Vilém Famm: Dokažme, že můžeme odcházet do důchodu v 55 letech. Vaše dopisy
23.12.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Stáří není nemoc. Když toho ovšem stát nezačne zneužívat.
Do důchodu v 66 letech? Nebo v 67? A co takhle v 68? Jeden ústupek, jeden rok života v práci navíc. A to i přesto, že už věk 65 je pro mnohé profese skutečně hraniční a začíná se překlápět do absurdity. S chodítkem na stavbě? V naší zemi klidně. Vilém Famm se zamýšlí nad kacířskou myšlenkou. Co takhle věk odchodu do důchodu nezvyšovat, ale citelně snižovat.
„Na veřejnost pronikla zpráva o nutnosti odchodu do důchodu v 68 letech. Později bylo vše mírněno tím, že k tomu dojde až daleko, daleko později,“ píše Vilém Famm a pokračuje:
„Tato zpráva mne nadzvedla ze židle. Už nyní odcházíme do penze zlomeni věkově i zdravotně. Neměli bychom do důchodu odcházet v dobré kondici, abychom si zasloužené volno ještě užili? Před nás se předkládají jen argumenty, proč tomu musí být, ale žádný, který by byl proti, či celou věc vyvracel. Tak se mi zdá, že jsme do školy chodili úplně zbytečně. My jsme se tam nejenže nenaučili počítat, ale to hlavní „my se nenaučili myslet“! Stačilo nám zapamatování různých vzorečků, pasáží, cizích myšlenek. Kde je vlastní myšlení? Odsuňme tedy kupecké počty stranou a předestřeme si i jiná fakta.
21 let po zničující válce se u nás začaly zavádět volné soboty, aby k jejich úplnému naplnění došlo po 23 letech, tedy v roce 1968. Stalo se tak díky zvýšené produktivitě práce. Dnes již uplynulo více než 50 let a je zde úvaha o odchodu do důchodu v 68 letech. Produktivita práce asi spí. Dříve polovina populace - ženy, odcházela do penze v 55 letech, protože měly dvě děti. Byli jsme jen krok od odchodu do důchodu v tomto věku i pro muže pokud by byla později uznána nová zvýšená produktivita práce. To se však nestalo.
Proč tomu tak není? Naši společnost nevedou výrobci typu Tomáše Bati, ale spekulanti a proto jsme tam, kde jsme. Jsou nám předkládána fakta, kolik lidí pracuje na jednoho důchodce a kolik bude pracovat v budoucnu a k tomu všemu se rodí málo dětí, takže kdože bude na ty důchodce pracovat. Výsledek je jednoznačný. Do penze se musí později, přitom se opomíjí fakt pokroku. Nastupující robotizace dodává nepřeberné množství pracovníků.
Přitom éra lidstva bez důchodu je víc než dlouhá. Jedince dříve zaopatřovala rodina. Otec živil sebe, manželku, děti a rodiče. Jak prosté! Kolik je to lidí na uživení jednoho důchodce?
Už nyní jste se přesvědčili, že je nám lháno. Odměňování ve firmě je jen zdánlivě podle našeho přínosu. Ve skutečnosti je platem v oboru obvyklým. Přesto, nebo spíše proto, musíme podstoupit takový test, který pomůže zjistit, zda je dostatek prostředků pro odchod do důchodu v 55 letech. Tak se na ten jiný úhel pohledu podívejme.
Je zapotřebí založit účet „Důchod 55“, na který se budou shromažďovat návrhy na úspory pro tento účel. Taková velká revize možných příjmů. K dnešním vyplaceným penězům na důchody je nutné přidat cca 300 mld Kč, aby bylo možné do důchodu v 55 letech odcházet. Pojďme ty peníze najít, abychom dokázali svoji pravdu.
Vyhlašuji tímto demokratizaci názorové plurality k odchodu do důchodu v 55 letech prostřednictvím úspor, které tak prokáží oprávněnost požadavku.
Nyní platí, že jsou zde peníze pro důchody vybrané pouze z výběru sociálního pojištění. Tohle rozšiřme i o další příjmy.
Naše společnost začala coby prvobytně pospolná. První otrok ji měnil ve společnost otrokářskou. Mocní si však časem uvědomili, že daleko výkonnější jsou nevolníci, byli totiž svobodnější a ke svému výkonu měli, byť malou, motivaci. Přišla éra feudalismu, kterou vystřídal člověk daleko výkonnější, protože byl svobodný, Dnes v kapitalismu nastupuje nová éra poznamenaná tentokrát novodobým otrokářstvím. Ano, nastupuje robotizace, to jsou ti otroci a zase patří jen svým pánům. Nastává nová forma společnosti. Neměla by sloužit nám všem? Nenecháváme si tuhle novou společnost ukrást? V 19. století rozbíjeli dělníci stroje, protože jim braly práci. Lidé své myšlenky šířili ústně a letáky. Dnes k tomu máme internet. Svoboda slova se stává bránou k větší svobodě přes volební urnu. Nové volby tak mohou přinést nové způsoby danění na rozdíl od rozbíjení strojů. K uskutečnění našeho snu jsou zapotřebí peníze. My je musíme brát právě změnou danění.
