Vilém Famm: Pátrání po příčinách blbé nálady. Vaše dopisy
30.04.2024
Foto: Pixabay
Popisek: S deštníkem, stále ještě s deštníkem
Vilém Famm se rozkročil nad českou kotlinou a jal se shrnout současný stav věcí veřejných, které se tak neodbytně derou do věcí osobních, rodinných a životních každého jednoho jedince. A nenechal na ničem nit suchou.
„Blbá nálada ve společnosti může být i prospěšná, pokud je v malé míře. Společnost pak hledá příčinu, kterou následně řeší. Takový stav platí tam, kde je zájem sociálního smíru,“ napsal Vilém Famm a pokračoval. „Dnešek nám však začíná ukazovat nezájem elit řešit příčiny blbé nálady a ta se začíná projevovat jako voda okolo nás. Pramínek se slévá v pramen. Jak dlouho bude trvat až vznikne bořící, ničící živel? Ukažme si, co se okolo nás vlastně děje.
Léta probíhá skrytá privatizace zdravotnictví. Nejlépe viditelná je u zubařské péče, která postupně odešla ze zdravotního pojištění k přímým platbám. Zastavit tenhle trend může, jen pokud bude striktně povolení praxe vázáno pouze a jedině na práci pro zdravotní pojišťovny.
Rozčiluje nás dvojí kvalita potravin, s kterou si opět elity nevědí rady, přitom za socialismu fungoval jednoduchý nástroj a tím byly normy potravin. Znovuzavedení by bylo ku prospěchu nás, spotřebitelů. O ty, jak je zřejmé, však nekráčí. Proč asi?
Zelený úděl zavedl zdražení energií a ty pak zcela logicky zvedly cenu všeho. Elektrickou energii vyrábíme levně, ale nakupujeme draho přes burzu. To nyní budeme stavět novou atomovou elektrárnu, abychom její produkci pak sami sobě prodávali opět přes burzu? Tady se asi někdo udeřil do hlavičky, když jako malé robě vypadl z kolébky.
Vybírají se peníze, které pak slouží coby dotace, aby se rozšířily například sluneční kolektory. Pokud budeme vyrábět věci, které nebudou samy o sobě rentabilní, dokládáme jen, jak jsme hloupí. Dotace přitom obsluhují tisíce úředníků, kteří vlastně pro nás nic nevytváří. Jsou zbyteční jako celý systém. My bychom si tenhle fakt měli uvědomit a podle toho taky konat. Z tržního hospodářství jsme vytvořili dotační nesmysl.
Vysoké ceny nemovitostí vytvářejí pro mnohé nemožnost pořízení vlastního bydlení. Občané postupně ztrácejí schopnost pokrýt stále zvyšující náklady nutné na výstavbu bytu či domu.
Pachuť v nás zůstala po vyrovnání státu s církvemi, které dodnes nebylo transparentně zveřejněno. Jednoho dne se snad dočkáme. Musíme však zvolit ty, kteří tak budou ochotni učinit.
Další pachuť zde zůstává po prodeji velké části našeho zlatého pokladu republiky centrální bankou pod vedením guvernéra Josefa Tošovského. Zbavili jsme se i několika tun zlatých mincí za cenu zlata. Nečinil se rozdíl mezi vzácnou a běžnou mincí. Trojská unce se prodávala za 300 dolarů, nyní je jeho cena sedminásobná. Na internetu by měl být vystaven seznam prodaných mincí, který musí nutně v rámci evidence existovat. Na tyhle informace máme právo. Mlčením vedení státu kryje tenhle hospodářský zločin. Již tím se staví do roviny s těmi, kteří jej spáchali.
