Vilém Famm: Bydlení řešené dřevostavbami. Vaše dopisy
21.06.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Dřevostavba
Vilém Famm nabídl možnost, jak se vydat jinou cestou, zažít zase prosperitu, začít vyrábět finální zboží, ne pouze součástky, které si naši západní sousedé zkompletují a prodají jako finální výrobek. A ukazuje to na příkladu bydlení.
„Tak jsem nedávno zjistil, že dům nedaleko nás, a asi tak ve stejné hodnotě, se prodává. Myslel jsem tak na 3-3,5 milionu. Dům prozatím prodán není. Je za 7 milionů,“ začal Vilém Famm a pokračoval.
„Co se divím. Na druhou stranu za tratí se staví celá řada domů a ty nejlevnější jsou za kolik? Za 7 milionů. Kdo z obyčejných lidí je schopen dosáhnout na tyhle dnešní ceny?
Tak mne napadl zásah státu. Ne soukromého sektoru, ale státu. Ten totiž nemusí generovat vysoký zisk.
Máme státní lesy. Dřevo prodáváme do zahraničí. Je na čase zpracovávat tuto surovinu doma a tedy její část dát právě na výstavbu domů. Dřevostavby se staví i nyní. Pokud jich postavíme víc než nyní, uvolníme kapacity na výstavbu státních bytů, tentokrát z klasických materiálů. Zde stojí za úvahu, zda není na čase se opět vrátit k panelové výstavbě. Potřebujeme nejenom byty, ale a to hlavně, levné bydlení. Toho nedosáhneme dnešní individuální výstavbou i družstevní přístup může mít zelenou.
Stačí se podívat na statistiku výstavby za socialismu a nyní. Zcela jasně uvidíme dnešní propad a ten nám můžou pomoci zastavit právě dřevostavby cenově dostupnější. Lidé si zaslouží lidský přístup právě v cenové rovině.
Dřevostavby už nyní kráčí cestou panelizace. Díky jim lze vytvořit několik typů domů. Díky právě panelům se dá dosáhnout k levnějším variantám a o ty nám jde především.
Díky dřevostavbám máme možnost začít přebudovávat náš průmysl. Díky státu opravdu náš průmysl, který bude hlavně dodávat na trh finální výrobky a bez nich se naše životní úroveň nezvedne. Musíme si přiznat jednu věc a to, že jsme se stali levnou montovnou hlavně pro Německo.
Dřevostavby můžou být jen počátek. Následovat může výroba nábytku, hraček, prostě vše co nám dřevo nabízí. Dřevo nemá odpad. Pokud nakonec dojde k tomu, že i něco budeme spalovat, tak všichni víme, že získáváme popel, který je hodnotným hnojivem. Dřevo zkrátka nabízí obrovské možnosti. Stačí po nich jen sáhnout.
Chtěli jsme dohnat Rakousko. Nyní se nám prostřednictvím zpracováváním dřeva nabízí jít tímto správným směrem. Musíme se jen více postavit na vlastní nohy. Mám jen obavy, aby naše elity k celé věci nepřistupovaly, jako k cenám za elektrickou energii. Na co je nám levná výroba této komodity, když si ji tak draho sami sobě prodáváme.
Jistě, nemáme nyní dostatek pil, ani továren na zpracování dřeva, ale stojí před námi výzva k výrobě finálních výrobků. Ukončeme nevýhodný prodej těženého dřeva a zpracovávejme ho sami. Postavme pily. Ano, potřebujeme prostory na zpracování dřeva, ale když se tak rozhlížím po Strážnici a okolí, vidím nevyužité kapacity bývalých provozů, proto nestavějme na zelené louce. Využijme to, co tu již máme a že toho po celé republice je.
Možná se mnou nebudou souhlasit ti, co preferují zásadně jen soukromé podnikání, ale podíváte-li se dějinami, uvidíte, že i středověk znal obecní majetky, které dotyčná obec spravovala. Jsme nyní svědky, že soukromý sektor na zpracování dřeva se nevytvořil, tak zde může zasáhnout stát tím, že zahájí levnou výstavbu dřevostaveb.
Do celého projektu se můžeme pustit až po důkladném promyšlení pro a proti. Nikdo nás nenutí konat bezhlavě. Je však jasné, že přístup k bytové výstavbě se musí změnit. Není normální neustálý nezvladatelný růst ceny bytů.
