Němci Sovětům v roce 1940 dodali zbraně, které Sověti do roka použili proti nim. Pátrání Bruno Solaříka
komentář
06.04.2024
Foto: Se svolením Bundestagu
Popisek: Adolf Hitler v Reichstagu
Už jsme konstatovali, že Hitler se chtěl v srpnu 1939 domluvit se Sověty jen z přísně účelových a dočasných politických důvodů, avšak musel to kvůli hrozbě války se Západem učinit neprodleně…
Ruské boty v Indii
…Proto tehdy Hitler instruoval Ribbentropa, aby slíbil Stalinovi, co bude chtít, a aby Ribbentrop popřel jakékoli německé zájmy v jihovýchodní Evropě „až úplně dolů k Istanbulu a Dardanelám“, hlavně aby Stalin co nejdřív podepsal…
Jak bylo řečeno, navrhli Němci nyní, tedy v listopadu 1940, Sovětům přistoupení k Paktu tří s tím, že by se síla Sovětského svazu měla v souladu s tímto paktem soustředit proti Íránu a Britské Indii, a to s cílem zajistit pro Sovětský svaz strategickou dominanci na březích Perského zálivu a Indického oceánu (což byl už od carských dob odvěký ruský sen). Už jsme řekli, že Molotov tento návrh neodmítl. Účelově jsme však přitom zatajili jisté závažné okolnosti, a to čistě z toho důvodu, že jsme považovali za správné pojednat o nich až později. Nyní k tomu později nadešel čas.
Carské ambice politbyra (Berlín−Řím−Tokio−Moskva)
Během berlínského jednání s Ribbentropem trval profesorsky neústupný Molotov na určitých zárukách, které byly pro Německo poněkud nepříhodné, a v důsledku této sovětské tvrdošíjnosti vyznělo nakonec celé jednání poměrně do prázdna, nemáme-li rovnou hovořit o citelném ochlazení německo-sovětských vztahů. Jak k tomu došlo?
Shrneme nyní sovětské požadavky, jak je Molotov umanutě, bez sebemenšího náznaku kompromisu zopakoval po svém návratu do Moskvy v rozhovoru, který vedl 26. listopadu 1940 s německým velvyslancem v SSSR Schulenburgem. Sovětský svaz, jak Molotov potvrdil, chtěl uzavřít čtyřstranný pakt Berlín−Řím−Tokio−Moskva, ovšem za předpokladu, že kromě rozšíření na jih směrem do Perského zálivu budou Sověti moci anektovat konečně celé Finsko. Musí se tudíž odtud stáhnout mezitím zde umístěná německá vojska. Dále šlo Moskvě o možnost „převzít ochranu“ mírně už proněmeckého Bulharska (!) a zřídit vojenské základny v dosud neutrálním, leč rovněž spíš proněmeckém Turecku (!). Tím si SSSR chtěl zabezpečit volný průjezd z Černého do Středozemního moře tureckými úžinami Dardanely a Bospor (což byl jeden z cílů carského Ruska za první světové války). Už jen tak jako přívažek požadoval Molotov německý souhlas se sovětským záměrem získat od nastávajících spojenců, tj. od Japonska (!), jižní Sachalin. Chtěl v tomto smyslu připojit ke dvěma již připravovaným tajným dodatkům potenciální smlouvy další tři.
Z jednání v Berlíně jasně vyplynulo následující: Sovětský svaz si v zásadě činil nároky nejen na Finsko a Rumunsko, od nichž se Ribbentrop v horečnatém létě 1939 skutečně distancoval (zatímco nyní tam Němci v rozporu s duchem tehdejší dohody poslali svá vojska), ale navíc se ústy Molotova přihlásil ještě i o naplnění svých zájmů jednak v Bulharsku (!), jak už bylo řečeno, dále však i v Jugoslávii (!!)… a dokonce i v Maďarsku (!!!), a ke všemu také v zcela již německém Polsku (!!!!)!
Co k tomu dodat dál?
Ochlazení mezi Moskvou a Berlínem
V listopadu 1940 se Hitler zkrátka ujistil, že Sověti se jen kvůli jakési dohodě o Perském zálivu a Indickém oceánu rozhodně nehodlají vzdát svých zájmů v Evropě. Jejich uspokojení jim sice bylo v paktu z roku 1939 slíbeno jen z reklamních důvodů, jenže drzý šachista Molotov nyní evidentně žádal ještě víc (!), než splnění těchto povýtce účelových slibů!
Nyní tedy mohlo ze všeho velmi jednoduše vyplynout, že Stalin nejenže podle všeho věřil v trvalou platnost paktu Molotov-Ribbentrop ze srpna 1939, ale ještě navíc se v roce 1940 hlásil o svou evropskou kořist v roli rovnoprávného partnera tohoto paktu, nejspíš v domnění, že mu ji spojenec Hitler bez odmluv nabídne, stejně jak to předtím, když byl ještě relativně v úzkých, učinil, pokud šlo o Pobaltí a Besarábii! To vše pravděpodobně bez sebemenší obavy, že by snad mohl svého silného a triumfujícího berlínského spojence namíchnout!
