Vilém Famm: Rozšiřme suchý únor ve svůj prospěch. Vaše dopisy
22.02.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Alkohol
Alkohol, neřest a metla, zároveň tolerovaná neřest, díky které se lidé poznají, seznámí, baví. Jenže když se to přetne, stává se z člověka přítěž. Pití je kulturní a asociální. Akce Suchý únor je tu proto, abychom s pitím na chvíli přestali. Vilém Famm, jak je jeho zvykem, zavedený úzus vezme, zpracuje a dle vlastního uvážení rozšíří.
„Začali jsme boj s jednou neřestí a neuvědomili jsme si, že jsou i další, které nás ohrožují. Mnoho lidí se stalo závislými v různém směru, ale my jsme se zaměřili v únoru jen a jen na alkohol. Jistě, tohle je správný počin, ale bylo by na místě udělat si pořádek i ve věcech jiných,“ napsal Vilém Famm a pokračoval.
„Já sám jsem brzy (coby jinoch) zanechal kouření, s kterým jsem tenkrát začínal. Vzpomínám si, jak jsem jednou zavítal v Napajedlích na „liďák“. Tady jsem si přisedl ke spolužákům a dal si limonádu. Pivo mi tenkrát ještě nechutnalo. Hoši měli na stole tvrdou krabičku pro mne neznámých a tedy cizokrajných cigaret. Když jsem k nim prohodil, kdeže na to berou, přiznali se, že tu krabičku si pořídili jen tak na parádu. To se mi tenkrát líbilo, ale pak jsem si řekl, že to stejně praskne, protože v ní mají ve skutečnosti obyčejné Startky. Naštěstí mi však cigarety nezachutnaly, nenaučil jsem se šlukovat a pak jsem zjistil, že spíše cigarety rozdávám. Ono to bylo celkem kouzelné, když se vás děvčata zeptala, jestli nemáte náhodou cigaretu a vy jste měl.
Já měl v té době již rád knihy a tak jsem se rozhodl, že si budu raději kupovat je a pak když jsem poznal antikvariát, bylo rozhodnuto. Mým přáním bylo mít knihovnu a mohu hlásit „splněno“. Vnukům a vnučce jsem s oblibou zadával výpočet, na kolik kouření přijde a tak počítali a počítali. Jsem rád, že doma nekouříme. Říkám a opakuji, že ten, kdo nekouří, má pak dostatek prostředků na některou svoji zábavu či na nějaký společný projekt, jako je třeba dovolená.
Mnohé trápí drogy, hazard, hromadění věcí, nakupování, bulimie, přejídání, závislost na čokoládě, nezdravé sportovní zápolení, workoholismus nebo i závislost na sexu.
Nehezká řádka závislostí, kdy se nabízí otázka, zda něco nebylo zapomenuto. Podívejme se tedy na 7 smrtelných hříchů: pýcha, chamtivost, hněv, závist, chtíč, obžerství a lenost. Zde je opravdu soustředěno vše pro nás zlé.
Únor jsme sice věnovali alkoholu, ale proč nevyužít svých sil i k potlačení neřesti jiných ? Tak se prosím zamyslete a pak i můžete zapracovat na jejich potlačení, případně odstranění.
Marně se snažím zhubnout a pokud se mi i podaří dát dolů třeba i tři kila, po čase je mám zpět a jsem vlastně rád, že jsem nepřibral víc. Nyní, díky dceři, jsem shodil již čtyři kilogramy. Mnohokrát mně bylo domlouváno, abych večer už nic nejedl, ale copak to šlo, když hlad si žádal to své? Tu kousek sýra, sušenky, ještě jeden jogurt nebo lžičku, či raději dvě, pomletých arašídů nebo kousek anglické slaniny atd a tak podobně.
Zkrátka to moje děvče se na nás vytasilo s přerušovaným půstem 16/8. Prostě jednoduše 8 hodin jíte, co je libo a 16 hodin máte nárok na vodu či neslazený čaj.
