova zítřejším útoku wehrmachtu jsou dezinformace s jasným účelem. Vyprovokovat ho k takovému předčasnému vyplašení Hitlera, jakým by bylo vyhlášení bojové pohotovosti, tedy navenek neutajitelné provedení tzv. plánu krytu.
„Plán krytu“, přijatý velením Dělnicko-rolnické Rudé armády (RKKA), to nebyl plán obrany SSSR, nýbrž plán zahájení přeshraničních útoků na Německo. Přesněji řečeno plán uvedení pohraničních vojsk do plné bojové pohotovosti, a to až po střelbu a útoky přes hranice, spolu s leteckým a dělostřeleckým bombardováním vojenských pozic na německém území. Pod touto veskrze útočnou ochranou (krytem) měly pak být veškeré síly Rudé armády rozvinuty k následné generální ofenzívě proti Velkoněmecké říši. (Ofenzíva měla začít do dvou tří týdnů po zahájení plánu krytu.)
Směrnice číslo 1
Víme už, že Stalin německý útok oné noci na 22. června vylučoval. A víme taky proč. Z mylných (navýšených) údajů své rozvědky logicky odvodil, že wehrmacht k tomu datu rozvinul sotva polovinu své síly (zatímco toho dne už stála na hranicích SSSR celá německá armáda, víc vojska prostě Hitler kupodivu neměl).
Jednotkám tedy večer 21. června nebyla vydána patřičná směrnice „Zahajte plnění plánu krytu 1941!“. Místo toho po poradě se Stalinem vydali Timošenko a Žukov onoho 21. června, tedy stále ještě před německým útokem, přísně tajnou Směrnici č. 1. Podle ní měly jednotky „během noci na 22. června 1941 skrytě zaujmout palebné pozice v opevněných prostorech na státních hranicích“, rozmístit na polních letištích „veškeré letectvo“ a „důkladně je zamaskovat“. To byl vlastně rozkaz, který byl v plném souladu s plánem krytu. Byl tu však zásadní rozdíl. Samotný „kryt“ měl být jen uveden do pohotovosti, nikoli takříkajíc do pohybu (tj. nezahrnoval samotné zahájení palby a vzlet bombardérů).
„Něco neočekávaného“
Generál Pavlov, velitel Západního frontu, prohlásil při pozdějším výslechu (po svém zatčení NKVD), že po půlnoci 22. června hlásil sborovému komisaři Fominychovi „obrovské přesuny německých vojsk“ a dostal od komisaře odpověď: „Zůstaňte v klidu a nepanikařte, shromážděte na dnešní ráno štáb, může se stát, že dojde k něčemu neočekávanému, ale upozorňuji vás, nereagujte na žádné provokace.“
Velení RKKA a vedení SSSR tedy stále na něco čekalo. Na něco jiného, než byl německý vpád. Na „něco neočekávaného“… A pak to přišlo. Bylo to však něco, co pro danou chvíli neočekávalo velení RKKA a vedení SSSR. Vzlétly německé bombardéry a vojska wehrmachtu překročila státní hranice Sovětského svazu.
Přestože bylo brzy zřejmé, že rozhodně nejde o žádnou omezenou provokaci, nýbrž o plnokrevné zahájení války, Pavlov se nedočkal žádného rozkazu. Proto o své vůli (tj. přísně vzato nezákonně!) nařídil svým velitelům plnění „plánu krytu“, tedy zahájení palby na útočícího nepřítele. Když to následně hlásil komisaři obrany Timošenkovi, nebyl od něj ani pokárán ani pochválen. Dostal od něj místo toho naprosto nehorázný rozkaz-nerozkaz: „Chovejte se podle vývoje situace!“ Starším Čechům tento rozkaz možná připomene legendární rozkaz jednoho rakouskouherského brigádního generála ze Švejka, který zešílel a na všechny strany odeslal telegram o obsahu, že je třeba uvařit menáž, výzvědná služba se zrušuje a bližší instrukce že najdou v novinách…
Směrnice číslo 2
Rozkaz k zahájení „plánu krytu“ nebyl vydán ani v dalších hodinách. Někteří velitelé otevřeli při německém útoku „rudé obálky“ a začali plán krytu naplňovat rovněž o své vůli. Stalo se však něco divného. Vrchní velení RKKA vzápětí toto plnění plánu, tedy zahájení palby na nepřítele, následně zastavovalo (!).
Například pilot V. P. Bulanov (pozdější generálporučík) ve své vzpomínce na onen den píše: „Asi v 5:00 hodin dostáváme první úkol bombardovat německé jednotky, které překračují řeku Něman v oblasti města Tylže. … Prolétáme na dohled řeky Něman a najednou dostáváme rozkaz: ‚Vraťte se!‘ Vracíme se s plným nákladem bomb, přistáváme…“
Na jedné straně se tedy místy plní plán krytu, jenže na druhé straně dochází k záměrnému (!) snížení bojeschopnosti jednotek. Velení tedy armádu rozvinuje k boji a zároveň se snaží boji vyhnout. Něco takového ještě dějiny nezaznamenaly.
