Vilém Famm: Hledejme správné řešení sebeurčení národů. Vaše dopisy
01.02.2024
Foto: Pixabay
Popisek: Voják
Jak vyřešit válku na Ukrajině? Jde zastavit? Musela propuknout? Neporušovalo se před započetím války mezinárodní právo? O co se bojuje? A šlo to vybojovat u jednacího stolu? A proč se v posledních dvou letech mír stalo sprostým slovem? Vilém Famm se zamyslel nad rusko-ukrajinským konfliktem a došel ke konkrétním výsledkům.
„Válečné běsnění na Ukrajině nám ukazuje, tak jako ostatně i jinde, že je něco nezdravého v mezinárodním právu o sebeurčení národů, když situace došla až do dnešního stavu,“ napsal Vilém Famm. „Rozeberme Ukrajinu zprava, zleva, zevnitř i zvenčí. Hledejme prvopočátek problému, pak zjistíme, co se udělalo špatně.
Nejlépe bude, když se rozhlédneme po světě. Mezinárodní právo umožňuje vytvoření nového státního útvaru prakticky jen v případě, že stát je federací. V tomhle případě je možné odtržení jeho části. Tak se pokojně rozdělilo Československo.
Kosovo vzniklo jednostranným vyhlášením po humanitárním bombardování. Bylo sice uznáno 113 státy (15 zemí svůj souhlas později stáhlo), i soudní dvůr v Haagu osamostatnění legalizoval. Ale Srbskem tento akt nebyl nikdy uznán a nemá ani souhlas OSN. Zde je vážný zárodek budoucí války.
Katalánsko ve Španělsku vyhlásilo referendum za odtržení. Aktéři byli pronásledováni coby separatisté. Prostě neměli na své straně spojence, kteří by humanitárně bombardovali Madrid a zbytek Španělska.
Jak je možné, že co platí pro jednoho, neplatí pro druhého?
Pro začátek stačí, když věci náležitě pojmenujeme a otevřeme diskuzi. Pokud bychom dali věc k soudu, pak ten by zcela jistě rozhodoval podle mezinárodního práva. Na Ukrajině nebylo právo aplikováno a tak jsme tam, kde jsme.
Lehl jsem si v obýváku a tiše sledoval „Jedno krásné letní odpoledne“. Tohle mi totiž pomáhá, když přemýšlím. Soud by se měl zachovat jako v případě dítěte. Nerozhodovat pro někoho z rodičů, ale ve prospěch dítěte a v našem případě pro mír.
Nyní oprávněně čekáte na můj návrh. Je jím možnost vyhlášení referenda s možností odtržení. Kdyby platila taková možnost, zcela jistě by protestovali Srbové, neboť o Kosovo by přišli. Španělsko by muselo dát svobodu Kataláncům, a Ukrajina? I ta by se zřejmě rozdělila. Upřednostněn by byl mír před válkou. Je na čase začít na tohle téma spolu hovořit a mezinárodní právo v tomhle směru postavit na mírové základy.
Ohýbání práva se zkrátka nevyplácí. Nemusíte se mnou souhlasit, ale jedná se jen o návrh. Výsledek by měl vyjít z OSN. ČR může takové jednání iniciovat. Má dost energie na podporu války proti Rusku, tak by měla najít i dostatek sil pro podporu míru. Nejedná se jen o dnešní Ukrajinu, ale i o další konflikty, které mohou vzniknout. Tím, že bude v tomhle směru zahájeno jednání, mohou být vyzváni hlavní aktéři dnešní války, aby zde uplatnili své zkušenosti a názor. Pokud zasednou k tomuto neutrálnímu stolu, je to jen krok k zasednutí ke stolu o dnešním konfliktu a tam si přejeme je mít. Přehazování slov je lepší než přehazování granátů. Je na nás, co nakonec zvolíme.
Přepracujme mezinárodní právo na sebeurčení na 111 %,“ ukončil Vilém Famm.
|
Mezinárodní právo a referenda. A vyšší zájmy, nutno dodat. Bylo ve vyšších zájmech rozbít Srbsko a odtrhnout od něj Kosovo. A to navzdory tehdy platnému mezinárodnímu právu. Ale provádělo se to v zájmu tehdejšího světového hegemona a jediné velmoci, která ovládala svět. Ostatní dvě velmoci se hrabaly z bídy prohrané studené války.
Referenda v Doněcké a Luhanské republice proběhla. V době války, kdy oblast už okupovala ruská armáda. Takové referendum samozřejmě postrádá jakoukoliv vypovídací hodnotu. Referendum ovšem proběhlo i roku 2014. Ale reakcí na takové referendum a snahu, podobně jako u Krymu, odtrhnout se od Ukrajiny a připojit k Rusku, bylo jediné. Ukrajinská armáda začala odstřelovat Donbas za použití vojenské techniky, ne za pomoci argumentů. A to za tichého přihlížení světa.
Dvojí metr, kdy to, co je jedněm povoleno, to je druhým předkládáno jako jejich vlastní selhání. A ano, tam je ten počátek, kdy se spolu strany sporu nedokázaly dohodnout a začaly po sobě bezhlavě střílet. A mezinárodní právo v tom okamžiku selhalo na plné čáře, protože měří všem dle preferencí, ne nestranně.
Odskočím si do hypotetické budoucnosti. Dejme tomu, že by Donbas připadl zpět Ukrajině, ruská armáda se stáhla a bylo zcela na Ukrajincích, co provedou s obyvateli Donbasu. Přišel by trest za jejich vzpouru? Obyvatelé Donbasu a zbytku Ukrajiny se teď, podle všech ukazatelů, nenávidí. Vedla by ukrajinská vláda nad Donbasem k občanské válce? Nemůžu se zbavit pocitu, že je to téměř jisté, už jen proto, že tam taková byla osm let do spuštění ruského útoku. A taková občanská válka by byla nelidsky brutální. Kdyby Donbas připadl Rusku, dopadne to stejně jako s Krymem. Nijak. Prostě házení slovy, nikoliv granáty. Kdyby se Donbas jen osamostatnil, nepřináležel nikomu, ve výsledku by byli spokojení všichni. Horká hranice mezi Ukrajinou a Donbasem by pak byla jako mezi oběma zeměmi na Korejském poloostrově. Horká hranice, ovšem bez války. Obyvatelé Donbasu z většiny nesouhlasili se svou ukrajinskou existencí. Pochybuju, že po prohrané válce by se k Ukrajině vrátili s láskou. A Ukrajina k nim. Ten potenciál pro budoucí krvácení je tam neskutečný.
Klid tam asi ještě dlouho nebude. Ano, v době míru referendum. Ale k jeho provedení by všechny strany musely přistoupit u jednacího stolu. Nevyhlašovat truc referenda a nebombardovat za touhu po svém sebeurčení. Kéž bychom tímto konfliktem dorostli jako lidstvo k tomu, že se o sporných otázkách budeme umět domluvit. A ano, česká vláda k tomu má dost možností. Dovolávat se řešení a hledat cesty k míru. Nedělá to. Měla by. Ale neudělá to. Ona se jim koupel v té krvavé lázni očividně líbí.
|
Vložil: Štěpán Cháb