Nyní již začínáme s manželkou asi pátý měsíc. Začátek nebyl vůbec jednoduchý. Dát snídani ráno v 8 znamenalo končit v 16 hodin a když se díváte pak na televizi do 22.00, je to dlouhý, předlouhý čas. Snídaně v 10.00 byla hladovějícím utrpením. Končit v 18.00 se zdálo být v pořádku, ale to hladové ráno! Nakonec jsme 16/8 poněkud přetvořili. Snídaní začínáme raději až po půl osmé (spíše v 8) a s jídlem končíme v 17.30. Takže se dá říci 14/10. Téměř 10 hodin jíme a 14 hodin se postíme.
Já mám dole 4 kilogramy, ale manželka si zatím drží svoji váhu. Ona však dříve večer neporušovala a nedojídala se jako já. Jen dvakrát jsme náš záměr porušili. Stalo, že jsme si chtěli dát pomeranč a když jsme na něj zapomněli, snědli jsme ho i v době půstu a pak se mi též stalo, když jsem uklízel brambůrky, tak jsem jich několik automaticky vložil do úst, to ale pak mne přepadl děs, cože jsem to učinil, vždyť už nemám nic jíst a já slaboch jsem ony brambůrky nevyplivl, ale přiznávám se bez mučení, prostě snědl.
Tak jsem se zbavil jedné své neřesti, je však otázkou, na jak dlouho.
Je škoda únor věnovat jen jedné závislosti. Únor by neměl být jen suchý, ale „čistý“, zbavený všech nepříznivých balastů, prostě rozličný.
Čistý únor je spíše pro lidi chamtivé, či šetrné? Lidi, kteří neradi vydávají peníze za zbytečnosti, za falešná pozlátka a naděje. Zde je myslím chamtivost na místě. Tak i smrtelný hřích přestává být hříchem.
Udělejme celý únor pro sebe na 111 %,“ tak pravil Vilém Famm.
|
Co člověk, to závislost. A do truhly daleko, z perspektivy vědomí sebe sama rozhodně. V mládí, jé, já pil jako duha, uměl jsem to roztočit jako baletka, dělali jsem děsivé krávoviny, blbli jsme, řádili, srandy byla hromada. Pak se to ve mně nějak samo zlomilo a prásk, nepiju, prakticky vůbec. Nedávno jsme měli rodinnou sešlost, nalil jsem si pivo, upil, ještě jednou upil a pak bujaře odkráčel a pivo vylil. Aby nikdo neviděl. Nechutnalo mi. Ale zase ctím zásadu – v hospodě jedině pivo. O víkendu jsem byl s mou paní v hospůdce, abychom se provětrali a byli chvíli bez dětí (hlídal brácha). No to do mě jedna Plzeň vklouzla jako po másle. A dobrá byla. Jenže po našich pijáckých mladých letech zbylo pár oškrabků. Vím o pěti dříve mladých pánech, kterým pivo nepřestalo chutnat. Teď jsou z nich trochu nelidé. Myslí jen na pivo a obohacují svět o své staromládenecké zoufalství. Smutný to pohled na dříve nadějné mladé pány.
Jistě, závislosti. Na radu kardiologa jsem se začal víc pohybovat. Jednou, dvakrát. Pak jsem se k tomu musel začít přemlouvat. A přemlouvám se doposud. Kardiocvičení, rozhýbat kostru, vyrazit na pochod (ale jo, za hodinu a půl osm kilometrů), ale donuťte se, když doma leží práce a děti skáčou člověku po hlavě a paní se tak divně koukne, když řeknu, že se jdu projít. Procházet se? No, zapomeň. Támhle je nádobí a rozhýbej se u jeho umývání. Také cesta. Donutit se chodit do dalekých a neprozkoumaných krajin. Je to boj vůle a nevůle. Mezi nimi pak plandá samotný člověk, nevěda, kudy z toho. A stejně jako pan Famm s brambůrkem, neodolám a radši nikam nejdu, plandám doma kolem dětí. Přitom vím, že to je špatně.
Ale stejně, jak řekl jakýsi moudrý pán – tělo má jít do hrobu zhuntované. Různými závislostmi si ho huntujeme dost a dost. Jen si ho nezhuntovat, aby se člověk k té truhle nepropracoval moc brzy. Střídmost v žití, toť heslo našich greendealových dní.
|
Vložil: Štěpán Cháb