Jak se Stalin na generála, který slavil mír, tak naštval, až z toho zapomněl rusky. Pátrání Bruno Solaříka
25.05.2024
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Stalin na nástěnném koberci
Minule jsme ukázali, že plán útoku Rudé armády na hitlerovské Německo z května 1941 nemohl být jen záložním plánem „pro všechny případy“. Protože začal být následně plněn. Během května a června byla provedena skrytá mobilizace a jednotky i letecké svazky byly soustřeďovány těsně u hranic s Německem. Mohlo něco takového probíhat jen tak, bez schválení nejvyšších míst?
Jak se kalilo železo
Nuže, kdyby přece jen někdo nadále pochyboval o tom, že všechny tyto útočné manévry Rudé armády probíhaly na základě rozhodnutí samotného Stalina, pak by asi bylo namístě uvést jistá svědectví, zveřejněná po roce 1991.
Začneme od lesa, tedy úplně odjinud. Titulární hlava sovětského státu z let 1922-1946, předseda Nejvyššího sovětu (parlamentu), dobrotivý dědeček Kalinin, pronesl 20. května 1941:
„Bolševici nejsou žádní pacifisté… vždycky stáli, stojí a budou stát na straně spravedlivých, revolučních, národně-osvobozeneckých válek. Dokud nezvítězí socialismus na celém světě nebo alespoň v nejdůležitějších kapitalistických zemích, do té doby jsou nevyhnutelné… války. Kapitalistický svět je plný do nebe volajících hanebností, které mohou být vymýceny jedině kaleným železem svaté války. … Není možné opájet se nezodpovědně mírem: to vede k proměně lidí v přízemní pacifisty… Pokud doopravdy chceme mír…, pak se musíme ze všech sil připravovat na válku.“
Odkud získal jindy zdrženlivý Kalinin tak agresivní náladu? Že by takové formulace vymyslel sám? Anebo je snad někde slyšel? Kde?
Moderní armáda je útočná
Dne 5. května 1941, tedy dva týdny před citovaným Kalininovým projevem, proběhlo v Kremlu slavnostní vyřazení absolventů vojenských akademií dělnicko-rolnické Rudé armády, spojené s recepcí za účasti nejvyšších představitelů SSSR. Stalin tehdy veřejně pronesl řadu přípitků, jejichž znění si někteří účastníci zaznamenali do svých deníků či vzpomínek, takže dnes víme, o čem tehdy kremelský vůdce mluvil.
Tehdejší pracovník lidového komisariátu obrany SSSR K. V. Semjonov si po válce zaznamenal: „Vystupuje generálmajor tankových vojsk. Pronáší přípitek na Stalinovu mírovou zahraniční politiku. Soud. Stalin: Dovolte mi provést opravu. Mírová politika zajišťovala naší zemi mír. Mírová politika je dobrá věc. Do určité doby jsme drželi linii na obranu – do té doby, dokud jsme nevyzbrojili naši armádu, dokud jsme ji nevybavili moderními bojovými prostředky. Ale teď, když jsme naši armádu rekonstruovali, když jsme ji zásobili technikou pro moderní boj, teď, když jsme silní, teď musíme přejít od obrany k útoku. Při zajišťování obrany naší země jsme povinni jednat útočným způsobem. Od obrany přejít k vojenské politice útočných akcí. Musíme nezbytně přebudovat naši výchovu, naši propagandu, agitaci, náš tisk v útočném duchu. Rudá armáda je moderní armáda − a moderní armáda je armáda útočná.“
Spravedlivá válka
Popis téže situace z jiného pohledu: Tehdejší čerstvý absolvent Buďoného Leningradské vojenské elektrotechnické akademie E. Muratov si zapsal:
„V sále se zvedl se židle generál Sivkov a hřmotným basem pronesl: Soudruzi! Navrhuji připít na mír, na Stalinovu politiku míru, na tvůrce této politiky, na našeho velkého vůdce a učitele Josifa Vissarionoviče Stalina.
