Vilém Famm: V desítkové soustavě lze počítat den. Vaše dopisy
08.02.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Kalendáře
Vilém Famm se s nadšením pustil do změny měření času. Vypočítal nejen jak čas nově měřit, ale i kdy by se chodilo na směny do práce, nebo kdy by měly děti prázdniny. S novým měřením času na hodinkách by se ale nutně musel změnit i kalendář. Jenže je tu výhoda, jeden kalendář by stačil pro generace a generace. 1. leden by byl totiž vždy v pondělí. Pojďte se ponořit do fascinujících úvah Viléma Famma.
„V mém článku ,Stálým kalendářem k ekonomickým výhodám‘ jsem byl komentářem pana redaktora Štěpána Chába nepřímo vyzván podívat se, zda se dá něco udělat s dvanáctkovou soustavou a přejít na desítkovou, aby se lépe počítalo. Vzápětí jsem mu posílal svůj další příspěvek a v průvodním dopise jsem komentoval jeho i své počínání ve věci jiné a tak se stalo, že jsem se zapomněl zmínit o mém marném počítání ve věci času, které jsem prováděl dříve," napsal Vilém Famm, ale nevzdal se, pokračoval.
„Vše jsem tehdy zavrhl, poněvadž jsem usoudil, rok tj. 365-6 dnů do desítky přetvořit nejde. Nyní, na vyzvání, jsem se do problému ponořil znovu. Ke všemu na druhý den volala dcera a já celý natěšený novým úkolem jsem jí sdělil, cože budu psát, neboť řadu věcí jsem již měl znovu spočítaných. Dcera měla pak správné dotazy. Proč počítáme v dvanáctkách a kolikrát vidíme na obloze v úplňcích měsíc za rok. Postupně odpovím jí i vám.
Úplňky v roce 2024 na nebi uvidíme 12 x, že by zde bylo ukryto ono dvanáctkové počítání? Proč nepočítáme deseti? Prstů na ruce máme přece 10. My však můžeme počítat na ruce jedné (druhou si ukazujeme) a když vynecháme palec, tak zjistíme, že na čtyřech prstech máme 12 článků. Tajemných 12 je na světě. Pokud budeme zjišťovat dál, dostane se nám informace, že 12 je dobře dělitelné číslo pro prodej a to 2, 3, 4, a 6. Dvanáct má název tucet a 5 tuctů kopa.
Nyní se soustřeďme na problém jednodušší a tím je dvanáctiměsíční rok.
Rok má nyní 12 měsíců, ale byly časy v říši Římské, kdy měl rok jen 10 měsíců. Neměli bychom se k tomu opět vrátit? Pak budeme měsíce opět počítat desítkově. Díky této úpravě pak máme desítkovou soustavu i z roku, tj. z 365-6 dnů.
Dřívější měsíce v říši římské byly jen tak přibližně po třiceti dnech. Zbytek dnů byl kněžími vkládán dle uvážení v zimě. V roce 45 př. n. l. proto zasáhl Julius Caesar a zavedl juliánský kalendář, tj. 365,25 dne (každý čtvrtý rok přestupný), který se udržel celý středověk a jeho upravená podoba gregoriánského kalendáře platí podnes. Není nyní čas opět na změnu?
Víme, že z 12 měsíců lze vytvořit 10 měsíců. Tak si to nyní ukažme.
Jistě, ve vztahu ke dnům nebude nikdy naprosto přesný, ale orientačně přesný bude. Z deseti měsíci se přece počítat dá. Fakt, že používáme měsíce různě dlouhé, nám též navozuje logicky i definici týdne. My se už nemusíme divit, že i týden může být různě dlouhý, a to v 51 případech sedmidenní a v 1 týdnu 8-9 denní. Tak můžeme i nově upravený rok používat stabilně a stejně, jak jsem si též už dovolil navrhnout. Nyní se podívejme, jaké je možné provést změny, které nám dají víc dokonalosti, než je tomu dosud. Přechod počítání z 12 na 10 je jistě správný směr.
