Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Stalinovy rozkazy pro útok na Hitlera: Dva dny před mobilizací všichni do divadla, jedna divize musí umět polsky. Pátrání Bruno Solaříka

15.06.2024
Stalinovy rozkazy pro útok na Hitlera: Dva dny před mobilizací všichni do divadla, jedna divize musí umět polsky. Pátrání Bruno Solaříka

Foto: Jan Rychetský

Popisek: Josif Vissarionovič Stalin

Že Stalin na jaře 1941 věděl o Hitlerových přípravách zaútočit na SSSR, jak jsme uvedli minule, je jistě překvapivé, uvážíme-li dodnes populární verzi, že nevěděl nic a důvěřoval paktu Molotov−Ribbentrop. Že se ovšem i Stalin připravoval naopak zaútočit na hitlerovské Německo, to je bez pochyb ještě překvapivější. K tomu všemu jsme navíc uvedli, že i Hitler věděl na jaře 1941 o přípravách Rudé armády na takový útok. Jediné, co obě strany navzájem nevěděly, byla přesná datace provedení uvedených plánů.

Nová funkce pro Stalina

Datum 22. června pro německý útok určil Hitler dne 30. dubna 1941. Sovětské přípravy přitom probíhaly prakticky paralelně. Svědčí o tom jedna nesmírně významná personální změna ve vedení SSSR, k níž došlo 5. května 1941. Toho dne přednesl Stalin čtyřicetiminutový projev před absolventy vojenských akademií Rudé armády, o němž jsme referovali v článku, přiloženém pod tímto odstavcem, a v němž apeloval na připravenost Rudé armády k útočné válce. A teď pozor: Málo se o tom dnes všeobecně ví, ale ten projev přednesl Stalin už jako čerstvý nositel nové funkce.

Až do toho dne byl sice generálním tajemníkem bolševické strany, ale z hlediska státní hierarchie byl přitom pouhým řadovým poslancem sovětského parlamentu (Nejvyššího sovětu) a nic víc. Nuže, onoho dne 5. května byl namísto Molotova jmenován předsedou sovětské vlády (sovnarkomu). Stal se tedy zničehonic hlavou výkonné moci v SSSR, a to nejen de facto, jako doposavad, ale i de iure, tedy ze státoprávního hlediska. Proč? Bezpečná držba všech otěží moci je zkrátka za války nesrovnatelně důležitější než v míru.

Urychlení příprav operace Bouře

Proč ale s válkou tolik spěchat, když ji chtěl Stalin původně rozpoutat nejdřív až v roce 1942? Už od dubna 1941 bylo zkrátka zřejmé, že dosavadní sovětská sázka na Hitlerovu znalost hrozeb, spojených s válkou na dvou frontách, podle všeho nevyjde. Je pravděpodobné, že se Stalin právě tehdy dozvěděl o odložení německého útoku na britské ostrovy. Proč by jej Hitler odkládal (a dával tak Britům čas k opevnění pobřeží a dozbrojení armády), kdyby neměl zároveň v plánu něco jiného?

Nic naplat, bylo čím dál jasnější, že Hitler by snad mohl zaútočit na SSSR i bez ukončení války s Británií! Od dubna 1941 si tedy sovětští generálové ani Stalin už nemohli být jisti, že dokážou nepřítele v útoku předstihnout vlastním útokem, pokud by jej chystali až na příští rok.

V operační směrnici štábu Rudé armády se v dubnu 1941 náhle objevila věta o „možnosti přechodu protivníka do útoku ještě před ukončením našeho soustředění sil“ (!). Nebylo však rozhodnuto rozvinout kvůli tomuto zjištění plány obrany státu, které, jak už víme, ostatně Rudá armáda neměla. Naopak došlo k rozhodnutí urychlit vlastní operaci, tedy původní plán zaútočit na Německo jako první. Zahájení války mělo tedy být z roku 1942 uspíšeno. Kdy k němu nyní mělo dojít?