Stalin nesouhlasně zamával rukama. Hosté upadli do rozpaků. Stalin cosi řekl Timošenkovi, který prohlásil: O slovo žádá soudruh Stalin. Rozlehl se potlesk. Stalin gestem požádal, aby si všichni sedli. Když se sál utišil, začal mluvit. Byl velmi rozjařený, trochu se až zajíkal, v jeho řeči se objevil silný gruzínský přízvuk:
Tento generál nic nepochopil. Nic nepochopil. My komunisti nejsme pacifisti, my jsme vždycky byli proti nespravedlivým válkám za přerozdělení světa, za zotročení a vykořisťování pracujících. Ale vždycky jsme byli pro spravedlivé války za svobodu a nezávislost národů, pro revoluční války za osvobození národů od koloniálního jha, za osvobození pracujících od kapitalistického vykořisťování, pro nejspravedlivější válku na obranu socialistické vlasti. … Navrhuji připít na válku, na útok ve válce, na naše vítězství v takové válce…“
Není obrany bez útoku
Pokud bychom nechtěli důvěřovat vzpomínkám řadového pracovníka komisariátu (ministerstva) obrany nebo čerstvého absolventa vojenské elektrotechniky, pak nám nezbude než nahlédnout, co si přímo toho večera, tedy z čerstvé paměti, zaznamenali nezávisle na sobě dva z velmi významných účastníků recepce, lidový komisař středního strojírenství V. A. Malyšev a generální tajemník výkonného výboru Kominterny, bulharský revolucionář G. M. Dimitrov.
Malyšev: „Dále promluvil s. Stalin o zahraniční politice: Až dosud jsme prováděli mírovou, obrannou politiku a v tom duchu jsme vychovávali svou armádu. … Teď to ale musí jít jinak. Máme teď silnou a dobře vyzbrojenou armádu. … My teď musíme vést mírovou, obrannou politiku s útokem. Ano, obrana s útokem. Teď musíme svou armádu a své velitele přeučit. Vychovat je v duchu útoku.“
Dimitrov: „Na recepci vystupoval J. V. několikrát s přípitky. Měl nadmíru dobrou náladu: Naše politika míru a bezpečnosti je zároveň politikou přípravy války. Není obrany bez útoku. Je nutno vychovávat armádu v duchu útoku. Je nutno připravit se na válku.“
Ve jménu naplnění Leninova odkazu
Jen tak pro všechny případy vypracovaný plán útoku Rudé armády proti nacistickému Německu ze dne 15. května 1941, o němž jsme mluvili minule, byl dovršením dlouhodobého ofenzivního válečného plánování Stalinova SSSR, plánování, které nepočítalo s ničím jiným, než s útokem Sovětů proti Evropě, okupované nacistickým Německem. Krycí název plánu zněl BOUŘE (rusky GROZA). Závazný plán útoku na Německo a Rumunsko byl přitom, jak dnes víme, připravován už od roku 1940. Plán z 15. května 1941 byl už jen jeho detailním rozpracováním.
Bylo by však nemyslitelné dovršit jakýkoli vojenský plán bez odpovídajících instrukcí pro armádní velitele. Jakými instrukcemi se řídila samotná Rudá armáda? Obrannými, či útočnými? – Zde hledejme rozuzlení.
Přímo toho dne, 15. května, kdy byl definitivní plán útoku dokončen, dostali vojenští velitelé a političtí komisaři jednotek Dělnicko-rolnické Rudé armády Kremlem schválenou a podepsanou směrnici „O úkolech politické propagandy v Rudé armádě pro nejbližší období“. Obsahovala tyto hlavní teze:
„Nové podmínky, ve kterých žije naše země, spolu se současnou mezinárodní situací, plnou překvapení, vyžadují revoluční rozhodnost a stálou připravenost pro přechod ke zdrcujícímu útoku proti nepříteli… Všechny formy propagandy, agitace a výchovy zaměřit na jediný cíl – politicky, morálně a bojově připravit armádu na spravedlivou, útočnou a ničivou válku…, vychovávat vojáky v duchu aktivní nenávisti k nepříteli a odhodlání bojovat proti němu, připravenosti bránit naši vlast na území nepřítele a zasadit mu smrtelný úder…“
Dále se ve směrnici už otevřeně upozorňuje: „Mnozí političtí pracovníci zapomněli na známý Leninův výrok: Jakmile budeme natolik silní, abychom porazili celý kapitalismus, okamžitě se do něj dáme.“