Rok 2024 má 366 dní. Řekl jsem si, že děti by neměly mít delší prázdniny, a tudíž červenec a srpen stačí po 31 dnech. Zbývá pak rozdělit mezi 8 měsíců 304 dní a tak každý z nich bude mít 38 dní. Nu a v roce obyčejném prosinec se svým Silvestrem bude stále na svém 37 dnu, který tak bude posledním dnem roku. V roce přestupném 38. prosince oslavíme ženu-Silvestru.
Celkové nové uspořádání kalendáře bude možná poněkud jiné. Ale s jasným opakujícím se cyklem. Nový rok bude vždy v pondělí 1. ledna.
V kalendáři je však nutno zrušit dva měsíce, proto navrhuji vypustit červen a září.
Tak takhle by to mohlo vypadat:
Tak a měsíce máme v desítkové soustavě, nyní je nutno zavést pořádek i do času dne, tedy do hodinového času.
Čas dnes dělíme na denní a noční vždy po 12 hodinách, ale ty nemůžeme převést na 10 hodin, protože pak by celý den měl hodin 20 a to není ono desítkové počítání. Celý den musí mít 10 či 100 hodin, abychom s ním mohli účinně a jednoduše pracovat.
Udělal jsem si přehled a až potom jsem se rozhodl pro nejlepší variantu.
Starý den má 24 hodin, kdy hodina má 60 minut, tedy celý den 1 440 minut, minuta 60 sekund, celý den 86 400 sekund.
Nový den - 10 hodin, kdy hodina bude mít 100 minut, tedy celý den 1000 minut a minuta též 100 sekund, takže celý den 100 000 sekund.
V další verzi bude mít nový den 100 hodin, kdy hodina bude mít 100 minut, tj. 10 000 minut, minuta je po 10 sekundách a tak celý den rovněž 100 000 sekund.
Mohli bychom si ukázat ještě další návrhy, ale už z těchto dvou vidíme, že musíme zvolit návrh první, i když oněch 10 hodin proti starým 24 je málo, ale jako řešení je i tak nejlepší.
Starý den má 86 400 sekund a nový den jich bude mít 100 000, což by, myslím, šlo.
Ať tedy žije nový desetihodinový den, kdy hodina má sto minut a minuta sto sekund. Nápad je na světě, mně nezbývá než si přát jeho uvedení v život. Mám přece jen obavy. Politici za řadu let nedokázali rozhodnout, co s letním časem. Zda ponechat zimní, či letní, a přitom měli možnost částečného posunutí např. o půl hodiny. V mém návrhu částečný posun nehrozí, je nutné se jen rozhodnout, zda budeme nadále počítat ve dvanáctkách či desítkově. Co je lepší, víme zcela jistě všichni, ale i tak musíme počkat, jak politici rozhodnou. Jedná se jen o pokrok, který nás početně nebude nic stát, ale materiálně ano. Peníze. Hodně peněz.
Nové počítání času nám zjednoduší život, posune nás dopředu a o to jde především. Jistě, celou věc provází zvyk, kdy všichni víme, kdy jsme se narodili a kdy máme svátek. Tohle vše by bylo pro mnohé nenávratně pryč. Vlastně až nová generace se s tím dokáže sžít. Ostatně tam, kde se zavádělo euro, byly po určitou dobu dvojí ceny, tak i nový kalendář či hodiny na hodinkách mohou mít dvojí značení. Pokud se podaří zavést i stálý kalendář, pak ten tištěný bude platit celé generace, jen musíme vědět, který rok je přestupný. S dvojím značením budeme i znát den svého svátku i narozenin, a ta nová generace? Ti už půjdou podle nového kalendáře.
Dělení dne na tři směny nám ukazuje, že není započítána 1 sekunda, ale ta se může přičíst k třetí, tj. noční směně, aby účet byl vyrovnán.