Důchody a důchodová reforma. Nemohu pochopit proč každý, kdo přichází s důchodovou reformou, předkládá jen materiál, kterým ubírá stále více a více budoucím důchodcům. Proč nepředkládají vizi, která zlepší situaci důchodců? První důchody zaváděl německý Otto von Bismarck v roce 1889 ve věku 70 let, což byla vlastně v té době i doba dožití a proto později klesly na 65 let. Dnes jsme na té hranici opět. Za povšimnutí však platí uvědomit si fakt produktivity práce tehdy a nyní. Domnívám se, a celkem oprávněně, že můžeme odcházet do důchodu v 55 letech (ženy po dvou dětech tak dříve odcházely). Stát nevybírá dobře daně, proto jsme tam, kde jsme.
Nyní je čas na otázku. Jak velký přínos do státního rozpočtu máme díky probíhající robotizaci?
Internet je prý plný konspiračních teorií. Mohu tedy říci i tu svou.
Je zde skupina lidí, která si za úkol stanovila zadlužení států a tím znovu zavedení roboty pro lid. Co jiného platí pro splácení úroků právě za státní dluh. My přitom nevíme, ke komu naše úroky směřují. Nu, je zde skupina lidí, kteří z těchto úroků žijí a nám je hůř a hůř. ČR splácí jen na úrocích 90 mld Kč a bude hůř. Lehce si tak můžete spočítat, o kolik každý z nás ročně přijde peněz.
Jsou prosazovány zákony, aby i zcela nelogické věci měly zákonný rámec. Proč stále platí, že firmy platí daně v místě, kde sídlí, a ne tam, kde peníze vydělaly? Kde je logika věci, kde je obyčejný selský rozum? Elity stvořily zákon, kterým ovládly plně naše finance. Zároveň vytvořily stát s nedostatkem prostředků. Stát, kterému pak ochotně půjčí. Spravedlnost, ta slečna s rozpuštěnými, hebkými, dlouhými vlasy, ta pláče, ale neví, kdy pohár trpělivosti přeteče.
Pozor, blbá nálada roste na 111 %,“ varoval na závěr Vilém Famm.
|
A člověku je z toho až fyzicky špatně. Blbá nálada vzrůstá, žaludek se vzpouzí. Pro potěšení uvedu jeden příklad. Aby národu z takových informací nebylo špatně, měl by si dát kinedryl. Ten je proti vzdutí snídaně. Abychom pokryli jen úroky na půjčkách, museli bychom si koupit 750 milionů balení kinedrylu. No jo, takhle pěkně to vyšlo při zprůměrované ceně 120 korun za platíčko kinedrylu.
Je vám špatně z toho, že vzdor robotizaci a digitalizaci a plošné elektrifikaci a plynu a moderním technologiím a moderní dopravě a dalším výdobytkům našeho světa vás systém nutí do čím dál hlubší roboty, která se navíc potáhne bezmála až do truhly? Dejte si kinedryl. Podpoříte tím splácení státního dluhu, který za nás udělali, abychom ho my museli splácet. A přitom, to je na tom to nejkrásnější a zaslouží si to několik platíček kinedrylu, nic z takového dluhu nemáme. Jako země jsme se neprocpali na vrchol evolučních výhod lidského druhu, ale jsme, jak říká ministr Síkela, takovou poslední a nejdražší „závětrnou“ elektrárnou Evropy i světa. Somálskem Evropy, jak s oblibou říkám já. A dluh, jak zní pravidlo finančního prostoru, má vést jen ke zlepšení situace.
Pan Famm je až nepřístojně mírný a laskavý. Nazývá současný stav blbou náladou. Já bych se nebál sáhnout po troufalejším pojmu. Chronická deprese. Při blbé náladě se člověk po chvíli vzchopí a něco s tím bordelem udělá. Při chronické depresi už toho není schopen. Jen neúčastněně sleduje, kterak na něj padají čím dál větší a smradlavější… výsledky metabolismu. A neudělá s tím nic, protože má pocit, že s tím udělat nic nejde. To znamená, že si ani ten deštník ve formě jisté občanské neposlušnosti neotevře. Jen čeká, až ho ta záplava metabolických splašků zavalí zcela. To je Česká republika.
Tak alou pro kinedryl. Vykoupit zásoby.
|
Vložil: Štěpán Cháb