Vilém Famm: Víra v život věčný. Vaše dopisy
20.02.2023
Foto: Pixabay
Popisek: Hřbitov
Jedno je jasné, nikdo z nás se tomu nevyhne. Nepovedlo se to zatím nikomu. Ani ta Čachtická paní se z vlastní smrtelnosti nevylhala a prostě vzala za své. I Metuzaléma si vzala zubatá. Všichni tam musíme. Jenže ne všichni podle svých představ a víry půjdeme na stejné místo. Vilém Famm si vzal na paškál téma života – smrt. A co je po smrti.
„Ti, co mne znají, si nyní kladou otázku, proč já, člověk nevěřící, se zabývám otázkou věčného života,“ napsal Vilém Famm a pokračoval. „Vysvětlení je zcela prosté. Za vše může jednoduchý, ale prostý ovladač od televize. Ze zištných důvodů nekupuji televizní program, a tak občas programy projíždím. Mezi stanicemi mám kupodivu i jednu náboženskou. Proč? Jsou zde hezké folklorní pořady a rovněž jsem už sledoval řadu besed, které neměly náboženský náboj. Byly prostě zajímavé.
Při brouzdání se ke mně tak dostala slova o životě věčném, jak věřící se po smrti setká se svými blízkými. Tak jsem si položil otázku: a co my? Nemají věřící svůj život lehčí, lepší s vidinou onoho života věčného? I já jsem rád za sen, v kterém se setkám se svými blízkými, co nás už opustili. Víra věřícím dává naději na setkání, které bude pak již trvalé.
Nemohu však věřit jen na základě víry, protože chci poznání. Co však víme my ostatní? Je život věčný možný? Vidíme přece okolo sebe, že vše, co má počátek, má i konec. Víra ale konec popírá, pro ni je zase začátkem, ale tentokrát bez konce. Je tohle vůbec možné? Může něco začít s tím, že nikdy neskončí?
Jako příklad použijme například vodu. Ta se může přeměnit v led či páru, ale nakonec zase je vodou. Je stále tím, čím je.
Člověk se zrodí a jednoho dne taky skončí. Kapka vody, co se taky promění, zcela jistě není stejnou kapkou vody jako předtím, i když nadále kapkou je. Není tedy stejná, a já tak mohu říci, že život sice pokračuje, ale již v jiné formě. Vy mne však budete přesvědčovat, že voda je stále vodou, a život věčný tak existuje. Něco bez konce přece jen existuje. Pokud dělíme 1:3, výsledek je stále opakující a bez konce 0,33333333333…
Pátral jsem, abych nakonec zjistil, že i my ateisté máme rovněž svůj život věčný. Je sice trvalý, ale neměnný, tedy opakující se.
Albert Einstein nás obdaroval svojí teorií relativity, a ta nám pak dala možnost cestování v čase. Je tedy možné navštívit kterýkoliv čas a vlastně vše prožít opět znovu.
Mezi vírou a poznáním je sice rozdíl, ale stále se jedná o život věčný, neboť i to, co minulo, vlastně stále pokračuje. Obě skupiny mohou tedy být spokojeny.
Mám být spokojen se zjištěním, že mohu svůj život zopakovat, ale nic víc, a stále dokola prožívat i věci zlé, které mne potkaly, a mám tam opravdu jednu, o kterou znovu nestojím. Byla to autonehoda a mně bylo pouhých 23 let a vše se odehrálo právě v den prvního roku syna. Byl jsem později plný nadějí, že se brzy uzdravím. Marodovat tři čtvrtě roku nestačilo. Vše nakonec trvalo 2-3 roky. Já nechci pro mne, řekněme, tenhle tragický návrat.
Musím, ač nerad konstatovat, že víra nabízí sice lepší řešení, ale z mého pohledu též velmi nepravděpodobné. Cestování v čase je více uvěřitelné, ale jak jsem na svém příkladu demonstroval, též hodně traumatizující. Máme tak pořád volbu mezi vírou a poznáním a na nás nakonec bude, kterou cestu zvolíme. Jediná jistota, kterou máme, že život věčný existuje, a je jedno, zda podle víry či nevíry. Nebo platí obojí?
Za život věčný na 111 %,“ rozloučil se již tradičně Vilém Famm.
|
Vlažná víra ve vyšší bytost dává člověku velký manévrovací prostor po smrti. Vlažná ve smyslu já pán, ty pán, tolerujme své sousedství. Nic se na tom nedá zkazit, nic na tom člověk netratí. A případný posmrtný život to naplní diplomatickými možnostmi, jak se prolhat do toho nejlepšího oddělení posledního soudu. Do prvních řad a ke kelímku s popcornem. Ne, to je jen takový pitomý cynismus.
Můj třídní učitel na základní škole byl pragmatický komunista. Kovaný bezvěrec. Na smrtelné posteli si nechal zavolat faráře. Vyzpovídal se, nechal se pokřtít a s posledním pomazáním odkráčel do náruče věčnosti. Víra je strach ze smrti. Je? Může být. U mého třídního určitě. Ale věří i ti v rozpuku mládí, věří a ví, že Bůh je, že po smrti je pokračování. A je to dobře. Víra z nich dělá lepší lidi. I já se těším na své místečko tam někde. I já tím možná řeším svůj vztah ke smrti. Víra je vedle zraku, chuti... jeden ze smyslů. Někdo ho má zakrnělý, někdo méně. A ten, který má víru vybujelou, prostě věřit musí. To není tolik rozhodnutím, to je prostě dané.
|
Vložil: Štěpán Cháb