Podle starého času škola začíná ráno v 8 hodin, podle nového ve 3 hodiny 33 minut 33 sekund.
Nyní si srovnejme starý a nový školní rozvrh s následnou úpravou.
A můžeme na oběd, pak případně na odpolední vyučování. To si však už spočítejte sami.
Škola začíná v 8 hodin a podle nového ve 3 hodiny 33 minuty a 33 sekundy. Představil jsem vedle sebe starý i nový čas. Jistě sami pozorujete jistou složitost nového počítání. Můžeme vyučovací hodiny i přestávky upravit tak, aby byly nadále lehce zapamatovatelné. Takhle nyní pracuje veřejná doprava. I s novým časem jde přece pracovat.
Pokud si hodíte na papír časový rozvrh tří pracovních směn, nebudete spokojeni s čísly, které uvidíte, ale i tady je možné provést patřičné úpravy.
I. a II. směna bude o délce 3 hodiny 33 minut a 33 sekund. Třetí směnu je nutno zarovnat o 1 sekundu výše, aby i tento den měl svých 100 000 sekund.
Směna
I. 2,50,00-5,83,33
II. 5,83,33-9,16,66
III. 9,16,67-2,50,00
Začátek ranní směny šlo stanovit lehce v zapamatovatelném čase, kdy 6. hodina v novém čase je přesně 2,5 hodiny. Další počítání je už dáno a nemůžeme s ním nic dělat. Pokud budeme chtít začínat v novém čase jinak, bylo by vhodné tu I. směnu posouvat po 5 minutách do vyhovujícího tvaru, i když si musíme přiznat, že onoho lehkého starého přehledu již nedosáhneme.
Domnívám se, že jsem dostatečně předestřel desítkovou soustavu dne a pak i roku prostřednictvím 10-ti měsíců. Nabízí se otázka, zda by se staré názvosloví nemělo změnit na nové, aby nedošlo v budoucnu k mylným záměnám. Může vzejít z veřejné soutěže.
Nás čeká úkol srovnat se s výzvou nového počítání času. Konečně se vám dostalo toho, po čem jste v skrytu duše toužili celá léta (koktejl časové změny). Nedělejme však jen věci částečně, ale změňme opravdu všechno. Dejme desítkový řád do měsíců, hodin, minut, sekund, ve stále opakujícím se kalendáři.
Počítejte čas nově na 111 %,“ ukončil své počítání Vilém Famm.
|
Když přistoupíme na počty Viléma Famma, a proč bychom nepřistoupili, musíme ovšem vyřešit i takzvaná časová pásma naší planety. Nyní jich máme 24, protože planeta se v nestydatém tanci s kosmírem kolem své osy otočí jednou za 24 hodin. Systémem nového měření času budeme nuceni zredukovat nejen časomíru, ale také časová pásma. A teď je otázka, zda nám pak bude všechno, jak se říká, štymovat. Přiznávám, bojím se pouštět do přesných výpočtů, ale od oka, dle citu, mohu směle zkonstatovat, že s deseti časovými pásmy v osm hodin začne na nejzazším cípu jednoho časového pásma zapadat slunce, na druhém konci téhož časového pásma už bude tma jako v pytli. Jak to vyřešit? Ponechat 24 časových pásem? Nebo je zredukovat na 20 pásem, abychom se vešli do desítkové soustavy?
Páně Fammovo nadšení pro zápolení s nevšedními otázkami je obdivuhodné. Proč něco nezměnit, když by to bylo lepší, efektivnější, rozumnější? A že se tím překope například naše chápání času? Když to je pro dobro věci, tak není problém jinde než v naším zvyku. Zvykli jsme si na dvanáctkovou soustavu u času, zvykli bychom si i na desítkovou. Jde o to, zamyslet se nad příležitostí, nad možností jít jinudy, ale jít správně. Obdivuhodné.
|
Vložil: Štěpán Cháb