A že ho namíchl, o tom neradno pochybovat.
Nešlo však přitom jen o nešťastné listopadové jednání Molotova v Berlíně (které přitom na první pohled vyhlíželo tak slibně, pokud šlo o vytvoření bezprecedentního Paktu čtyř). Vždyť Hitlerovi stačilo k namíchnutí právě už Stalinovo schlamstnutí baltských států a rumunské Besarábie předtím v létě! Už když tedy začal Stalin, těsně po pádu Paříže, rozšiřovat své impérium, sledoval Hitler jeho počínání bez valného potěšení, právě protože překotný souhlas, který s ním vyslovil v srpnu 1939, nemyslel nikdy vážně.
Citelné ochlazení německo-sovětských vztahů pocítili ovšem v Moskvě až po listopadovém jednání Molotova v Berlíně. Ani počátkem roku 1941 nedošlo k žádné nápravě. A když se pak v první polovině onoho roku začaly množit indicie o změně kurzu v Berlíně, „jediným východiskem, které (Stalin) viděl,“ vysvětluje historik Tucker, „bylo nedbat četných výstrah, že se blíží invaze, označit je za PROVOKACE a neprovádět žádná obranná opatření v mučivě úzkostné naději, že Hitler odpoví na jeho nečinnost tím, že posečká a poskytne mu další rok, aby se mohl na válku připravit“.
Virbl k saltu mortale
A nyní prosím velectěné publikum o naprostý klid, protože akrobatický výkon, který následoval, si žádá absolutní soustředění! Budete svědky salta mortale, které ještě nebylo před velectěným publikem představeno! To, co nyní uvidíte, to jste ještě neviděli!
Omlouvám se za jarmareční manýry, jen jsem se nechal unést okolnostmi. To, co si ve zbylých částech našeho seriálu povíme, totiž skutečně není k vidění či slyšení každý den… Učiníme teď v naší kompilaci jistý krok, který mívá velmi pozoruhodné výsledky, pokud se provede například na divadle.
Poté co jsme si popsali vznosný hynaisovský motiv na těžké honosné oponě, pokusíme se nyní vytáhnout tu oponu nahoru. Tímto jednoduchým způsobem se vzápětí staneme diváky dění, jak se odvíjelo přímo na jevišti, což je nakonec snad i smysluplnější, než koukat pořád na oponu.
Při hodnocení německé situace roku 1940 jsme se pozastavili nad tím, že Sověti nezarazili své dodávky Německu, přestože by snad mohli jejich přerušením donutit Hitlera k ukončení všech válečných akcí pro nedostatek vlastních německých surovin. Nezbývá nám než se k tomu nyní vrátit. Takže: Co ty dodávky surovin, které umožnily Němcům v letech 1939–1941 válčit a vítězit? Nuže, k zásobování Němců strategickými surovinami je nutno dodat, čím za ně Německo Sovětům platilo!
Kdo svá výrobní tajemství chránil líp?
Původně Němci doufali, že obchodní výměnu se SSSR pokryjí dlouhodobými projekty průmyslové výstavby, které by jen minimálně zatížily německé hospodářství. Sověti však o tyto dlouhodobé projekty průmyslové výstavby překvapivě nejevili zájem; namísto toho požadovali od Němců pouze nejmodernější zbraně a zbrojní technologii.
A kupodivu nakonec žádané komodity urychleně obdrželi. Sovětské delegace dokonce získaly právo navštívit během roku 1940 tajné továrny a konstrukční kanceláře, určené pro vývoj nejmodernější letecké techniky, ponorek, tanků a protiletadlových i protitankových děl nacistického Německa. To je samo o sobě neuvěřitelné.
Na základě sovětských návštěv pak bylo dohodnuto, že bolševici dostanou kompletní plány a výkresy Bismarcku (nejsilnější a nejmodernější bitevní lodě na světě), a navíc vzorky operujících i experimentálních letounů včetně helikoptéry. Po posouzení kvality nových německých strojů si sovětská delegace vybrala a za své suroviny zakoupila dvanáct typů letadel, vzorky nejmodernějších motorů, přístrojů, aparatur atp. pro vlastní potřeby.
O německé tanky nejmodernějších typů PzKpfw-III a PzKpfw-IV však Sověti nejevili zájem… Při recipročních návštěvách německých vojenských delegací ve spojeneckém SSSR jim sovětští spojenci vůbec neukázali ani své nesrovnatelně modernější tanky T-34 a KV ani osmihlavňové raketomety BM-13 (Kaťuše), ani letadla Il-2 a Pe-2 (takže po následném útoku wehrmachtu proti SSSR na ně Němci hleděli jako na zcela neočekávané obludy).
Jak je možné, že Němci odtajňovali a prodávali Sovětům své nejmodernější prototypy zbraní? A proč Sověti neukázali Němcům své vlastní nejmodernější zbraně?
To se dozvíme příště.
Zdroje: Alan Bullock: Stalin a Hitler – paralelní životopisy, Ian Kershaw: Hitler 1936–1945: Nemesis, Robert C. Tucker: Stalin – na vrcholu moci 1928−1941
Vložil: Bruno Solařík