Vilém Famm: Pár slov o poslední mimořádné valorizaci posvěcené Ústavním soudem. Vaše dopisy
27.02.2024
Foto: Hans Štembera
Popisek: Ústavní soud
Ústavní soud jako třetí komora Poslanecké sněmovny. Navíc, stejně jako Pražský hrad, pod ideologickou kontrolou vládních stran. Ústavní soud pozbyl důvěryhodnosti svým rozhodnutím o snížení valorizace důchodů, které bylo protiprávní, podložené jen politikou, nikoliv právem. Vilém Famm se na rozhodnutím Ústavního soudu pozastavil.
„Přemýšlel jsem k čemu bych valorizaci důchodů přirovnal, abych vše lépe pochopil. Má volba padla na měření rychlosti na našich komunikacích. Pokud v místě, kde je omezená rychlost, dochází k měření, jsou ti, co ji překročí, pokutováni,“ napsal Vilém Famm.
„Mimořádné valorizace byly nastaveny podle jasných pravidel a překročení inflace dle stanoveného pravidla pak přineslo patřičné navýšení důchodu. Spor nastal zda pětikoalice měla právo snížit valorizaci, která vyplynula z jasně daných pravidel. Ústavní soud rozhodl, že se tak stalo po právu. Nejsem toho názoru. Nyní vás seznámím, proč.
Valorizace z června 2023, která byla snížena, měla před sebou dvě mimořádné valorizace, které proběhly podle pravidel jako ta třetí. Bylo tomu v roce 2022 v červnu a září. Dvě platily, protože byly naplněny pravidla a ta třetí je neplnila? Ta třetí splňovala podmínky jako ty dvě před ní. Tady se až po změření změnila pravidla, ale ta měla být změněna před měřením. Tohle je fakt a tak slova, že pětikoalice postupovala správně, jsou lživá a rozhodnutí Ústavního soudu je nečestné. Nebo se třetí valorizace počítala jinak?
Na důchodcích se postupně ušetří 400 mld korun, tak budou alespoň peníze na letadla F-35.
Hra se slovy tak způsobila, že důchodci jsou v průměru každý měsíc okradeni o 1000 korun. Nelze přece popřít, že měření proběhlo, jak mělo, se závěrem, jaký byl. Výsledek Ústavního soudu se tak stal jeho hanbou. Pokud bych jel po silnici a byla mi naměřena překročená rychlost, tak by nešla zpochybnit. Inflace však zpochybněna byla. Co na tom, že pravidla pro ni se měnila retroaktivně. Právo sem, právo tam, hlavně že peníze jsou zachráněny a bude se moci s nimi náležitě hospodařit, i když musím říci - slovo hospodařit v tomhle případě je úplně vedle.
Dovolil jsem si vytknout Ústavnímu soudu jeho rozhodnutí. Doufám, že mi někdo vysvětlí věc tak prostou, abych i já poznal pravdu a ne skrumáž právních kliček.
K důchodům jsem své výhrady vznesl již několikrát. V článku Čísla hovoří aneb Výkřik proti chamtivosti II vše náležitě dokládám. Nelíbí se mi, že probíhající valorizace mají ve svém důsledku vliv na snižování důchodů.
Vysvětlení je prosté. My můžeme porovnat vztah mezi průměrným platem a průměrným důchodem. V roce 1989 to bylo 50,426 %, v roce 1991 nastalo velké pominutí smyslů vítězů sametové revoluce a důchody vzrostly na 57,383 %. Důchodcům měly opravdu vzrůst jejich důchody na úroveň tehdejšího Západu. Tenhle trend nevydržel však dlouho a tak v roce 2018 jsme u 38,744 %. Tak tomu říkám sešup. Pak se stalo, že vysoká inflace spustila mimořádné valorizace a ty pak vše zvedly v roce 2022 na 49,955 %. Tahle skutečnost se nelíbila pětikoalici a tak zasáhla. Podle Ústavního soudu právně, podle nejenom mne protiprávně.
Výsledek vidíme v %. S důchody si dělají vlády, co jim libo. Mám proto návrh. Důchody by měly být vypláceny důchodovým koeficientem. Klasickým způsobem bude určena výše důchodu, která bude pak přepočítána na koeficient, který bude patřit onomu důchodci a ten tak bude brát stále stejný adekvátní důchod, který se bude odvíjet od průměrné mzdy.
Uvedu tedy příklad. Byl bych rád, aby výše důchodů byla podle roku 1991 t.j. 57,383 %, ale řekněme, že došlo ke shodě na 50 % (takhle se nám vše snadno vysvětlí a spočítá). Průměrný důchod tak bude přesnou polovinu průměrné mzdy.
40 000 korun průměrné mzdy - 20 000 průměrného důchodu - koeficient 0,5
40 000 korun průměrné mzdy - 22 000 průměrného důchodu - koeficient 0,55
40 000 korun průměrné mzdy - 18 000 průměrného důchodu - koeficient 0,45
Tenhle koeficient se tak může stát spravedlivým ohodnocením důchodce. Pokud by důchodci dostávali od roku 1989-2023 své důchody v 50 % výši dostali by o 515 736 korun víc. Pokud by platily koeficienty, důchody by byly spravedlivější. Dnešek je však jiný, poněkud upraveně prolhaný. Přitom stačí tak málo a to zvednutím podílu HDP na důchody podle slibovaného Rakouska a poměrem v % roku 1991 na 57,383.
Nad důchodcovskými koeficienty se zamysleme na 111 %,“ ukončil své zamyšlení Vilém Famm.
Výdaj na důchodce je ztrátový, vzkázala vláda. Výhodnější je platit pekelné válečné stroje a pracovat na mezinárodním napětí, aby se zbrojovky patřičně nakrmily. To vše uvádět pod falešnými hesly o spravedlnosti a jistotách. Ústavní soud, kdysi nezávislý úřad, dnes prodloužená ruka parazitického státu. Kdysi z Ústavy ochránce práv i toho nejposlednějšího v zemi, dnes bez podkladu v legislativě politický orgán, který pracuje ve shodě s vládou na potlačení práv občanů. Zákonem daná valorizace důchodů byla potlačená, důchodci byli systémem okradeni. To vše za účasti cynických proklamací politiků a stejně cynického nálezu Ústavního soudu. A samozřejmě nechybějící masáže mladé generace, které snížení valorizace bylo prodané tak, aby mladá generace chápala důchodce jako parazity. Cti otce svého a matku svou dovedené v naší zemi do té nejobludnější formy.
Je smutné, že si Ústavní soud u svého nálezu neuvědomil, že nehazarduje pouze s důchody, ale hlavně se svou důvěryhodností. Tu svým rozhodnutím utratil jako škodnou.
|

Vložil: Štěpán Cháb