Polská divize

Podle knihy návštěv ve Stalinově pracovně se 24. května 1941 konala v Kremlu několikahodinová porada velení Rudé armády. Účastnili se jí Stalin, Molotov, lidový komisař obrany Timošenko, náčelník generálního štábu Žukov a jeho zástupce Vatutin, velitel sovětského letectva Žigarev, vojenští i letečtí velitelé pěti západních příhraničních okruhů a jejich političtí zástupci. Právě onoho dne tu byla zřejmě schválena definitivní verze operačního plánu Rudé armády, a ten byl vzápětí předán z generálního štábu do štábů jednotlivých vojenských okruhů.

To by se nemohlo stát, pokud by válka měla i nadále začít až za rok. Mohlo se to stát jen tehdy, kdy bylo definitivně rozhodnuto o zahájení války v nejbližších týdnech.

A ještě jedna zdánlivá maličkost. Dne 4. června 1941 byla přijata rezoluce VKS(b), v níž se uvádí: „…v rámci Rudé armády vytvořit jednu pěší divizi, jejíž jednotky budou tvořeny jen vojáky polské národnosti a vojáky, ovládajícími polštinu…“ Totéž se stalo před sovětským útokem na Finsko v roce 1939. Dvacet dní před zahájením války byla přijata rezoluce o utvoření pěší divize z vojáků, hovořících finsky anebo karelsky (nářečím finštiny, jímž se mluví v regionu, rozděleném mezi Finsko a Rusko, Karélii).

Plán mobilizačního krytu

V řadě směrnic pro přesun jednotek se v červnu 1941 uváděl termín rozvinutí Rudé armády (pod záminkou taktických cvičení) k 1. až 10. červenci. To byl zřejmě termín, dohodnutý onoho 24. května. Operace Bouře měla tedy začít v červenci nebo nejpozději v srpnu.

Podle ruského badatele Marka Solonina však došlo mezi 10. a 20. červnem, pod dojmem nárůstu zpráv o německém soustřeďování sil, k dalšímu přiblížení začátku sovětského útoku, tentokrát už na 23. červen 1941 (!).

Pěší divize příhraničních okruhů Rudé armády byly k tomu datu už na plných stavech mužstva i techniky (z 85–90 procent), a to v důsledku dlouhodobě prováděné skryté mobilizace. Otevřeně, veřejně měla být mobilizace vyhlášena hned po tomto skrytém soustředění (!), které už vlastně k 22. červnu proběhlo, a měla být ukončena k 1. až 15. červenci, tedy prakticky už v průběhu válečných akcí. Šlo už jen o dokončení mobilizace tzv. druhého a třetího sledu sovětských vojsk.

Mezi 6. a 19. červnem 1941 obdržel generální štáb Rudé armády ke schválení ze štábů západních vojenských okruhů plány mobilizačního krytu. Šlo o plán vojenské ochrany při soustředění útočných sil. Ochrana (kryt) měla být přitom sama o sobě prováděna už vlastně coby dalekosáhlý útok. Šlo při něm o to, aktivně „narušit a zadržet soustřeďování a rozvinutí nepřátelských sil“. Tedy bránit německé mobilizaci k brzkému útoku na SSSR, o němž už sovětské vedení nemělo pochyb.

Plán krytu, tedy vlastně válečná akce proti Německu, měl být zahájen po obdržení šifrovaného telegramu se slovy „Zahajte plnění plánu krytu 1941“. Součástí plánu krytu mělo být například bombardování mostů ve Varšavě a dalších polských městech (tehdy už ale patřících Německu).

Rozkaz zněl jasně: Jít do divadla

Dne 9. června se v Kremlu podle knihy návštěv konala porada o mobilizačním přechodu sovětského hospodářství na plně válečný stav.

Na okamžik přeskočíme do Berlína. Dne 10. června tam německé velení oznámilo velitelům armád wehrmachtu plány operací i s přesným dnem a hodinou útoku: 22. června v 3:30 hodin.

