Vilém Famm: Slepice aneb Objasnění záhady rozumu. Vaše dopisy
14.08.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Předek?
Kde se vzal rozum? Jak je možné, že v nepřeberné říši živočichů jen člověk byl schopen stvořit patentní zavírák, nebo odletět na perutích fantazie do vzdálených galaxií? Neměl by být rozum, vyšší rozum s komplikovanou představivostí, trochu univerzálnější? A dá se rozum vnutit? Naučit? Proč se slepice nevyvíjejí? Proč jsou pořád stejné? A proč my ne? To jsou otázky, kterými se Vilém Famm zabývá rád. A opět na toto téma při jednou příjemném zamyšlení narazil.
„Opět jsem jen tiše sledoval Jedno krásné letní odpoledne, když ke mně dolehl ze dvora křik slepice,“ začal Vilém Famm a pokračoval: „Oznamovala příchod nového vejce, tak jsem tomu alespoň rozuměl. Chvíli jsem ještě ležel, ale pak se vydal přesvědčit, zda tomu tak bylo. Nebylo. Vrátil jsem se domů s prázdnýma rukama.
Znovu jsem se ocitl v pozici vleže. Uvědomil jsem si, že nejsem bájným Jiříkem a nerozumím hlasům zvířat a přitom mi to kdákání připadalo tak jasné. Tolikrát jsem ho slyšel a vejce bylo, že by nyní slepice oznamovala na co se chystá a ne že už snesla? Kolik slov či vjemů má slepice? Zabýval se tím vůbec někdy někdo?
Kdybychom znali slovník slepic, lépe bychom jim rozuměli a pak, mohli bychom si zahrát na bohy a naučit je nové slovo. Rozšířit jejich slovník a tak je posunout k lidství. Člověk prý vznikl prací, což je teorie, se kterou nesouhlasím. Já se domnívám, že opice omylem porodila člověka a on, maje rozum, začal pracovat. Zkrátka pracoval, protože měl rozum, ne že rozum dostal, protože začal pracovat. Ostatně, tohle popisuji v článku O počátku lidství.
Co je rozum? Schopnost lidské mysli zobecňovat jednotlivé zkušenosti, práce s abstraktními pojmy, dokázat činit závěry z předpokladů. Tak jednoduché to je.
Možná se vám zdá mé uvažování pošetilé. Hledání bude nejisté, ale pokusit bychom se o to měli, neboť se přece jen můžeme dozvědět něco nového, vždyť jsme obklopeni záhadami. Teorie je věc jedna, ale praxe jiná. Karel Čapek napsal příběh rozumných tvorů - Válka s Mloky, kde muselo též dojít k rozvinutí rozumových schopností těchto zvířat.
Nerozumný tvor porodil tvora rozumného. Nikdy ale nezjistíme, zda nový tvor porozený opicí - člověk - vytvořil jako první nástroj nebo vyřkl první slovo, slovo navíc. Vím, že slepice není ideálním příkladem k pokusu lidství, ale můžeme na ní vše demonstrovat. Vědci složí slovník a rozšifrují jej. Chování, vjemy slepic budou též kontrolovány a vyhodnocovány. Pak bude možné stanovit nové slovo, o které bude slovník slepic obohacen. Naučí se nové slovo? Klasickým způsobem zařídíme přírůstky této ptačí říše, protože nás zajímá, zda nový poznatek jsou schopny předat nové generaci.
Tohle bude platit, pokud se tvor může rozvíjet prací, ale pokud platí, že napřed musí vládnout rozumem, pak se naše konání nenaplní. My nejme schopni jakémukoliv zvířeti vdechnout rozum. Nevíme, kde v mozku má dojít k této změně. Rozum člověka je dle mého názoru věcí velké náhody, dovolil bych si tvrdit, že omylu. Krásného omylu.
Bude však někdo chtít učinit takový pokus? Je zapotřebí trvale, kamerami sledovat 10 slepic a jednoho kohouta, vše těžké váhy. To obnáší kurník s výběhem cca 270 metrů čtverečních. V tomhle prostoru se mohou slepice s kohoutem dobře vyvíjet a protože časem přijdou i kuřata, musí být výběh patřičně větší.