Ve směrnici se nakonec vysvětlovalo: „Někdy se války spravedlivé a nespravedlivé vykládají takto: Když některá země napadne jinou zemi jako první, a pak vede útočnou válku, považuje se tato válka za nespravedlivou. A naopak, když je některá země napadena a jenom se brání, má se taková válka považovat za spravedlivou. Z toho se usuzuje, že Rudá armáda by měla vést obrannou válku, a zapomíná se, že KAŽDÁ válka, kterou povede Sovětský svaz, bude spravedlivá.“
Mně osobně k těm větám napadla celému českému národu známá tečka: „Šest mužů schoulilo se uděšeně pod zavšivené deky, jedině Bosňák řekl: Dobro došli.“
Až k hraničním značkám
Gigantická motorizovaná a mechanizovaná vojska Rudé armády s bezkonkurenčním mobilním dělostřelectvem a s téměř čtyřiadvaceti tisíci (!!!) tanků (proti 3600 německých), s celými jezery paliva a s tunami pěší, tankové i dělostřelecké munice se namísto obranných manévrů soustředila doslova na dohled od (nových) státních hranic s Německem, a to všude, bez výjimky, na odkrytých, nechráněných, neopevněných úsecích (kde nebyly žádné pevnůstky, zákopy, okopy a ostnaté dráty, které by bránily rychlému postupu jednotek kupředu). To vše mezi opevněnými pohraničními prostory, v nichž byly namísto oněch bojových pluků, divizí a armád soustřeďovány, na dostřel od nepřítele, jen týlové (!) polní nemocnice a policejní eskortní jednotky NKVD… Obrovské sovětské letectvo, čítající 8432 strojů (proti 2500 německým) bylo hromadně soustředěno na polních letištích, zřízených jen pár kilometrů od hraniční čáry, a stály zde natěsnány v takové koncentraci, že už se tam nevešlo ani ň…
V obranných liniích v hlubokém zázemí (na bývalé hranici s velkým Polskem) byly již dávno učiněny široké průchody, aby nic nepřekáželo masivnímu přísunu dalších bojových posil k hranici. Po půlce června 1941 dokonce už i pohraniční oddíly Rudé armády odstranily překážky ve svých hraničářských pozicích na nové sovětsko-německé hranici, a to doslova až k hraničním značkám.
Před bouří je ticho
Před úplným soustředěním do výchozích pozic, během masivních přesunů, jsou i ty největší ozbrojené síly na světě v podstatě bezbranné. S kalhotami dole, říká se. Raději ani nedomýšlejme, jaké katastrofální, ba apokalyptické následky by to mělo, kdyby tak multigigantické, a přitom tak nepředstavitelně nechráněné vojenské a letecké soustředění Rudé armády, s obrovskými jednotkami pěchoty, soustředěnými záměrně stranou všech obranných pozic, s tisícovkami prázdných tanků, procházejících poslední generálkou motorů a stojících, zatím bez munice a paliva, pár metrů od hranic, s prázdnými letadly, připravenými pro piloty na polních příhraničních letištích křídlo na křídlo, s nedozírnými muničními, palivovými a výstrojními sklady, umístěnými co nejblíž k hranicím, s celými divizemi, brigádami a sbory při zranitelných přesunech po všech silnicích a železnicích k doplnění již soustředěných jednotek, s armádním velením všech stupňů, nevybaveným naprosto žádnou obrannou doktrínou, s hraniční čarou bez jediného vojáka v obranných palebných postaveních od Baltu po Černé moře, kdyby všechny popsané přípravy právě v tu chvíli zaskočila neočekávaná agrese z druhé strany hranice…
A právě to se stalo. Ale to už si necháme na příště.
Zdroje: V. A. Něvěžin: Zastoľnyje reči Stalina. Dokumenty i matěrialy, J. V. Stalin: „Sovremennaja armija – armija nastupateľnaja“, E. Muratov: Šesť časov s I. V. Stalinym na priëme v Kremle, „Projdët desjatok let, i eti vremena ně vosstanoviš‘ uže v pamjati“ (Dněvnikovyje zapisi V. A. Malyševa) – In: časopis Istočnik 5/1997, G. M. Dimitrov: Dnevnik (9 mart 1933 – 6 februari 1949), R. Š. Ganělin: Puť Stalina k 22 ijunja 1941 goda – In: 22 ijunja sorok pěrvogo goda, J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
Vložil: Bruno Solařík