A zpět do Moskvy: Dne 18. června 1941 se podle knihy návštěv konala v Kremlu porada Stalina s Timošenkem a Žukovem. Trvala od 20:25 do 0:30 hodin následujícího dne. Je pravděpodobné, že toho dne bylo definitivně rozhodnuto o zahájení sovětského útoku v rámci plánu aktivního krytí mobilizace dne 23. června (s úplným ukončením otevřené mobilizace k 1. červenci).

Sobota 21. června 1941 byla v pohraničních jednotkách vyhlášena rozkazem z centra za den odpočinku. Toho dne se konaly sportovní akce a večer šli mnozí velitelé Rudé armády „na rozkaz“ do divadel, aby co nejvíc lidí (včetně německých špionů) vidělo, že se na sovětské straně nikterak nechystá žádná vojenská akce.

Večer po divadle však byli všichni velitelé povoláni na svá velitelská stanoviště k telefonům.

Onoho 21. června 1941 rozhodlo politbyro ÚV VKS(b) o rozvinutí velitelství mírových vojenských okruhů do velitelství válečných frontů (!). A co je pozoruhodné: O plně funkčních frontech, tedy o okamžitém přechodu do válečného stavu, se už ve všech dokumentech a rozkazech mluví rovnou téhož dne 21. června. Velitelství frontů byla totiž dle utajených rozkazů generálního štábu fakticky zřízena už před čistě stvrzujícím aktem politbyra, konkrétně ve dnech 19. a 20. června.

Je tedy zřejmé, že v těchto dnech začíná utajené provádění plánu krytu. V interních materiálech k operačnímu plánu je den 20. června označován jako den M–3, tj. třetí den před otevřeným vyhlášením mobilizace („M“). Snadným výpočtem lze dospět k tomu, že samotný den vyhlášení otevřené mobilizace Rudé armády byl vskutku určen na 23. červen 1941.

Hukot motorů

Přípravy však pokračovaly i na druhé straně hranic.

Začátek druhého dne po otevření Tamerlánovy hrobky, noc na 21. června 1941, 2 hodiny a 40 minut. Náčelník štábu Západního zvláštního vojenského okruhu Rudé armády, generálmajor V. J. Klimovskich, právě dostal svolení velitele okruhu D. G. Pavlova, aby neprodleně poslal do Moskvy šifrovaný telegram:

„Okamžitě odevzdat náčelníkovi generálního štábu RA.

Za prvé. 20. června ve směru Augustów porušila státní hranice německá letadla: v 17,41 hod. šest letadel... v 17,43 hod. devět letadel… v 17,45 hod. deset letadel. Podle informací pohraničního oddílu byly na letadlech zavěšené bomby.

Za druhé. Podle hlášení armádního velitele 3 překážky z ostnatého drátu podél hranic u silnice Augustów−Sejny, které tam přes den ještě stály, byly k večeru už odklizeny. V tomto prostoru byl údajně slyšet z lesa hukot pozemních motorů. Pohraničníci zesílili strážní oddíly…“

Protestem v Berlíně proti opakovanému narušení sovětského vzdušného prostoru byl pověřen velvyslanec Děkanozov.

Zahraniční komisař Molotov odeslal paralelní stížnost na německé velvyslanectví. „Řada symptomů na nás působí dojmem, že německá vláda je se sovětskou vládou nespokojená,“ stěžoval si Molotov a navrhl osobní schůzku s Ribbentropem.

Nebudeme si zastírat, že k žádné takové schůzce už nikdy nedošlo.

Příště se dozvíme, jak skončil druhý den po otevření Tamerlánovy hrobky a jak začal den třetí.

Zdroje: Paul Johnson: Dějiny 20. Století, Michail Meľtjuchov: Upuščennyj šans Stalina. Schvatka za Jevropu. 1939−1941 gg, Edvard Radzinskij: Stalin, Mark Solonin: 23. červen aneb Opravdový den M, Dmitrij Volkogonov: Triumf a tragédia: politický portrét J. V. Stalina 2

 

QRcode

Vložil: Bruno Solařík