Vilém Famm: Nebojme se budoucnosti z rukou našich dětí. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Děti, teď si hrají, zítra povedou svět

Padne naše civilizace s další generací? Však ne nadarmo se nastupující generací říká sněhové vločky. Už při náznaku kolize se rozpustí, složí se psychoanalytikovi na křesle jako plážové lehátko a volské spřežení by s nimi nehnulo. Vilém Famm to vidí naprosto jinak. Žádné generace sněhových vloček. Lidé, silní lidé, kteří se bez problémů chopí vlády i zodpovědnosti.

„Co je lidstvo lidstvem, toť neustálá kritika dětí, že z nich správní hospodáři nikdy nevyrostou a vůbec kam ten svět spěje,“ napsal Vilém Famm a pokračoval. „Už Sokrates (470-399 př. n. l.) řekl: ,Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.‘

Tahle slova se s námi táhnou staletími stále znovu a znovu. A přesto se našel i někdo s názorem zcela jiným. Nečekejte žádného filozofa, nýbrž skrznaskrz člověka obyčejného.

Rodiče rozhodli, že náš dům musí dostat nový kabát. O to se měl postarat otcův spolužák, jinak řečený Faneček Lapčíků. Strýc (u nás v Kudlovicích se starším lidem říkalo tetičko a strýčku) byl drobné postavy a tak byl stále Faneček a nikterak se za to nehoršil. Starýma, odranýma prútěnýma metlama se klepáním přes tyč nanášela barva na omítku, či starou barvu.

Lešení připraveno a s ním vše ostatní. Na jejím počátku se tak vedly řeči. Já měl tenkrát tak 16-17 let a byl jsem přidělen strýcovi k ruce. Jako dnes si pamatuji, co tenkrát říkal mému otci: ,Tondo, pamatuješ, jak naši rodiče říkali o nás, že z nás žádní hospodáři nebudou a co my dnes? Říkáme to samé, ale tak jako z nás se stali hospodáři, tak i z nich (ukázal na mne) vyrostou hospodáři.‘

Neuteklo mnoho času a já nastoupil na údržbu v polyethylenu ve Fatře Napajedla, kde jsem se vyučil v oboru 0422 (strojní zámečník). Už před tím jsem se necítil, že bych dokázal postavit dům jako můj otec. Mé sebevědomí dost utrpělo, když spolupracovník přinesl do práce plány domu s rozpočtem, který chtěl brzy začít stavět. Dodnes mám onen opis schovaný doma a tak si pamatuji, že to bylo tuším 199 000 korun. Můj plat byl 1 500 Kčs hrubého. Nedokázal jsem si představit, že se na něco takového zmůžu. V roce 1981 jsme začali (ještě před stavebním povolením) za pomoci otce kopat studnu a roce 1985 jsme se stěhovali. Rozpočet byl asi 314 000 Kčs. Bez půjčky by to sice nešlo, ale dokázali jsme to. Naše děti též bydlí ve svém.

V současnosti přišlo překvapení, kdy jsme mohli vidět vnučku při nějakém uměleckém soustředění, z kterého byl vysílán televizní záznam. Adélka zde namalovala svůj autoportrét jin (ženskost, temná energie síly) a jang (mužství, aktivní/pohyblivá síla). Obrázek přikládám. Když jsem to viděl, vzpomněl jsem si na rozhovor pod lešením, které bylo připraveno na stříkání baráku tenkrát v Kudlovicích. Strážnická Adéla Kočičková studuje a i když nevím, čím se potom bude živit, tak o ni strach už nemám a nemám vůbec strach o naši mládež. Nebojme se, že nic nedokážou. Vnučka může být nakonec šťastná, i kdyby měla malování jen jako svůj koníček. Ostatně, hraje též na housle a sama se naučila na klavír. Věřme dětem a dejme jim volnost, oni nejsou hloupí a cítí kam jít, aby byli spokojení a šťastní.

Obraz vnučky Viléma Famma, foto se svolením Viléma Famma

Spíš nejsem spokojen s námi. Chybí mi tu hospodáři, kteří by tuto zemi opravdu příkladně spravovali, proto v mladých vidím naději, že snad oni jimi budou.

Zde se musím opět vrátit v čase a vzpomenout mého tchána, který, co se týče hospodaření, měl svůj názor a to tak dobrý, že ho též sdílím. Nyní je čas na jeho slova: ,Komunisté říkají, jak budeme pracovat, tak budeme žít, ale já si myslím, že tak, jak budeme hospodařit, tak budeme žít. V hospodaření je totiž ukryta i ona práce.‘

A ano, tuhle pravdu jsem si vzal za svou, protože je na 100 % pravdivá. Jistě znáte někoho, kdo umí, ale co potom, když neumí hospodařit. Z našich dětí vyrostou hospodáři, o to se nebojím, jen bychom jim sami měli jít příkladem. Zakladatelé Československa vytvořili zlatý poklad republiky, který jsme my prostřednictvím našich správců promrhali. Nyní se poklad vytváří znovu, což chválím, ale bude v něm i 5 tun zlatých mincí, které byly prodány? Tak takovým příkladem jsme my svým dětem. Máme pak právo po nich chtít, aby byli lepší nás? I tak však věřím, že budou rozumnější. Celá tisíciletí jsme žili v nesvobodě. První přišlo zrušení nevolnictví, po čase i zrušení roboty. Dneškem nás provází internet. Máme tedy možnost vytvářet internetovou společnost volného času. Společnost budoucnosti, společnost vystavěnou s poznáním minulosti. Věřím našim dětem, že budou hledat dál cestu a najdou. Věřte taky.

Buďme příkladem mladým na 111 %,“ napsal Vilém Famm.

Psali jsme

Luděk Ševčík: Prezident rozdáválek. Rozdával by chlapec, co mu nepatří, až by se hory zelenaly. Vaše dopisy

Vložil: Štěpán Cháb