Ať platí! Kdo? Roboti či spíše za roboty. Nejenom na sociální pojištění, ale i zdravotní, popřípadě i daň z nevypláceného platu. Zastoupili jste místa pracovníků, tak prosím se vším všudy! Ano, je nutné spočítat počet robotů a kolik vlastně bylo nahrazeno pracovníků. Jeden robot pracující v jedné směně vykazuje jiný stav, než ten, který je zapojen do dvou, tří směn či nepřetržitého provozu. Jen tak je možné spočítat částku, kterou na náš účet dostaneme.
Nechtěli jste peníze ze super hrubé mzdy. Znovuzavedení nám dá 100 mld Kč.
Znovuzavedení EET přinese cca 13 mld.
Provést revizi neziskovek a jejich pravidel.
V rámci bezpečností strategie státu je nutné zestátnění energií a vody. Výnosy těchto státních firem ať jsou k dispozici důchodovému účtu.
Zrušme senát a snižme počet poslanců např. na 151. Pojistkou demokracie se pak stane všeobecné referendum.
Je nutné si uvědomit snížení počtu obyvatel ke stavu roku 1804 na 1 miliardu. Z tohoto pohledu je výchovné k důchodu nepatřičné. Zavedení výchovného zrušit a máme další prostředky.
Snížení počtu státních zaměstnanců na stavy nejlépe jaké jsou v EU nejnižší.
Platy státních zaměstnanců dát na platy obvyklé v EU, kdy platí vztah průměrné mzdy a jeho násobku. Též nejlépe na stav nejnižší.
Další návrhy na úsporu máte i vy ve svých rukách.
Ujmout řešení se může kterákoliv strana. Doufám, že se rozpomenou ty, které mají u svých kořenů bojovníky za osmihodinovou pracovní dobu. Pokud se nikdo nenajde, budeme muset přemýšlet, jak dál. Nevolám na barikády, ale k volbám.
Pokud vám můj záměr připomíná, že tímto způsobem můžeme řešit i vyrovnaný státní rozpočet ČR, tak se nemýlíte.
Věřím, že dokážeme shromáždit dostatek finančních prostředků k uskutečnění odchodu do důchodu v 55 letech. Položil jsem si otázku, proč tomu tak není již nyní. Nezdá se mi, že by hybatelé tohoto světa zas tak nutně potřebovali peníze, které jsou na uskutečnění tohoto snu nutné, oni spíše chtějí náš čas. Nepřejí si, abychom měli volno k samostatnému myšlení. Náš život stačí, když bude zaplněn trochou zábavy a kupou starostí. Jsme tak snáze ovladatelní. Nečekejme tedy, že nás podpoří. My nyní máme možnost demokraticky, pravdivou statistikou dosáhnou na cíl většího volného času pro nás pro všechny.
Vy se zamyslete již nyní, abyste pak mohli směle říci všem: „Tahle společnost je moje“.
Podporujme účet „Důchod 55“ na 111%,“ zakončil své zamyšlení Vilém Famm.
|
Ano, dřív stačil k uživení celé rodiny jeden člověk. Přešlo se na systém dvou živitelů, kdy jeden z nich byl zvýhodněn tím, že mohl na poměry brzy odejít do důchodu. Nyní jsou vyžadování dva živitelé na jednu dvougenerační nukleární rodinu, přičemž ženám se jejich výhody za odrozené děti chystají sebrat a odchod do důchodu všem oddálit o jeden, dva, možná tři nebo čtyři roky. To se ještě uvidí. Situace se tedy v tomto ohledu vysloveně zhoršuje.
A ano, pan Famm má pravdu, vedou nás spekulanti, kteří hledají cestičky, jak ze systému vysát co nejvíc zdrojů a výhod pro sebe. A to je dlouhodobě neudržitelné. Však už narážíme do mantinelů, kdy lidé začínají být ždímání i na úkor jejich života a života jejich rodin.
Ekonomicky dává smysl to, co pracuje ve prospěch celku. My jsme ovšem ve fázi vlastního vývoje, kdy ekonomicky dává smysl, že odchod do důchodu se bude protahovat. Začne to na 68 letech, skončí to odchodem na krchov. Kynout z toho budou korporace. Pak se to pro svou neudržitelnost všechno sesype. U volebních uren nic nerozhodneme. To až u těch na vlastní popel po kremaci. Jen škoda, že nás k němu doprovází ze Strakovky vtělení pana Kopfrkingla.
Politické strany, které jsou připuštěné do volební soutěže, nabízí jen kosmetické změny současného stavu. Shromáždit dostatek prostředků na to, aby byl odchod do důchodu možný už v 55 letech, je jistě možné. Ale v současné korporátně oligarchické demokracii - nedemokracii vyloučené.
V tomto systému totiž nejde o nejvyšší blaho jedince i společnosti, ale o rovnováhu sil mezi politikou a korporacemi, kde společnost hraje jen úlohu osla, z něhož si výše zmínění odřezávají kousky pro svá z obžerství nezdravá těla a doufají, že osel během odkrajování masa nezdechne.
Sny krásné, potřebné, ale bez revoluce se neobejdou. Jenže revoluce nás může zatáhnout ale úplně jinam, než kam bychom chtěli.
|
Vložil: Štěpán Cháb