Ne nadarmo se říká dvakrát měř, jednou řež. Měříme prý proto dvakrát, protože se u toho míň naděláme.
Pro mne mají dřevostavby zelenou. Další zpracování dřeva může následovat. Tuhle výrobu jsme zde vždy měli, stačí ji jen více rozvinout.
Ostatně přemýšlejme nad změnou výroby, která by vedla k finálním výrobkům, aby veškerý zisk zůstával tady u nás, tím myslím Českou republiku. Lidé si zaslouží za stejnou práci více peněz. Nyní montujeme pro jiné, kdy už začneme montovat jen a jen pro sebe?
Hledejme náhradu montoven na 111 %,“ napsal Vilém Famm.
Reakce Štěpána Chába
Dřevostavby. Nápad krásný, ale nenaplnitelný. Porušila by se tím právě soukromá sféra. Stát by se stal konkurentem, který by pracoval na bázi dumpingových cen. Nikdo by si nechtěl postavit zděný dům od soukromé firmy, když stát by jí konkurovat poloviční cenou. To je první věc.
Druhá věc. Společný trh Evropské unie. A soukromé firmy vlastněné zahraničními vlastníky. Jak dlouho by trvalo, než by na naši zemi začaly z jejich strany pršet žaloby za likvidační znevýhodnění na trhu? Že by se jim ušlý zisk nějak sanoval? No to bychom byli tam, kde jsme teď. A možná ještě dál. Společný trh pak také znamená vlastně i třetí věc...
Třetí věc. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Sám pan Famm poukázal na nádhernou absurditu naší doby. Energie vyrábíme levně, sami od sebe si je skrze zahraničím ovládanou burzu kupujeme draze. Proč to tak je a nemění se to? A jak dlouho by trvalo, než by nám Němci začali prodávat naše dřevo za násobky jeho ceny? A ono by k tomu došlo, protože právě takovou polohu si od revoluce velmi pracně budujeme.
Společný trh Evropské unie je založený i na tom, že naše „postkomunistické“ země vytváří ekonomický polštář „postnacistické“ zemi a jejím „postkoloniálním" přátelům ze západního břehu Evropy (komické je, že se tím stávají neokoloniálními). Je naivní se domnívat, že jsme plnoprávní ve společenství, které pracuje na principu – všechna zvířata jsou si rovná, jen některá jsou si rovnější. A ono to tak prostě funguje. Ano, z členství v unii máme velké výhody. Ale je na místě se i ptát, v jakém stavu by bylo naše hospodářství, kdybychom do unie nevstoupili a s námi ani naši nejbližší sousedi. Byli bychom na tom hůř? Nebo bychom si stačili vybudovat jak prvorepublikový průmyslový základ, tak i národní sebevědomí? Teď jsme hospodářsky neprosperující, sebevědomí nemáme prakticky žádné. A nedostatek národního sebevědomí fakticky znamená to neustálé volání - patříme na Západ. Nepatříme na Západ, patříme Západu.
Čtvrtá věc. Podobný princip jako s výstavbou dřevostaveb můžeme zavést na většinu naší činnosti i existence. Před revolucí jsme z velké části vytvářeli finální výrobky, byli jsme spojení přes sovětský blok s velkou částí světa a sovětský blok se snažil udržovat chudobu na stejné úrovni ve všech porobených zemích. Na to si nikdo v Evropské unii a na onom Západě nehraje (kde by se mělo pracovat na prosperitě na stejné úrovni všech zemí, nikoliv chudobě, to byl jen takový vtip stran minulého režimu). Tady si všichni hrabou pod sebe a jedou na výše řečeném principu rovných a rovnějších zvířat.
Pátá věc. Já s panem Fammem souhlasím. Ale zároveň dodávám, že výše řečené všechno posílá do stoupy (a dalo by se toho ještě vypočítat mraky). Je to nemožné. Jsme na řetězu, zapřažení a jinak, než ale úplnou změnou systému řízení země, se z toho nemáme možnost vypřáhnout. A úplná změna systému řízení, tomu se mezi zasvěcenými i mezi laiky říká revoluce. A se sametem by taková revoluce společného moc neměla.
Štěpán Cháb
|
Vložil: Štěpán Cháb