Česká stopa v hirošimské tragédii. Pátrání Bruno Solaříka
komentář
05.08.2023
Foto: Tripog / Wikimedia. Publikování pod licencí o svobodném sdílení Commons
Popisek: Muzeum míru, známé pod hrůzným názvem Atomový dóm
Zítra to bude 78 let, co se odehrála událost, kterou je aktuální připomínat právě v dnešní době – a nejen kvůli nedávné premiéře filmu Oppenheimer.
Dne 6. srpna 1945 v 8:15 hodin ráno východoasijského času explodovala ve výšce 570 metrů nad Hirošimou bomba. Síla bomby byla více než dvoutisícinásobkem síly nemocnější dosud použité konvenční nálože. Prezident USA Harry Truman šestnáct hodin po výbuchu oznámil světu, že to byla bomba atomová, která využívá „základní vesmírnou sílu, sílu, z níž čerpá svou energii Slunce…“
Ve chvíli výbuchu celé město Hirošima lehlo popelem.
Ve středu města zůstala stát jediná budova (resp. její kostra s kopulí), nacházející se přitom kupodivu téměř přímo pod epicentrem („ground zero“) onoho apokalyptického výbuchu. Výmluvně tak naplnila úsloví, že pod svícnem je tma. Kdyby stála šikmo od epicentra, byla by nemilosrdně smetena boční tlakovou vlnou.
Dnes slouží vzniklé torzo jako Muzeum míru, známé pod hrůzným názvem Atomový dóm – Genbaku. Japonské slovo genbaku znamená atomová bomba. Je to zkrácená podoba sousloví genši-bakudan (genši = atom, bakudan = bomba). O uchování budovy pečuje Klub za starou Hirošimu.
Architektem Atomového dómu byl Čech. Jmenoval se Jan Letzel, narodil se v roce 1880 v náchodské rodině hoteliéra a studoval architekturu u Jana Kotěry, tvůrce českého konstruktivismu. Po dvouletém působení v Egyptě se přestěhoval do Japonska, kde žil v letech 1907–1920. Vrátil se sem v letech 1922–1923, kdy zde působil jako první (a neplacený) obchodní atašé československého velvyslanectví. V Japonsku vytvořil kromě slavnostní síně německého císařství v Tokiu také kláštery Sacré coeur a Stella matutina (Jitřenka), jezuitskou univerzitu, budovy Ústředního svazu japonských lékařů, obchodní muzeum v Ósace, několik honosných hotelů atd.
Jan Letzel zažil v Japonsku obrovské zemětřesení, které v září 1923 poničilo Tokio, Jokohamu a jejich okolí a připravilo o život více než sto tisíc lidí. Zkušenost této přírodní katastrofy na něj silně zapůsobila. Po celou dobu své činnosti v Zemi vycházejícího Slunce se zde pak snažil stavět své budovy takovým způsobem, aby byly co nejodolnější vůči strašlivé živelné síle. Ironie osudu ale způsobila, že naprostá většina budov, které Letzel v Japonsku postavil, se později přesto zřítila buď při zemětřesení, nebo za druhé světové války působením ničivých náletů amerických bombardovacích svazů, shazujících na japonská města koberce konvenčních pum.
Pouze objekt, o němž mluvíme, pavilon průmyslové výstavy v Hirošimě, který ještě nebyl stavěn podle těchto zásad, odolal. Atomovému výbuchu. Byl dobře viditelný i z dálky a byla to dominanta města, považovaná za jeho nejelegantnější budovu. Byl otevřen rok po vypuknutí první světové války, 5. srpna 1915, a sloužil svému původnímu poslání třicet let a jeden den.
Jan Letzel zemřel o Vánocích 1925 ve věku pouhých 45 let v pražské psychiatrické léčebně Kateřinky, v témže pokoji, v kterém čtyři roky po jeho narození zemřel Bedřich Smetana. Textař a interpret písně Balíček karet Mirek Černý by se asi zeptal: Je to všechno jenom náhoda?
Zdroj: Ottův slovník naučný
Vložil: Bruno Solařík