Ráno 22. června bylo už zřejmé, že začala válka. Molotov už od německého velvyslance dokonce převzal odpovídající nótu. Teprve nyní, v 07:15 hodin, vydalo politbyro v Moskvě první skutečně válečnou směrnici. Byla to čistě ofenzivní (!) Směrnice č. 2. Vojenským radám okruhů, už 21. června (!) přebudovaným do válečných frontů, se v ní nařizuje „všemi prostředky zaútočit na nepřítele a zničit jej v oblastech, kde byly narušeny sovětské hranice“.
Kde se zastavil rozum
Příprava toho, co dodnes působí tak nepochopitelně, zřejmě spočívala v prohlášení TASS (minule citovaném) z 13. června. Víme, že toho dne už 900 (!) vlaků s divizemi druhého strategického sledu jelo k západu SSSR, zatímco jednotky prvního sledu dokonce tajnými nočními pochody táhly k hranicím. A v tu chvíli Sovětský svaz ústy TASS hlásí: „Sovětský svaz, jak to vyplývá z jeho mírové politiky, vždy dodržoval a nadále je připraven dodržovat zásady sovětsko-německého paktu o neútočení. Z toho plyne, že zvěsti o tom, že Sovětský svaz se připravuje na válku proti Německu, mají charakter lží a provokací…“
Součástí tohoto podivného šachového tahu pak bylo podle všeho manifestování poklidu a míru, nařízené ve dnech 20. a 21. června a provedené onoho dne 21. června, tj. onen „velký divadelní večer“ za účasti řady vysokých důstojníků RKKA, spolu s vyhlášením neděle 22. června jako volného dne pro veškeré letectvo Západního vojenského okruhu (!) a rovněž pro mnohé pozemní jednotky při hranicích. V tomto volném dni měli vojáci na programu atletické závody, volejbalové turnaje atp.
A co víc: Jednotky vojskové protivzdušné obrany byly na neděli dokonce odveleny (!) mimo nařízená velitelství. Tady už zůstává rozum stát.
Nepochopitelné odzbrojení letadel
Bylo tedy záměrně učiněno všechno pro to, aby na některých úsecích Západního frontu byla možnost odporu sovětských jednotek bezprecedentně snížena (!). A to do té míry, že v jisté oblasti pak byla možnost odporu dokonce zcela vyloučena (!).
Konkrétně šlo o prostor u 122. stíhacího leteckého pluku v severní části bělostockého (białystockého) výběžku. Pluk byl dislokován u města Grodno (připojeného s celým výběžkem k Běloruské SSR po likvidaci Polska v září 1939). Až do 21. června se tento pluk, stejně jako všechny ostatní, nacházel v plné bojové pohotovosti. Jenže v 18 hodin toho dne byl pluku vydán přímý rozkaz velitele Západního okruhu. Rozkaz „sejmout z letadel kanónovou i kulometnou výzbroj a spolu se střelivem ji odevzdat do skladu pod stráž“.
To je něco neuvěřitelného, a přesto jde o prokázaný fakt. Potvrdil jej ostatně tehdejší plukovní pilot S. F. Dolgušin (pozdější sovětský generál), a to v oficiálním tisku (Krasnaja zvězda). Dolgušin navíc dodal, že 21. června přiletěla k pluku zvláštní komise s náčelníkem operační správy vojenského letectva RKKA. Dalším letadlem tam pak dorazil i sám velitel Západního vojenského okruhu.
Jen na okraj: Dne 22. června, po zahájení útoku wehrmachtu, musela ta komise ujíždět z daného místa v autech, protože jejich letoun byl zničen německým bombardováním…
„Provokace“
Ať to bylo jak to bylo, nelze než konstatovat, že v prostoru bělostockého výběžku, tedy v místě, kde se za hranicemi shromáždila největší koncentrace německých vojsk (!), došlo právě 21. června 1941 kupodivu nikoli ke zvýšení bojové pohotovosti sovětských jednotek a protivzdušné obrany, anebo alespoň k ponechání bojové pohotovosti na stejné úrovni jako na jiných úsecích hranic, nýbrž k jejímu prokazatelnému a nepochopitelnému snížení (!).
Co v této souvislosti znamenala instrukce sborového komisaře Fominycha veliteli Západního frontu Pavlovovi? Připomeňme si ji: „…může se stát, že dojde k něčemu neočekávanému, ale upozorňuji vás, nereagujte na žádné provokace…“
Jak se to všechno mohlo stát? A proč se to stalo? To se dozvíme za týden.
Zdroje: Vladimir Bulanov: V 4 časa 30 minut polk snova podnjali po trevoge, Mark Solonin: 23. červen aneb Opravdový Den „M“, Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Vložil: Bruno Solařík