Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vilém Famm: Pozoruji, že ve zdravotnictví se něco kuje. Vaše dopisy

15.01.2023
Vilém Famm: Pozoruji, že ve zdravotnictví se něco kuje. Vaše dopisy

Foto: Hans Štembera

Popisek: Lékař, další nedostatkové zboží České republiky

Kam se řítí naše zdravotnictví? Je to směr k vyšší kvalitě? Nebo k větší nedostupnosti? Připlatíme si? A ti, co budou platit víc, těm se také dostane více pozornosti? A jsme v režimu vyléčit, nebo jen léčit donekonečna, aby z toho bylo co nejvíc peněz? Otázky, které si klade náš jihomoravský čtenář a diskutér Vilém Famm.

„Tak mi poněkud onemocněla manželka. V preventivní prohlídce se jí ukázala vysoká hladina cukru. Doporučená dieta měla být po čase zkontrolována rozborem krve. Ten se však nekonal, protože podle nové vyhlášky může se tak stát znovu za tři měsíce,“ napsal Vilém Famm a pokračoval. „Manželka tedy pokračuje v dietě, ale jaký je její stav, vlastně neví. Přišel však den, kdy jsem přitáhl domů bacil, který nás postupně ničil. Napřed u mne špatně, pak horečky 38,5. Prospal jsem celou sobotu a naštěstí i celou noc. Pak teplota spadla a držela se dva dny okolo 37,5, aby nakonec zmizela, ale mezitím to celé absolvovala ode mne moje žena. Mne se pak již držel jen nepříjemný kašel, kdy nešlo vykašlat, ale žena, ta trpěla tak, že pomalu nemohla ani spát, jak byla neustále buzena. K lékařce nešla, má přece přečerpáno. Děti ji k tomu nakonec dotlačí, tak půjde.

Celá tahle anabáze ukazuje, že zdravotnictví někdo směřuje k takzvané spoluúčasti. Nás nevedou hospodáři, ale pouhopouzí správci našich financí. Ti, jak je vidno, je však spravují spíše v prospěch svůj než náš, a že jsou to opravdu jen správci, dokazuje fakt, že neumí dodržet vyrovnaný rozpočet republiky. Jediné, co dodržují, je rozpočet sociální. Důchody jsou vždy dorovnány, ale účet zdravotní, a vidíme ho u zubařů, je bída a děs. Zdravotnictví má být u nás zcela zdarma. Ano, čtete dobře, zdarma. Vše totiž probíhá na základě pojištění, a mělo by tedy mít též vyrovnaný rozpočet, pokud by nás vedli hospodáři. A pokud není dle nich dostatek prostředků v systému, je nutná revize. Musí se zjistit, zda prostředky jsou vynakládány účelně. Dovolím si uvést příklad ze života. Měl jsem štěstí na paní zubařku. U ní jsem za celá léta ošetřování neplatil nic horentního, až jedna historka mi utkvěla v paměti.

I u mne přišel čas na tzv. klapáky. Jejich vrchní část mi při jedné snídani s rohlíkem praskla. Zuby jsem odnesl do ordinace. Byl tam zataven malý nepatrný drátek. Oprava proběhla zdarma. Tuším po třech letech přišel čas na nové zuby a já si vzpomenul na prasknutí zubní protézy a požádal paní doktorku, zda by tam ten drátek nevložila hned.

„To se už nedělá, ale je zde možnost vložení síťky, ale doplatek je 600 korun.“ Divil jsem se, ale zaplatil. Dodnes se však podivuji tomu, jak haléřová položka dokázala vyrůst.

Jsou nové materiály a mne by zajímalo, do jaké míry jsou lékaři zainteresování na jejich používání. Nemohu si totiž nevzpomenout na jeden, tuším, italský film, vysílaný v naší televizi za hlubokého socialismu. Příběh jednoduchý. Pacient trpící představou, že je nemocen a je nedostatečně léčen. Pan profesor se mu marně snaží vysvětlit, že je zdráv. On hledá cestu ke své léčbě a našli se postupně tři lékaři, kteří se ho ujali. Došlo i na operaci. Jeden potřeboval nové auto, druhý stavěl vilu a třetí měl velkou touhu po drahé dovolené.

My jsme svědky, že farmaceutický průmysl má touhu nás léčit, ale nikoli vyléčit. Má zdravotnictví z tohoto pohledu být v tržních rukách?

Musíme si uvědomit, že žít nebudeme podle toho, jak budeme pracovat, ale podle toho, jak budeme hospodařit. Prací dnes vyrábíme levnou elektřinu, hospodařením též dnes získáváme předraženou. A co voda? Každá doba má svého hospodáře. Prvorepubliková Tomáše Baťu, socialistická Ing. Františka Čubu. Dnešek na svého hospodáře čeká. Bude to mít těžké. Musí udržet tři vyrovnané rozpočty - státní, sociální a zdravotní. Řešení přináší nová robotická doba, nová to společnost, jen ten hospodář jaksi chybí.

Hledejme hospodáře na 111 %,“ zakončil Vilém Famm.

 

Upřímně, začínám se našeho zdravotnictví trochu bát. Rozpadá se, chystá se jeho komercializace, kde chudí začnou být na druhé koleji, zubaři chybí, pohotovosti mizí, prášky jsou nedostatkové zboží, psychiatrie je nedostatková, odborné ordinace nepřijímají, mají plno, je nedostatek lékařů i sester. A těch, kteří by potřebovali lékaře, neubývá. A když je problém, ocitáme se ve hře na štěstí. V loterii života. Bude lékař? Přijme mě? Není plno? Není v ordinaci nějaká nekvalifikovaná náplava z jiných zemí, kde je vzdělávání podstatně horší? Já si užil vietnamského asi lékaře, který neuměl slovo česky, přesto sloužil na lůžkovém v nemocnici. Lékaři stárnou, odchází do důchodu, mladí mizí na západě.

Snad abychom to všechno brali s optimismem Jaroslava Duška a v rámci své víry v dobro a spravedlnost duchovního prostoru prostě nemocní nebyli. Ne u každého to funguje, ale to se dá pohodlně svést na nedostatečně pevnou víru.

Jak řešit kalabující stav našeho zdravotnictví? Ano, chtělo by to ve vedení země hospodáře. Vizionáře. Ten chybí.

Vložil: Štěpán Cháb