Zde bude sestaven jejich slovník, který mohou doplnit i dalším chováním.
Já sám si vzpomínám na hezkou a hodnou samici králíka, které jsem vždycky hlásil: „To víš, že ti něco nesu“ a po těchto slovech ode mne dostala něco navíc, něco dobrého. Když měl nastoupit její čas jít do trouby, zasáhla dcera a odvezla si ji do 120 km vzdáleného města. Tam na zahrádce v klidu dožila. Jednou jsme měli s dcerou, jak se říká, videohovor a ona mi samici ukázala, jak se na zahrádce má. Já na ni zavolal to svoje „To víš, že ti něco nesu“ a králík se mohl zbláznit. Začala pobíhat pořád dokola. Snad mne hledala a já jí tentokrát nic nedal.
Slepice jsme možná též schopni něco naučit, ale nám musí jít o to, zda jsme schopni je nějak rozvinout. To, co se v přírodě rozvíjelo náhodně, bude v tomhle výběhu pod kontrolou a proto může být řízeno. Výsledek však poznáme, až přestaneme zasahovat u dospělých slepic a ponecháme je, zda to nové přenesou na svá kuřata. Krmení i napájení se může konat automaticky. Nutný styk bez reakcí, aby už naučené (zda se vůbec podaří) nebylo něčím kontaminováno.
Zamýšlíme se nad mnohými zdánlivě neužitečnými věcmi, proč by nás nemělo zajímat tohle? Opravdu, jak vznikl rozum? Dle mne pomohla náhoda či spíše omyl. Je možné jej tedy cíleně vytvořit? Prací? Není nutný zásah v mozku? Pomohou záhadu rozluštit slepice?
Obklopme se rozumem na 111 %,“ rozloučil se již tradičně Vilém Famm.
|
Polidšťovat si zvířata je trochu vošajstlich. Pak dojdeme k tomu, že na zvířata začneme uplatňovat lidská práva. A pak přijde, logicky přijde, nějaká úderka, která oznámí, že inseminace je znásilnění a zemědělec by měl jít do kriminálu.
Zvířata nemají řeč. Nemají v mozku patřičný chlíveček na rozpoznání a reprodukování řeči. Vzal jsem s dětmi kočku a pustili jsme jí na internetu kočičí povídání. Různě mňoukání, předení. Bylo jí to lhostejné. Zbystřila jen v okamžiku, kdy došlo na kočičí zpěv, který zajišťuje pokračování kočičí linie a házení starých rozbitých bot z oken, aby ty mrchy daly pokoj člověku alespoň v noci.
Četl jsem o psovi, kterého cvičitel naučil rozpoznávat tisíc slov. Obdivuhodné? Rozhodně. Ale přenést to na další pokolení neuměl. Ten pes, cvičitel by to jistě zvládl. U psa a na psa fenomenální paměť, ale se svými štěňaty, jako my lidé, si nesedne a nezačne jim ukazovat, co to je slovo branka. K tmu pes potřebuje člověka, fenomenální paměť a chuť se učit.
A k páně Fammovu – opice porodila člověka. Proto tu máme nauku o kreacionismu. A různé formy náboženství, kterému věří miliardy lidí. Protože se nedokáží smířit s odpovědí, že jsme z opic.
Ale stejně, že se to stalo jen takhle jednou, že se jedna tlupa opic usnesla a začala rodit lidi. A ostatní opice na ně hleděly, kroutily hlavami a říkaly si – ty jejich novoty, to nemůže skončit dobře. Otázkou je, proč o pár milionů let později další tlupa opic nedošla ke stejnému rozhodnutí a nezačala rodit lidi, takže bychom tu měli zároveň s homo sapiens sapiens i homo habilis. Věc nemožná? Proč se to stalo jen jednou? Vývoj přece není strnulý. Jde kupředu. A stejně jako rodiny před staletími měly více dětí, protože byla velká možnost, že jich polovina zemře na tehdy neléčitelné nemoci už v dětství, tvoří zálohy i evoluce. Kde je homo habilis?
|
Vložil: Štěpán Cháb